Museli jsme se tehdy v půlce června vyrovnat se situací, že nám v posledních hodinách transferů odešli dva naši klíčoví útočníci do NHL. A to je vždy velmi složité. Švédské kluby například právě kvůli tomuto pravidlu nechtějí podepsat novou smlouvu s NHL. Pokud máte ustálený tým, je pro vás ztráta takových hráčů velmi těžká. My jsme např. za Jardu Hlinku jako odstupné dostali poměrnou část z jeho působení v týmech za poslední 4 roky, kdy byl u nás. Bylo to cca 60 000 USD. Peníze ale takového hráče nenahradí. Dovolil bych si při té příležitosti trochu vysvětlit, jaká jsou přestupová pravidla v Čechách. Hráči na našem trhu mají tzv. tabulkovou hodnotu. Ta začíná na cca 800 tisících u dvacetiletého hráče, u špičkového hráče se starty za národní mužstvo ve věku 26 - 28 let je okolo 1,5 milionu korun. Pak s postupem věku zpětně klesá až na 300 tisíc. Mluvíme o hráčích bez platné smlouvy. Tuto cenu platíte jeho mateřskému klubu za koupení práv hráče do Čech. Ve chvíli, kdy pak váš hráč odchází do zahraničí bez smlouvy, nedostáváte nic. Pokud je pod smlouvou, záleží to jen na jeho klubu, zda je ochoten ho vůbec uvolnit! Pak ale samozřejmě ne za tuto hodnotu, ale za cenu daleko vyšší. Lepší a nejlepší hráče pod smlouvou vám pak žádný klub zpravidla neprodá a my nedisponujeme rozpočtem, abychom ho přetáhli k nám a zaplatili za něj klubu např. pětinásobek. Pak je tu ještě další faktor. Náš trh je každoročně oslaben mnoha odchody hráčů do zahraničí, takže se pereme o pár zajímavých jmen, která jsou v té době zrovna k dispozici. Mnoho hráčů se také cítí regionálně spjato se svým klubem a nechtějí se nikam stěhovat, mají ve svých městech domy, rodiny a právě ti nejlepší berou stejné, či větší platy, jako by brali u nás. Sparta v minulosti přivedla několik takto „přetažených“ hráčů, kteří byli přeplaceni. Zažil jsem je v kabině jako hráč a z mé dnešní pozice také vím, jak dlouho a těžce se s tím Sparta finančně vyrovnávala. Takže tvorba nového týmu je tedy vždy závislá na několika faktorech. Ale, zpátky k Vaší otázce. Naše přestupová politika a budování týmu ve Spartě je o rozhodnutí celého sportovního vedení klubu. Každé jméno, které je na trhu, či které chceme získat projde kolečkem porad se sportovním ředitelem klubu a trenéry. Ti mají své jasné slovo, pokud nějakého hráče chtějí, či nechtějí, nebo rozhodují, zda si nechají v mužstvu po skončení tzv. try-outu, čili období na zkoušku. Povinnost managementu vůči představenstvu a akcionářům je samozřejmě dodržet rozpočet, který máme na tým stanoven.
V internetových diskuzích padá dost často otázka, jak je možné, že nejbohatší klub nepřivedl lepší hráče. Jak byste na ní odpověděl?
V otázce je zmíněn rozpočet. Otevřu vám tedy některé jeho položky. Vezměme třeba halu. Za ní platíme majiteli řádný nájem. Halu spravujeme a neseme náklady celého provozu. Investujeme ročně dále nemalé částky do vylepšení sportovního, diváckého i partnerského zázemí, zajišťujeme technický servis pro akce v aréně. Jako firma máme okolo 50ti zaměstnanců, včetně všech lidí, kteří pracují v technickém zázemí, další si najímáme.
To celé nás stojí v řádech okolo padesáti milionů korun.
Okolo 20 milionů nás stojí provoz mládeže. Disponujeme v hale jen jednou vlastní ledovou plochou, za pronájem jiných platíme ročně přes cca 6 milionů korun.
Staráme se o obchodní vztahy s přibližně 140ti našimi partnery, kteří nám pomáhají zajišťovat cca až 85% příjmů klubu v sezoně a bez jejichž podpory bychom nemohli existovat. Ta zbývající procenta vyděláme prodejem vstupenek.
Vím, že když říkám tuto informaci po neúspěchu, může se někdo ušklíbnout, že „brečím“, ale v extralize je skupina pěti týmů, které mají na platy hráčů A mužstva přibližně stejný rozpočet. A my bojujeme maximálně tak o bronz…
Celou sezonu mužstvo provázely nevyrovnané výkony. Proč?
