Masér Josef Toma nám říkal, že se rozcvičuje. Připravovali jsme se na to, že tam ten brankář půjde. Já se soustředím na svoji penaltu a proti komu ji pojedu, neovlivním.
Svým zákrokem už vás asi překvapil…
Vůbec jsem neviděl, že vyjel. Překvapil mě. Můžu ho jen pochválit. Udělal to dobře. Překazil mi, co jsem plánoval a pak už jsem musel řešit úplně novou situaci. Chtěl jsem mu udělat něco podobného, co dělám obráncům, ale nepodařilo se to.
Minulý zápas na Kladně Spartě zle nevyšel. Vy sám jste trávil poslední třetinu mezi náhradníky, měl jste dnes o to větší motivaci?
Mám motivaci na každý zápas. Minule mě to hodně mrzelo. Každý ví, že z Kladna pocházím. Než jsem odešel do Finska, tak jsem tady dlouho hrál, takže to pro mne nebylo příjemné. Musel jsem na to rychle zapomenout a dnes do zápasu vkročit s tím, že se poslední zápasy daří a nepřemýšlet nad tím, že jsem zde minule nedohrál.
A dnes bylo vše jinak. Vstřelil jste dva důležité góly…
Já jsem na Kladně dal gól asi jen jednou a to ještě do prázdné branky. Je to už asi čtyři roky zpátky a od té doby tady moc nebodujeme. Naposledy jsme vyhráli v roce 2006, když rozprodali mužstvo, hráli s juniory a my bojovaly o play off. Tehdy jsem však měl zlomenou ruku a nemohl nastoupit. Dnes po dlouhé době máme alespoň bod, za který jsme rádi.
V první třetině to přitom se Spartou moc růžově nevypadalo, co jí nastartovalo do druhého dějství?
Pomohla nám vyrovnávací branka. Oni měli gólovou šanci, Marek Černošek mě pak přihrál do šance a z protiútoku jsme srovnali. To nastartovalo celé mužstvo a zaskočili jsme je svou aktivitou. Důležitý byl gól do šatny, který nás povzbudil do třetí třetiny. Škoda, že se jim podařilo vyrovnat. Já si stojím za tím, že gól padl do posunuté branky, ale neuznat Kladnu doma dvě branky, to už by asi bylo moc…
Zápas byl všeobecně plný emocí. Z hlediště dopadaly na vaši střídačku nejrůznější předměty…
Je to nezvládnutá pořadatelská služba. Hráči mají alespoň helmy, ale prochází také vedení, maséři, kteří nejsou ničím chráněni, což je hrozně nebezpečné. Nejde o nějaké plivnutí, ačkoliv ani to samozřejmě není příjemné. Mám rád bouřlivou atmosféru, ale domácí vyhráli, tak si myslím, že by si mohli podobné věci odpustit.
Vy máte jeden velký důvod slavit. Nikdy jste v základní části nedal více gólů než letos…
Je to tak, předloni jsem měl branek čtyřiadvacet, loni pětadvacet a letos se to zase posunulo. Ještě zbývá šest zápasů a pro nás bude důležitý hlavně každý bod a ne každý gól. Osobně bych se ještě rád zlepšil a čím budu lepší, tím více pomůžu mužstvu, to je jednoduchá matematika.
Letos to platí dvojnásob. Sparta se v koncovce hodně trápila, ale vy zůstáváte střeleckou jistotou stále…
Rozhodně jsem rád, každý rok mi odcházejí spoluhráči a přicházejí noví. Jiní hráči, kteří atakují horní příčky bodování nebo střelců často hrají několik let pohromadě. Není to pro mne jednoduché a o to více mě to těší. Doufám, že ještě nějakým gólem přispěju.
Nyní to vypadá, že jste našel společnou řeč s Tomášem Netíkem a Michalem Sivkem, jste s nimi spokojený?
Už takhle pár kol hrajeme. Je škoda, že je zraněný Martin Štrba. V Petrohradě s námi odehrál skvělé zápasy. Tam jsem měl z hokeje obrovskou radost a předváděli jsme naší nejlepší hru. Je shodou okolností, že proti týmům, o kterých víme, že jsou někde jinde než česká liga. Ukázalo se, že Spartě takový hokej vyhovuje.
Před měsícem jste zde seděli v kabině a zpytovali svědomí. Věřili jste, že by mohl přijít podobný úspěch?
Ani jsme v to asi nemohli doufat. Hodně nám pomohlo, že jsme neodjížděli v roli favorita. Také byla důležitá loňská zkušenost.
