Máš za sebou po psychické stránce nejtěžší týden kariéry?
Stoprocentně. I když už mám ve Spartě nějaké porážky za sebou, vždycky jsem věděl, že přijde další šance. Letos to tak nebylo. Věděl jsem, že je to moje poslední sezona, i proto se to ve mně se semifinálovým neúspěchem nahromadilo. Když jsme v sedmém zápase dostali rozhodující gól, padlo to na mě. Byl jsem zlomenej a prázdnej, protože jsem udělal pro úspěch maximum a strašně jsem to chtěl urvat.

Dojalo tě právě vědomí, že je definitivní konec?
Hrozně jsem si přál, abychom udělali alespoň finále. Chtěl jsem hrát s tímhle týmem o titul, protože si myslím, že tu jsou skvělí kluci. Když jsme dostali gól, hned mi naskočilo, že je definitivní konec. Nikomu bych to nepřál, není to dobrý pocit. Jsem pořád rozhozenej a zlomenej, ale život jde dál a říká se, že čas všechno srovná.

Jan Buchtele ve Spartě:

• 11 sezon
• 505 zápasů v TELH
• 141 gólů a 122 asistencí
• 2x stříbro
• 3x bronz
• stříbro v CHL (2017)
• stříbro na Spengleru (2022)
• 19 zápasů za reprezentaci

Bylo to nejkrutější vyřazení, co jsi ve Spartě zažil?
Všechno se zdálo být perfektní. Měli jsme asi nejlepší brankářskou dvojici v lize i skvělé trenéry. Myslím, že jsme to herně i výsledkově potvrzovali v základní části, kterou jsme prošli bez většího klopýtnutí. I ve čtvrtfinále jsme si dokázali s Libercem poradit, ačkoliv zápasy byly nepříjemné a vyrovnané. Stav 4:0 na zápasy průběhu série neodpovídá. A pak jsme šli na Třinec, který jsem si popravdě trochu přál, protože jsem jim hrozně chtěl vrátit vyřazení a neúspěchy z předešlých let. Bohužel se mi to vrátilo jako bumerang. Kdybych tohle věděl, asi svoje přání přehodnotím. Tabulka ale nasvědčovala tomu, že na ně v semifinále narazíme.

Kazí neúspěšné semifinále dojem z celé sezony?
Nechtěl bych kvůli jednomu týdnu hodit do koše celou sezonu. Celá sezona byla dobrá, udělali jsme rekord v počtu bodů, chodilo i více lidí, ale o to víc je závěr trpký. Ačkoliv byla sezona dobrá, tím, jak se čeká dlouho, je to blbý. Věřím, že je spousta lidí nasraných, ale nás to štve taky.

Dá se říct, že jsme si celou sezonu užívali do začátku dubna?
Celou sezonu si nešlo neužívat. Každého baví vyhrávat, což se nám dařilo. Byly samozřejmě pasáže, kdy to nebylo dobré, ale to na tebe padne během sezony vždycky. Někdy máš slabší období, pak se ti daří. Někoho to potká více, někoho méně. Celou sezonu jsme si užili. K dobré atmosféře podle mě přispěl i nový trenér, protože dokázal každou negativní věc obrátit, abychom se z ní poučili a našli správnou cestu.

Jaký byl posezónní a poslední pohovor s trenérem Pavlem Grossem?
Řekl mi, že jsem odvedl přesně to, o čem jsme se bavili před sezonou, takže věřím, že jsem udělal dobrou práci. Poděkovali jsme si a podali si ruce.

Za podporu fanoušků jsem hrozně rád, vnímám ji!

Když jsi před jedenácti lety přicházel, mluvil jsi o ambicích a titulu. Oceníš své sparťanské úspěchy více, až zklamání z chybějícího titulu opadne?
Pro mě je to hrozně těžký, protože si ten první rozhovor pamatuju. Jsem takový, že to mám v hlavě a mrzí mě, že jsem ve Spartě nedokázal ani jednou udělat zlatou tečku. Hrozně mě to mrzí kvůli týmu, fanouškům i klubu. Sparta by si titul zasloužila a já doufám, že ho brzy získá, byť už beze mě. Celý klub si za dlouhé čekání titul zaslouží. Mně se to bohužel nepovedlo, ale udělal jsem pro to maximum.