Pro to je několik důvodů. Někteří stávající hráči nezopakovali výkony z předešlých let. Zavládlo jakési uspokojení po "tučných" letech. To ve sportu bývá. Velká část výkonu je závislá od vaší mentální připravenosti. Drželi jsme se v relativně v klidných vodách středu tabulky, což nám možná paradoxně ublížilo a nevystavilo mužstvo krizi. A také paradoxně nám asi loňský titul překryl určité problémy ve výkonnosti ostatních hráčů, což se právě letos projevilo. V neposlední řadě se mnoho hráčů dlouhodobě potýkalo se zraněními. Tomáš Duba prošel třemi, zmínit můžeme dále velké zdravotní problémy M.Štrby, J.Tabačka, M.Siveka, D.Švagrovského, či Jirky Vykoukala. Oba jdou hned po sezoně na operaci.
S jakými cíly jste vůbec do sezony vstupovali?
S dvěma základními. Za prvé - postoupit do play off z první šestky. To jsme splnili a vůbec to není při vyrovnanosti extraligy jednoduché. Méně tak už cíl atraktivního herního projevu. Měli jsme spoustu hluchých míst a hlavně doma nepředváděli hokej, který chtěli diváci vidět.
I když jste v lize nepředváděli žádné oslnivé výkony, dokázali jste uspět na prestižním evropském turnaji mistrů. Co stálo za tímhle úspěchem?
Možná to bylo tím o čem jsme již mluvil. V extralize byl tým jaksi "uspokojený". Sám jsem to jako hráč zažil několikrát na vlastní kůži, když jsem si po mistrovské, či úspěšné sezoně říkal, že to bude v pohodě a že snadno zapneme až to bude potřeba. Turnaj Super Six byl pro Spartu výzvou. Nepřijeli jsme tam jako favorité a chtěli odčinit loňský nezdar. Ale právě tenhle úspěch jasně dokázal, že letošní mužstvo mělo svojí kvalitu! Sehrálo vynikající zápasy s top týmy v Evropě a v tu dobu hodně všechny nadchlo.
V závěru ligy jste porazili České Budějovice 4:0 na jejich ledě a vypadalo to, že jste před play off ve formě. Jenže po reprezentační přestávce jste čtyřikrát prohráli a čtyři porážky zopakovali v play off. Co změnila ona osudná pauza?
Na to je těžké odpovědět. Sport je nevypočitatelný. Před přestávkou to vypadalo, že jsme se probudili. Jenže následoval děsivý skluz dolů. V play off jsme se probudili až po prvních dvou zápasech. V těch domácích nelze mužstvu nic vytknout, udělalo pro vítězství maximum.
O to větší důvod k zamyšlení je, proč nebylo schopno takový hokej předvádět i jindy.
Jak se na výsledku čtvrtfinále projevily zdravotní problémy gólmanů?
Zatraceně podstatně! Martin Štefl měl zranění kolene a začal trenovat těsně před play off, navíc nebyl úplně fit. O svém nasazení se dozvěděl až v den prvního čtvrtfinále. Tomáš Duba prodělal v sezoně tři zranění, nebyl letos v takové pohodě, jaké měl být. Do domácích utkání nastupoval s handicapem. Ve svojí kariéře jsem odchytal hodně play off zápasů, tlak na golmana je vždycky obrovský. A na to aby jste ho zvládli, musíte být 100% fit. V sezoně 2004-2005 jsem prodělal zranění kolenních vazů a to se projevilo i na mých výkonech ve čtvrtfinále. Spousta lidí mě zatracovala a vyhazovala jako starého dědka.
O rok později mě oslavovali a přemlouvali, abych chytal dál.
Trenér Výborný tuhle smolnou sérii přičetl také absenci tahouna mužstva. Souhlasíte?
Ano, ale tahoun má vždy velmi těžkou úlohu. Pokud nemá tahoun podporu od ostatních, tak sám těžko něco zmůže. Nemůže si naložit na záda 20 lidí a dotáhnout je do cíle. Za výsledky stojí celý tým, ne jednotlivec. A nezapomeňme na další důležitou věc. Ve sportu zkrátka nelze vyhrávat pořád. Neděje se to nikde. Všude na světě se pořád stává, že vás lidově řečeno "někdo posadí na zadek". A vaše síla může být právě v tom, že to přijmete, poučíte se z toho a začnete znovu o úspěch bojovat.
Neúspěch v play off už přinesl první důsledky. V úterý jste oznámili, že už nepočítáte se třemi hráči, mj. i s Petr Nedvědem, nejznámějším jménem, které loni do Sparty přišlo. Proč?
Petr má veliké jméno a takoví hráči to mají u nás těžké. Lidé od nich čekají zázraky. Kdyby přijel do Česka kanadský hráč, který by měl v NHL stejně bodů jako Petr, tak ho tu vítáme s rozvinutým červeným kobercem.
Odmítám ale tvrzení, že jsme ukázali na Petra, či ostatní dva hráče jako na viníky vyřazení. My jsme pouze popsali, že s nimi při stavbě kádru na příští rok nepočítáme. V této chvíli víme, že nepočítáme ani s Charlie Cookem, snažíme se dohodnout s R. Stehlíkem. Otevřená je ještě otázka druhého brankáře. U zbytku týmu platí, že jsou pod smlouvou, máme několik „chráněných jmen“ a u ostatních zvažujeme i případnou možnost výměn. Očekávalo a žádalo se od nás nějaké jasné vyjádření a stanovisko. Je těžké říkat týdny novinářům, že analyzujeme a uvidíme. Pro mě osobně to byly velmi těžké rozhovory a kroky. Stále myslím jako hráč a dělat právě tvrdé kroky, to hodně bolí na duši.
