V přípravě máte na programu pět zápasů proti zahraničním soupeřům. Jsi raději, než hrát proti stejným týmům, které potkáte během sezony?
Vždycky je lepší, když se hraje se zahraničními týmy. Má to jiný náboj, poslední roky jezdíme vždycky na mezinárodní turnaje, je to zpestření. Někam se podíváte a zahrajete si jiný hokej, než se hraje v extralize. Ty styly jsou dost odlišné, se zahraničními týmy se hodně bruslí, což je pro nás dobrá zkouška. Určitě je to lepší, než abychom třikrát hráli s jedním týmem z extraligy, takhle to máme alespoň různorodé.

Konkurence v týmu je velká, protože před novou sezonou přišla řada nových hráčů. Jak zatím funguje energie v kabině?
Zatím je to úplně super. Se všemi kluky, co nově přišli, jsme se hned seznámili. Jsou skvělí do party, ať už Vláďa Růžička, který se okamžitě zapojil do komunikace v kabině, nebo Marek Kvapil. Jsou to všichni hráči na úrovni a vědí, jak se v kabině stmelit. Michala Řepíka už jsme všichni znali, ale i ostatní, které jsme neznali, se zapojili a fungujeme jako mančaft.

Přestože asi nebude lehké se probojovat do sestavy, bereš jako pozitivum to, že se můžeš učit od hráčů jako jsou Michal Řepík, Marek Kvapil, Vladimír Růžička a další?
Určitě. Vždycky, když je v týmu nějaký dobrý hráč jako třeba Lukáš Pech, tak ho pozorujete. Máte každý den na očích vrchol extraligy, vidíte, jak ti hráči pracují. Pro nás mladé hráče je to jen dobře, že tu máme tolik kvalitních hokejistů a můžeme se od nich učit. Odkoukávat různé věci, také jak se chovají, to je nejvíc.

Změnilo se také vedení klubu, kde nově působí legendy klubu Petr Ton a Jaroslav Hlinka. Vnímáš to, že hraješ pod vedením takových jmen?
Rozhodně ano. S Petrem Tonem jsem bohužel nehrál, ale odmalička jsem ho sledoval a vždy to byl pan střelec. S Jardou Hlinkou jsem tady pár let hrál, je to skvělý hráč a člověk, choval se v kabině suprově. Pro nás je to jen dobře, jsou to bývalí špičkoví hokejisté a budou podle toho na věci nahlížet. Je to pro celou Spartu krok dopředu. 

Jak se ty osobně cítíš během přípravy na ledě? Dlouho tě limitovalo zranění…
Musel jsem úplně vynechat letní přípravu, protože jsem byl na operaci s kolenem. Pomalu se do toho dostávám, den ode dne je to lepší a lepší.

Zranění se ti nevyhnulo ani v předešlé sezoně, do které jsi dobře vstoupil po boku Zacha Silla. Jak ses s tím srovnával?
Začátek sezony byl suprový, potom bohužel přišlo to zranění. Každý, kdo zažil zranění uprostřed sezony, ví, že je to to nejhorší, co může být. Tři měsíce jsem měl zápasovou pauzu. V sezoně je hrozně těžké být zraněný. Hraje se spousta zápasů a vy jen pozorujete, že vám utekl další a další. Pořád si plánujete, kdy byste mohli být zpět, ale neustále se to oddaluje a oddaluje. Pak sice začnete konečně hrát, ale stále cítíte, že to není ono. I když jsem hrál, nějakých pět zápasů to z mé strany nebylo dobré. V závěru základní části se to zase vrátilo do správných kolejí, bylo to zase dobré. Jenže potom jsem musel na další operaci, což nebylo nic příjemného.

Ženich a manžel bez světového šampionátu

Běžně si léto zpříjemňuješ in-line hokejem, jenže tentokrát jsi odehrál za Černošice pouze čtyři zápasy. Bylo to tedy právě kvůli obnovenému zranění kolene?
Normálně jsem zahájil letní přípravu, hrál jsem i několik in-line zápasů, ve kterých se mi docela dařilo. Měl jsem jet i do Barcelony na mistrovství světa, těšil jsem se, že si po letech zase zajedu na nějakou akci. Bohužel jsem si obnovil zranění a musel jít na další operaci s kolenem místo toho, abych trénoval a bavil se in-linem. Místo toho jsem se musel dostávat zpátky, rehabilitovat a celé léto pro mě bylo nijaké. Už si to ale užívám, protože můžu aspoň normálně chodit a trénovat.

Zatím je tedy vše v pořádku?
Koleno zatím drží. (ťuká) Doufám, že bude držet dál a že všechny problémy už jsem si vybral.

Na jaře ses stihl také oženit, zpříjemnilo ti to nešťastné období?
Zrovna ten týden jsem měl hrozně náročný. V pondělí jsem byl na kontrole u doktora, který mi řekl, že musím jít na operaci, a v pátek jsem měl mít svatbu. Tak jsem se s ním domluvil, že to odložíme na další týden. V pátek jsem se oženil a v úterý jsem jel vlakem do Olomouce na operaci. Svatbu jsme si ale s manželkou užili. Vlastně teď, jak na to vzpomínáme, nás mrzí, že už to máme za sebou, protože jsme si to všechno moc užili. I plánování. Všechno proběhlo v pořádku. Takže snad, bohužel, poslední svatba. (směje se)

Nechala tě nevěsta spolurozhodovat, nebo měla hlavní slovo?
Jo, nechala. (směje se) Oba jsme se shodli, že to nechceme mít moc načančané, abychom se nestresovali. Oba dva máme podobnou povahu, takže jsme na to trochu kašlali a většinu věcí řešili až posledních čtrnáct dní. Řekl jsem si k tomu taky dost věcí. Bohužel jsem tedy chtěl jiné obleky, což mi neprošlo. Něco jsem si řekl já, ale většinou jsem vyhověl nevěstě.

Stihli jste vůbec nějakou svatební cestu? Nějaké válení u moře?
Bohužel nebylo nic, šel jsem hned na operaci. Potom, když jsme měli nějakých čtrnáct dní volno, jsem musel chodit na rehabilitace, takže jsme to odložili. Zdraví je zkrátka přednější.

Tak snad si to příští rok vynahradíte.
Já jsem už říkal, že příští rok po titulu někam pojedeme. (směje se)

Jsi velký milovník psů a hodně se zapojuješ do charitativních akcí. Máš aktuálně něco rozjetého?
Zrovna mi psali z jedné moravské nadace, jestli bych jim nevěnoval dres, že budou pořádat aukci věcí od sportovců. Peníze potom přerozdělují útulkům, takže to mám určitě v plánu. Nebráním se to podporovat dál. Bohužel, opuštěných psů je strašně moc, a nejenom psů, ale zvířat obecně. Ta zvířata to prostě nechápou, že se o ně někdo nestará, potřebují lidský kontakt. Být to na mně, tak mám doma deset psů, ale manželka je v tom umírněnější. Navíc jsme teď zjistili, že bychom dalšího psa doma mít ani nemohli, protože ten, kterého máme, nikoho jiného doma nesnese. Takže dokud nebudeme mít barák, tak další asi mít nebudeme.