15. 8. 2017 Matěj Mayer

Arnošt: Memoriál byl krásný, stříbro je pecka

Memoriál Ivana Hlinky je zřejmě vůbec nejlépe obsazený turnaj hráčů do 18 let. Letos před sebou měli čeští mladíci těžký úkol v podobě obhajoby zlatých medailí z předchozího roku. Zprvu podceňovaný tým zaujal kolektivní hrou i nasazením a jeho skvělá jízda skončila až ve finále se suverénní Kanadou. Výborně si před zraky skautů z NHL vedl také jediný zástupce Sparty DOMINIK ARNOŠT. Svědomitě plnil úlohu hráče pro černou práci, a ještě stačil být produktivní. „Radši bych své góly vyměnil za úspěch ve finále,“ hlásí sedmnáctiletý starší dorostenec.

Jak s odstupem hodnotíte druhé místo, v čem byla síla týmu?
Beru to určitě jako úspěch a bylo parádní, že jsme se dostali až do finále. Naše síla byla hlavně v tom, že jsme všichni tahali za jeden provaz. Hráli jsme týmově a obětavě, což nás dovedlo až do finále.

Ve skupině jste nejprve porazili Švýcary, pak vysoko prohráli se Švédy. V čem nastala chyba?
Myslím si, že jsme proti Švédům hráli ještě lépe než v prvním zápase se Švýcarskem. Dělali jsme ale individuální chyby, a to nás bohužel dovedlo k tomu výsledku 3:7.

8
Tolik střel zblokoval DOMINIK ARNOŠT v pěti zápasech. Nikdo lepší v tomto ohledu na turnaji nebyl.

V reakci na to jste rozdrtili USA 7:3. Soupeř nepřivezl nejsilnější mužstvo. Přesto, čekali jste něco takového?
Reprezentanti Ameriky byli z USHL (nejvyšší americká juniorská soutěž, pozn. red.), takže určitě špatní nejsou a kvalitu měli. I tak jsme si na ně ale věřili a věděli jsme, že je můžeme porazit. Hráli jsme, jak nejlépe jsme mohli, a je paráda, že jsme USA porazili tak vysokým rozdílem.

Dá se říci, že vás to nakopnulo do semifinálového duelu s Ruskem?
Ano, určitě nás to hodně nakoplo. V semifinále jsme pak byli sebevědomější a víc jsme chtěli. Respekt jsme vůbec žádný neměli, brali jsme to stejně, jako když jsme hráli předchozí zápasy. I když Rusko bylo do té doby asi nejtěžší soupeř, takže jsme museli hodně bojovat, protože jsme strašně moc chtěli do finále. Stálo nás to hodně sil a dělali jsme pro to maximum. Myslím, že jsme chtěli vyhrát více než Rusáci, a právě to nás posunulo do finále.

Rusy jste porazili 2:1, ve finále s Kanadou už to ale bylo o něčem jiném…
Jak zápasy ve skupině, tak semifinále nás hodně unavilo, a to se pak odrazilo ve finálovém utkání. Navíc jsme měli zraněné hráče – někteří nemohli nastoupit, někteří hráli se zraněním. Kanaďani byli celkově vyspělejší, silní na puku a měli skvělé zakončení, což bylo podle mě to hlavní, co rozhodlo.

Jak se vám zamlouvala atmosféra v Břeclavi?
Atmosféra byla úplně úžasná! Lidi fandili, byli skvělí a za to jim moc děkujeme. Když jsme měli v Brně turnaj pěti, tak taky přišlo dost lidí, ale v Břeclavi byla menší hala, takže fandění bylo ještě víc slyšet.

Měl jste v hledišti někoho, kdo vás přijel podpořit?
Ano, rodiče se na mě přijeli podívat a byli na každém zápase. Pak se taky přišla kouknout moje teta a bratranci.

Hrál jste ve čtvrté formaci, chodil na oslabení a blokoval střely. Jak vám to sedělo?
Každý hráč má v týmu nějakou roli. Já jsem měl tuhle a snažil jsem se ji plnit, jak nejlépe jsem uměl. Na reprezentační úrovni jsem vždycky měl podobnou úlohu. Hrál jsem ve čtvrté lajně a chodil na oslabení, takže jsem s tím neměl nejmenší problém.

Přesto jste byl i produktivní. Dva góly a asistence, jako jediný jste dal gól Kanadě…
Určitě jsem se sebou spokojený, ale byla to zásluha celého týmu. Žádné osobní cíle jsem si vůbec nedával, radši bych své góly vyměnil za to, abychom uspěli ve finále.

Jak si stojí stříbro z memoriálu v porovnání s triumfem v extralize mladšího dorostu, kterou jste vyhrál před dvěma lety?
Dá se říct, že stříbrná medaile z memoriálu je můj největší úspěch. Na reprezentační úrovni určitě. Byl to krásný turnaj a druhé místo je pecka. Vítězství v extralize mladšího dorostu je zase něco úplně jiného, s tím bych to nesrovnával.

Právě do USHL, o které jste mluvil, jste byl v létě draftovaný. Kde budete hrát příští sezonu?
Ano, byl jsem tam draftovaný, ale asi zůstanu ještě na Spartě. Z USHL jsem měl signály, ale nakonec si mě vybral tým Des Moines Buccaneers, od kterého jsem to vůbec nečekal. Jsem za to rád. Nevím, jak to teď bude, ale zatím počítám s tím, že pokračuju ve Spartě.

Thanks guys🇨🇿⚔

Příspěvek sdílený Dominik Arnošt (@arny.00),

Do budoucna by vás prestižní americká soutěž nelákala?
Určitě ano. Je to Amerika a USHL je skvělá liga s parádními hráči, takže to určitě je varianta.

Pokud budete pokračovat ve Spartě, chtěl byste si vyzkoušet už i seniorský hokej, například ve WSM lize?
Dospělý hokej by mě lákal, rád bych si ho vyzkoušel. Nechci na to ale vůbec spěchat, jsem ještě fyzicky slabší, takže na to mám zatím čas.


SPARŤANÉ NA PRESTIŽNÍM MEMORIÁLU IVANA HLINKY


FOTO: Karel Švec / ČSLH

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Chlapík: Rád bych si za Spartu ještě zahrál

Trenéři: Jsme rádi, že můžeme být na ledě

​Sparťanská krev #14: Kdy jindy, když ne teď!

Bratři ve Spartě: Nedvědovi, Francouzi i naděje