S kritikou se ale teď musíme vypořádat všichni, hráči, trenéři i management.
Petr vedle nezpochybnitelného hokejového umění občas předvedl i docela zbytečné fauly. Probírali jste s ním tuhle stránku věci?
Samozřejmě, jako jsme o zbytečných faulech mluvili i s ostatními hráči. Nejsem velký příznivec pokut, ale občas myslím musí padnout.
Okolo Nedvěda se neustále točili jiní spoluhráči. To mu zřejmě také moc nepomohlo, že?
Jak jsem již říkal, měl to těžké. Jako hvězda byl velmi na očích. Neměl ale hvězdné manýry. Snažil se pro mužstvo pracovat, rozhodně si nevybíral, s kým bude hrát.
Mimo Nedvěda Spartu opouští Lubomír Vaic a Martin Štrba. Co bylo důvodem odchodu u nich?
Lubovi se nepodařilo naplnit roli hráče, který by měl tvořit hru a rozhodovat zápasy. Martinovi skončila u nás tříletá smlouva. Já mu za Spartu děkuji za práci, co pro ní odvedl a přeju, ať se mu podaří překonat zdravotní problémy, které ho trápily a ať má ještě spoustu radosti z hokeje.
Tibor Melichárek přišel do Sparty jako jedna z hvězdy slovenské ligy. Nakonec si však připsal jen čtrnáct bodů. Jak jste s ním byl spokojen?
Čekali jsme od něj více branek. Měl patřit k našim střelcům.
Zatím co třeba Tomáš Netík s Jakubem Langhammerem si bodově oproti předchozím sezonám polepšili, Michal Dragoun za svými předešlými výkony zaostal. Patřil k těm hráčům, se kterými jste nebyli tolik spokojeni?
Je jasné, že jsme od Michala čekali během sezony daleko více. Měl patřit k hokejistům, kteří dostanou příležitost a herně porostou.
Spartou letos prošel nejvyšší počet cizinců v historii. Bylo tu šest Slováků, dva Američané a jeden Lotyš. Myslíte se, že se vysoký počet cizinců mohl projevit na chemii týmu?
Valent tu byl pouze na play off a stejně jako Cuník je ve Spartě již pár sezon, Becker tu byl měsíc na zkoušku. Hlinka a Cook na dva měsíce. Nemyslím si to. Např. v německé hokejové lize je běžně složení mužstva naprosto mezinárodní. Švédové, Finové, Rusové, Američani, Kanaďané, Němci. Podívejte na Chelsea, či ostatní anglické a evropské kluby. Cizinci mají pro nás tu výhodu, že za ně neplatíte tabulkovou hodnotu, tedy pokud přichází ze zahraničí. To nejdůležitější je ale vždy vnitřní síla mužstva, ne národnost.
V úterý jste také řekl, že chcete přivést do Sparty špičkové útočníky. Během celé sezony se spekulovalo o vašem zájmu o Výborného, Hlinku, Hlaváče a Ručinského. Můžete ten zájem potvrdit?
Na nějaká konkrétní jména je ještě brzy, všude se ještě hraje. Oslovujeme skupinu hráčů, tak je přirozené, že i jim zazněl telefon, kde jsme se ptali na jejich budoucí plány.
Patří ke stejné skupině i dvojice Broš - Kratěna?
V cizině je dost hráčů, kteří Spartou prošli a které jsme ztratili právě díky úspěchu, protože dostali lukrativní nabídky. Není to jen Broš s Kratěnou, ale třeba Josef Straka, Jan Marek a další.
Na posily budete potřebovat peníze. Jak se projeví brzké vypadnutí na rozpočtu pro příští rok?
Mluvil jsem tu o partnerech. Hodně nám jich řeklo, že si moc váží, že s námi mohli oslavit dva tituly v řadě, že jsou a budou s námi spjatí i dál. Brzké vypadnutí je pro nás ale samozřejmě finanční ztrátou na příjmech.
Pokrýt rozpočet je však těžké v každé sezoně, čeká nás přes léto hodně hodně tvrdé práce.
Na Spartě je skvělý tým lidí, kteří ji za dva roky posunuli o mnoho dopředu. Potvrzením toho je i fakt, že nás mnoho týmu extraligy „kopíruje“.
Mám trošku zvláštní hořký pocit, že máme krátkou paměť.
Objevily se spekulace, že už jednáte o přesunu Sparty do 02 Areny pro sezonu 2009/2010. Je to pravda?
Není. Já o tom nic nevím.
Navíc - v této hale máme celé svoje klubové zázemí, treninkové prostory pro áčko i celou mládež.
Nemůžeme si určitě dovolit platit dvě velké haly a jednu mít prázdnou.