Jak jste sledoval první finále?
Ležel jsem na pokoji a sledoval jsem to v televizi společně se švagrem a se dvěma kamarády.

Jak jste to prožíval?
Byly to hodně velké nervy, ale věřil jsem, že Slavii uděláme na penalty.

Věřil jste i poté, kdy pět minut před koncem zvýšil Tomáš Vlasák na 3:1 pro Slavii?
Musím se přiznat, že to už jsem moc nevěřil. (smích) Ale nebylo moc času na přemýšlení, hned za čtrnáct vteřin dával gól Néťa. To bylo dobře, že jsme dali kontaktního góla takhle brzy.

Utkání dospělo k nájezdům. Zkoušel jste odhadovat, kdo bude jak zakončovat?
Samozřejmě, že jsem zkoušel tipovat. Ale je to vypjatá situace a záleží na každém jedinci, co udělá na poslední chvíli.

Nervoval jste se u nájezdů více, než kdybyste byl na střídačce?
To určitě. Z nemocnice nemohu nijak zasáhnout do hry, nemohu klukům nijak pomoci.

Mluvil jste po zápase s někým z vašich spoluhráčů?
Volal jsem si s Ondrou Kratěnou a s Petrem Břízou. Takže jsem měl podrobné informace o zápase, i o dění v kabině. Hlavně jsem klukům gratuloval k první výhře.

Místo vás se do prvního útoku zařadil Michal Sivek. Sledoval jste ho nějak bedlivěji?
Ne, vůbec. Sledoval jsem hokej jako celek. Hráli jsme dobře, čtvrtý útok bojoval, stejně jako ve Znojmě. Pomáhali týmu, vytížení hráči si díky nim mohli více odpočinout.

Druhé finále strávíte určitě také ještě u televize. Kdy zamíříte povzbudit spoluhráče přímo na stadion?
Hned po propuštění z nemocnice jsem byl na rozbruslení v Sazka Areně, s klukama jsem mluvil. Ale doktor mi doporučil, abych ještě i druhý zápas sledoval jen v televizi. Ve čtvrtek ale nebudu již v T-Mobile Areně chybět!