V klubu působíte od března 2017 jako analytik,
teď se vaše role ještě rozšířila o novou pozicí sportovně-technického manažera.
Co vše máte na starosti?
Zjednodušeně pokračuji
dál ve statistických analýzách, se kterými jsem ve Spartě začal, ale mám
k ruce externistu. Pomáhá mi se sběrem dat za zápasů, já tak nyní nemusím
sedět dlouhé hodiny u videa jako dříve a už se věnuji samotným reportům. Díky
tomu se mohu věnovat i druhé roli, kterou je skauting hráčů, strategické práci
s našimi mladými hráči a podobně.
Hledáte hlavně hotové hráče?
Nejen. I mladé, kteří
mohou přijít k nám do akademie. Samozřejmě řeším i hráče vhodné do A-týmu,
ale také rozvoj našich juniorů a dorostenců, jejich zapojení do seniorských
soutěží, kde získávají cenné a důležité zkušenosti.
Vaše pozice ve Spartě musí být pestrá. Dá se specifikovat,
jak vypadá váš běžný pracovní den?
Se sportovním manažerem
Michalem Brošem i trenéry denně řešíme zapojování mladších hráčů do starších
kategorií, skladbu kádru pro následující sezonu, aktuální tým, možné posily do
mládežnické akademie… Do toho navíc rozebíráme hru samotného A-týmu, juniorky,
dorostu. Je toho opravdu spousta, stereotyp rozhodně nehrozí. Jde o velmi
pestrou náplň práce, která mě strašně baví, ačkoli zabere mnoho času. Naštěstí
mám tolerantní ženu. (úsměv)
Během své práce musíte vidět spoustu zápasu, je to
tak?
Sleduji všechny možné
soutěže. Nejvíce samozřejmě extraligu, první i druhou ligu, juniorské či
dorostenecké soutěže, mládežnické reprezentace, KHL, další evropské ligy, AHL
či NHL. Ale dohromady pracujeme v nově vybudovaném skautingovém oddělení. Není
to o jednom člověku – zaprvé by to nešlo časově skloubit, zadruhé jsou názory
dalších lidí strašně důležité a velmi cenné. Rozhodovat se na základě jediného
názoru je strašně vratké a ošemetné a při tak velkých rozhodnutích, která se ve
vrcholovém hokeji dělají, jsou chyby velmi draze zaplaceny. Samotné rozhodnutí
už je samozřejmě na jednom člověku či velmi úzkém okruhu lidí, ale to musí
dostat co nejpřesnější informace a obsáhlé podklady, aby se chyby minimalizovaly.
Navíc ze spolupráce s našimi skauty jsem nadšený. Všichni jsou pracovití,
zapálení a hokej vnímáme podobně.
Všechny zápasy navíc není možné vidět na vlastní
oči…
Hodně pracuji
s pokročilými statistikami a samozřejmě s videem. Ušetří mi hodně
času, mohu sledovat třeba pouze střídání vybraného hráče. Je to podobné jako
v případě zužování výběru potencionálních posil. Michal Broš a třeba i
trenéři sice zvládnou vidět pár zápasů naživo, ale je to příliš malý vzorek
k finálnímu rozhodnutí. Proto jim sestříhám do kratšího videa několik
zápasů daného hráče, statistický výstup, výstupy skautů o povaze, hráčových
silných i slabých stránkách, dokonce i informace ze sociálních sítí…
Dříve jste přitom pracoval jako novinář. Jak jste
se dostal k podrobným statistickým analýzám?
Psal jsem o nich, že se
dělají v NHL. Nemám za sebou žádnou hokejovou kariéru a byly pro mě
nástrojem, jak s trenéry, manažery či hráči vést rozhovory o tom, jak se
komu daří či nedaří, jak skládat tým, sestavu, či jak takticky vést tým. Měl
jsem v ruce jasná, objektivní, černobílá fakta, o které jsem se mohl opřít
a nešly smést ze stolu argumentem, že jsem nikdy nehrál hokej. Analýzám jsem se
věnoval na jednom mistrovství světa, poté i Světovém poháru, po němž se mi
ozval s nabídkou reprezentační trenér Josef Jandač a Jiří Kalous, tehdejší
kouč i manažer ze Sparty. Od té doby jsem tu.
V čem tkví největší úskalí ve skautingu
hráčů?