Oslavovat vítěze je jednoduché, ale reakce fanoušků po sedmém zápase i na autogramiádě dokazují, že jsi dokázal velké věci i bez titulu. Není to nakonec cennější než kus zlata?
Když to vezmu individuálně, jsem hrozně rád za podporu ze všech stran. Fanoušci se v poslední sezoně přimlouvali, abych ve Spartě pokračoval, za což jsem ohromně rád. Vnímal jsem to. Navíc mi vytvořili gólovou písničku, kterou nemá kde kdo. (usmívá se) Ocením to asi až časem, protože mi to aktuálně asi tolik nedochází. Nejen po zápase, ale i na autogramiádě bylo vidět, že dokážou ocenit moji i týmovou práci a viděli snahu celého týmu. Chápu fanoušky, že jsou naštvaní, protože čekají dlouho. Štve to každého, ale i tak nás podporují, byla zase rekordní návštěvnost.

A rekordní délka autogramiády.
(směje se) Jo, ta byla hodně dlouhá. Sparta táhne. Každý rok je v ní kvalitní tým a vždycky se hraje v první čtyřce, protože jsou tu neskuteční hráči. Lidi to vědí, taky rádi vyhrávají.

Jak tě jedenáct let ve Spartě změnilo?
Přicházel jsem jako mladé nevyblázněné kuře. Měl jsem dva tituly a myslel si, že bude přibývat jeden za druhým. Jak ale přibývaly roky a zkušenosti, začal jsem si uvědomovat, že to tak není. Hlavně ve Spartě, kde se na tebe chce každý vytáhnout a hraje trošku jinak. To tak prostě je. Jsem o jedenáct let starší, ženatej s dvěma dětmi a celkově jsem klidnější. Dokážu si některé věci lépe vyhodnotit, koukám na ně z více úhlů. Když jsem byl sám, šel jsem do všeho po hlavě a byl jsem bláznivej kluk, což se změnilo. V kariéře bych asi nic neměnil. Ve Spartě jsem byl strašně rád, vytvořil jsem si tady domov.

Vím, že u tebe to nejsou fráze, protože jsi v klubu poznal nejen kamarády, ale taky Evu, manželku a mámu svých dětí.
Nejde to brát jinak. Potkal jsem ve Spartě spoustu lidí, kteří se mnou zůstanou do konce života. Hrál jsem s famózníma spoluhráčema. Vlastně každý rok přišel někdo, kdo tě mohl posunout a obohatit. Když řeknu, že jsem si ve Spartě vytvořil domov, tak to tak je. Kdybych nebyl ve Spartě, třeba manželku ani nepotkám, nejsem ženatej a nemám dvě děti.

Umocňuje vztah se Spartou fakt, že jsi při svém příchodu téměř nikoho neznal?
Z týmu jsem znal jen Dominika Pacovského a Vláďu Sičáka, se kterým jsem předtím hrál v Pardubicích. Hodně mi na začátku pomohl, protože byl pro každou legraci. Jak byl starší, dokázal se o mě postarat a bral mě sebou ven. Na začátku jsem byl vyplašenej, protože jsem přišel do nové kabiny a já na tohle navíc potřebuju trošku víc času. (usmívá se) Trvá mi déle, než se v kolektivu chytím, ale jak jsem absolvoval první léto, našli jsme společnou notu s Formičem a Příbou, kteří si mě vzali pod křídla. Byli jsme spolu pořád venku. Kluci mě do týmu začlenili, za což jsem byl hrozně rád. I starší kluci jako Toňák nebo Hlína byli super.

Všechny brzy znovu potkáš, až se vrátíš jako soupeř. Máš z toho obavy?
Trošku to znám, když jsem přišel z Pardubic. Ačkoliv jsem v jejich áčku nepůsobil tak dlouho a měl tehdy věci víc u zadku, když jsme přijeli do Pardubic, padlo to na mě a bylo to trošku divný. Byl jsem nesvůj a nervózní, takže až přijedu sem, hlavně první zápas bude divný.

Budeš si muset Formiče hodně hlídat?
Určitě si rýpne. (usmívá se) Když jsem byl ještě v Pardubicích a on na Spartě, tak náš první souboj přihrál. Doufám, že se poučil a neudělá to znovu. Už se to navíc dost trestá, tak snad si bude dávat pozor. (směje se)

Věříš, že to Formič ve Spartě jednou zvedne?
Jak jsem říkal, myslím, že Sparta čeká dlouho a fakt by si titul zasloužila. Letos jsem nám hodně věřil, protože jsme měli fakt dobrý tým. Když se dobře doplní, tak bude ještě silnější. Moc bych to Formičovi přál.