Minule v Hradci Králové jste ještě byl jen na lavičce, tentokrát už jste si ale vůbec poprvé zahrál extraligu. Kdy jste se dozvěděl, že zasáhnete do hry?
Měl jsem ve středu zápas s Litoměřicemi, druhý den trénink a po tréninku mi bylo řečeno, že v pátek proti Chomutovu budu hrát za Spartu v jedné řadě s Bahenským a Formanem.

V loňské sezoně jste hrál v prvoligových Benátkách, odkud jste pak putoval právě do Litoměřic. Napadlo vás někdy, že byste si v tak relativně krátkém čase mohl zahrát extraligu?
Musím říct, že jsem nad tím přemýšlel. Minulý rok jsem na začátku sezony v Liberci hrál zápasy European Trophy, pak jsem odešel do Benátek a letos jsem absolvoval přípravu znovu s libereckým áčkem. Pak jsme se s bráchou, který tu hraje za dorost, dozvěděli o možnosti hrát za Spartu, tak jsme neváhali ani chvilku. Sparta je nejlepší klub v republice, vážím si toho a jsem moc rád za tu šanci.

V minulosti jste hrál v mládežnických výběrech Slavie, je proto pro vás v tomto směru působení ve Spartě nějak pikantní?
Kluci, co jsem s nimi na Slavii hrál, si mě kvůli tomu trochu dobírali, ale já už jsem ve Spartě hrál sedmou, osmou třídu, takže to zase není takové. Navíc musím říct, že na Slavii vzpomínám v dobrém.

Ve třetí třetině jste tam měl obrovskou šanci, stál jste sám před odkrytou brankou, ale nevyšlo to. Co se tam stalo?
Formič to udělal výborně, odstavil si zády beka a dal mi to před branku. Já jsem ale úplně nečekal, že se puk ke mě dostane, a projelo mi to mezi nohama. Je to škoda, ten gól byl hodně blízko.

Chytal jste se tam za hlavu, co jste si v tu chvíli myslel?
Že jsem to po..., že jsem prošvihl tu šanci (smích). Ale na to musí člověk rychle zapomenout, to se stává a takových šancí ještě bude...

Chomutov vás v utkání dlouho trápil. Kde se to podle vás zlomilo?
Jednoznačně v naší přesilovce pět na tři. Tu sice ubránili, ale nedokázali se pak dobře srovnat a Příba to tam krásně trefil k tyčce. To nám dodalo klid, pak tam spadnul další gól a už jsme věděli, že to dotáhneme do konce.