Ve zkresleném,
subjektivním a nepřesném hodnocení. Jsou jasné příklady, kdy hráč X byl
nedoceněný, a po přestupu ukázali naplno svůj potenciál. Nebo opačně přeceněný.
Ve filmu Moneyball, který je natočen podle skutečné události a je o
statistických analýzách baseballu, je krásná scéna, jak sedí skautingové
oddělení, které haní daného hráče za jeho vzhled i za to, že jako nadhazováč
„divně“ hází. Přesto v těch hráčích byl obrovský potenciál a ve svých
týmech byli nedocenění. Přitom už můj trenér z dorostu vždycky říkával:
„Ukázaná platí na hřišti“. A tím se i teď řídím obloukem přes statistické
analýzy, protože ať si vezmeme jakéhokoli hráče na světě, najdeme na něm
silnější i slabší stránky. I Connora McDavida bych subjektivně mohl na videu
sestříhat tak, že by jako světová megastar nevypadal. A tento subjektivní vliv se
snažím odbourat právě statistickými analýzami.
Co říkáte na názor, že je v Česku málo
hokejových talentů?
Nemáme jich plný pytel,
abychom si mohli vybírat. To rozhodně ne. Když sleduji rozdíly mezi
mládežnickými reprezentacemi, tak jsou velké. Na druhou stranu vidím problém i
v tom, že mladí hráči v Česku nedostávají dostatek příležitostí mezi
dospělými. A jsou to spojené nádoby. Junioři ve Finsku a Švédsku dostávají až trojnásobek
času na ledě, než tady. Statisticky přitom nejsou mnohem dál, než naši hráči
s menším vytížením. Procentuální podíl na bodech je velmi podobný. Na
druhou stranu si uvědomuji, že žádného Eliase Petterssona, který v 19
letech vyhrál bodování švédské ligy a nyní ve své první sezoně v NHL vede bodování
ve Vancouveru, český hokej nemá.
Jak je na tom sparťanská mládež? Kolik hráčů má
šanci prosadit se v seniorském hokeji?
Máme šikovné hráče. Pokud
na to budou mít výkonnost, prostor bude. Koneckonců i moje nově vzniklá pozice
sportovně-technického manažera, který má na starost zapojování mladých hráčů
v dospělých kategoriích, značí, že to je klubová strategie.
Spousta lidí hodnotí hráče jen na základě
kanadského bodování. Je to správně?
Hodnotit hráče podle
klasické tabulky produktivity je velmi zkreslující. Někdo hraje přesilovky,
jiný spíše oslabení, jeden hráč odehraje dvaadvacet minut, jiný šestnáct. Nelze
podle toho hodnotit kvalitu hráče ani predikovat jeho výkonnost v budoucnu.
Bodování tak přepočítáváme do rovnovážného stavu dle času stráveného na ledě. A
to je pak mnohem přesnější údaj. Je to jako při vypočítávání průměrné spotřeby
paliva v autě – i ta se přepočítává na sto kilometrů jízdy.
Proč se sledují statistiky o střelecké převaze,
vstupech do pásma podobně? Hokej se hraje především na góly...
Samozřejmě, ale za zápas
padne v průměru pět gólů na utkání. To je pět situací se zápasu, ve
kterých rozhodují centimentry, odrazy a podobně. A znovu: rozhodovat se,
hodnotit a predikovat výkonnost podle pěti událostí, vede ke značné
nepřesnosti. Například některý hráč může dělat velmi dobrá rozhodnutí,
připravovat šance, ale jeho spoluhráči nedávají góly. Takovém tvůrci hry je pak
třeba dávat i nadále důvěru. U jiných typů útočníků zase hodnotit jiné aspekty,
u obránců také.
Kde čerpáte analytickou inspiraci?
Hlavně na sociálních
sítích. Na Twitter přispívá spousta analytiků, novinářů, skautů či blogerů.
Všechny pohledy si neustále konfrontuji s tím svým. Zajímavý je třeba
placený web The Athletic, kam přispívají i bývalí novináři z respektované
stanice TSN, bývalí hráči či trenéři a články jsou velmi často opřené o
statistické analýzy, obsah je tak pro hodně zaryté fanoušky, kteří chtějí
hokeji rozumět, a ne jej pouze konzumovat.