Michale, co podle vás rozhodlo o postupu Sparty? Plzeň hrála parádní hokej. Hráli agresivně, měli spoustu gólových hráčů a nebylo to s nimi nic lehkého. Rozhodl náš širší kádr a to, že jsme to prostě chtěli víc a šli jsme si tvrdě za tím. Vydřeli jsme si to srdíčkem.
Spadl vám všem velký kámen ze sdrce, že se podařilo po devíti letech projít do finálových bojů? Postup je odměna za celoroční práci. Nikdo nevnímal, že už je to devět let. Nás zajímalo jen to, že jsme chtěli vyhrát. Tomu jsme podřídili všechno.
Neříkali jste si po plzeňském vyrovnání a pak po několika velkých šancích v prodloužení, že už je to snad zakleté? Ne, ne. Nic takového jsme si neříkali. Pořád jsme se hecovali a nekoukali na nic jiného, než na vítězství.
K vaší brance. To nebylo právě tradiční zakončení, zejména ne v tak vypjatém zápase. Jak vás to napadlo, že vystřelíte právě takhle? Zkouším to takhle často na tréninku a naštěstí to vyšlo. Vůbec jsem nepřemýšlel nad tím, že by to tam snad nemělo spadnout.
Někteří spoluhráči ale říkali, že vás nikdy na tréninku neviděli takhle zakončovat. Většinou jsou to spíš střely od modré... Máte pravdu, že obránci většinou střílí od modré, ale někdy, když zůstaneme na tréninku déle, tak to zkoušíme. Padlo to tam teď, takže paráda.
Adam Polášek říkal, že svoje zakončení měl odkoukané od spoluhráčů. Od koho jste to odkoukal vy? Inspiroval mě Marek Malík.
Ve finále se potkají nejlepší dva týmy základní části. Sparta má s Libercem lepší vzájemné zápasy, co od toho souboje očekáváte? To je ještě daleko. Teď máme nějakých pět dnů, během kterých si budeme chtít odpočinout a na soupeře se pořádně připravit. Konkrétní taktiku nám určitě trenéři naordinují až později.
