11. 10. 2018 Petr Pavlík

Čech o svém zranění: Mohlo to dopadnout hůř

Něco takového nechce zažít žádný hokejista. Útočník sparťanské juniorky ŠTĚPÁN ČECH minulý týden ve středu v utkání na ledě českobudějovického David Servisu za druholigový Žďár nad Sázavou hrál výborně. Pak se ovšem všechno obrátilo v noční můru a teprve osmnáctiletý útočník upadl po tvrdém zákroku u mantinelu do bezvědomí. "Zákrok si vůbec nepamatuji, reagovat jsem začal až v sanitce," podělil se o svoje pocity s více jak týdenním odstupem času.

Minulý týden jste prožil něco, na co už asi nezapomenete. Běží vám z toho ještě teď mráz po zádech?
Jelikož si z toho zákroku nic nepamatuji, tak vůbec. Probudil jsem se až v nemocnici se šílenou bolestí hlavy, tak mi došlo, že to musel být asi nějaký větší úder na hlavu. Ze zápasu není žádné video, takže ani nevím, jak to vypadalo. Myslím, že vetší mráz po zádech z toho měli ti, kteří u toho zákroku byli, nebo ho viděli.

Zákrok, jehož terčem jste byl právě vy, vypadal z pohledu diváka děsivě. Vybaví se vám nyní nějaká podobná situace v hokeji?
Takhle konkrétně asi ne, ale určitě je takových zákroků v hokeji plno, přeci jenom je to tvrdší sport a ne balet. Jen za jednu sezonu třeba v NHL jich vídáme plno, ale to k tomu hokeji prostě patří. Občas je to za hranicí, ale pak jde hlavně o dvě věci. Za prvé, jestli hráč jde do souboje zákeřně nebo se jedná jen o smůlu.

2
Tolik gólů už dokázal vstřelit sparťanský útočník Štěpán Čech za dva zápasy ve třetí nejvyšší soutěži.

Přitom utkání se zpočátku vyvíjelo z vašeho hlediska výborně, navíc se vám podařilo vstřelit první dva góly mezi muži...
Ano. Utkání se mi ze začátku velmi vydařilo, jelikož jsem vstřelil svoje první dva góly mezi dospělými. Co víc si přát. Musím se přiznat, že jsem i tak trochu pomýšlel na hattrick, ale dopadlo to tak, jak to dopadlo. Bohužel.

V jednom okamžiku se tak rázem celé utkání přetočilo. Vybavujete si, jak se celý incident zrodil?
Vůbec ne, naposledy si asi vybavuji, že jsme dali gól na 3:0 a poté už nic.

Záchranáři vás ošetřovali skoro dvacet minut. Co byste jim chtěl na dálku vzkázat?
Samozřejmě jim moc děkuji, bez nich by to také mohlo dopadnout hůř. Viděl jsem na internetu video právě z ošetřování, u které bylo docela hodně lidí, ale velké díky patří zejména jednomu budějovickému hráči, který ke mně rychle přijel a zřejmě uviděl, že mám zapadlý jazyk, tak mi ho okamžitě začal vytahovat.

Být v bezvědomí není legrace. Věděl jste při prvotním probuzení, kdo vůbec jste?
Naštěstí ano. Nebyl to velký otřes mozku, jen něco malého. Jakmile jsem se probudil v nemocnici, komunikoval jsem s doktorem a bez problémů mu odpovídal na otázky, na které se mě zrovna ptal.

Sanitka vás transportovala do nejbližší nemocnice v Českých Budějovicích. Kdy jste se vlastně poprvé probudil? Pociťoval jste na sobě větší únavu než obvykle?
Co mi bylo řečeno, poprvé jsem prý začal reagovat už v sanitce, ale to vůbec nevím. Prvně jsem začal vnímat až na pokoji v nemocnici, kde u mě byl pan doktor a babička s dědou, kteří se byli podívat na zápase. Únavu jsem ani tak nepociťoval, jako spíš strašlivou bolest hlavy. Nemohl jsem vůbec spát, ještě když ke mně každé dvě hodiny chodila sestřička a kontrolovala, jestli je vše v pořádku, takže jsem se moc nevyspal. Pak už to ale bylo docela dobré.

V sanitce s vámi mluvili někteří lidé od záchranky, ale také šéf žďárského hokeje. Dochází vám ještě zpětně nějaké vzpomínky obecně z celého večera?
Jak už jsem zmiňoval, začal jsem vnímat až na pokoji v nemocnici, takže žádné zpětné vzpomínky ze sanitky nemám. Že jsem komunikoval už v sanitce mi právě bylo řečeno až druhý den, do té doby jsem o tom vůbec nevěděl.

Jak již bylo zmíněno, při první diagnóze vám lékaři zjistili jen otřes mozku a klid na lůžku. Nakonec jste z toho vyvázl ještě dobře, souhlasíte?
To teda, samozřejmě mohlo to všechno dopadnout ještě hůř, mohly přijít ještě nějaké zlomeniny, které se mi se štěstím nakonec vyhnuly, takže bych se mohl na začátku příštího týdne vrátit na led a začít se do toho zase pomalu dostávat.

Od této nešťastné události uběhl už týden. Už jste po všech stránkách zdravý? Jak to vidíte s návratem zpátky na led mezi mantinely?
Už se cítím podstatně lépe. Tenhle týden mám ještě od doktora nakázán klidový režim, ale už o víkendu začnu zkoušet na tělo nějakou malou zátěž. Uvidíme, jak to bude vypadat, když vše půjde podle představ, tak od příštího týdne začnu zase trénovat s týmem. Doufám, že za tak dva až tři týdny bych mohl zpátky do zápasového rytmu, ale to bude záležet také na trenérovi, jak rozhodne.


FOTO: Juliana Zash, Juniorský hokej

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Ondřej Pšenička: Jsem spíše tvůrce hry

Statistické okénko: Petr Vrána stále vládne

Dárky pro permanentkáře jsou již k vyzvednutí

Michal Broš: To nejhorší snad máme za sebou