Gól hned v premiérovém utkání za Spartu. To si zaslouží gratulaci, André. Jaké jsou dojmy z prvního zápasu v české nejvyšší soutěži?
Vyhráli jsme a to je hlavní. Už v první třetině to začalo být zajímavé, ale zároveň i trochu nervózní. Podobně jsem se cítil i já sám, ale ve druhé části zápasu už to bylo lepší. Museli jsme si držet vedení, nikdo z nás totiž nechtěl inkasovat. Po druhé přestávce jsme šli na led s tím, že tohle se prostě nesmí stát, a hráli dál. Ve třetí třetině jsem se cítil trochu unavený, ale to můžete čekat, když naskočíte do prvního zápasu po takové době. Jinak se cítím velmi šťastný a těším se, že se tu budu jen zlepšovat.

Jak gólová situace proběhla z vašeho pohledu?
Já jsem ani nemusel nic moc dělat. Mário Bližňák ví, že za takových situací hraji velmi jednoduše. Už mě přeci jen trochu zná (Deveaux s Bližňákem si zahráli proti sobě v sezoně 2010/2011 ve střední divizi AHL, Kanaďan v dresu Chicago Wolves a slovenský reprezentant za Manitoba Moose). Natlačil jsem se do předbrankového prostoru přímo do místa, kam jsem tušil, že půjde puk. Dostal jsem ho vlastně přímo na hokejku a jen usměrnil do branky. Není na tom nic moc komplikovaného, byla to hlavně parádní akce spoluháčů, ze které jsem těžil.

Při své premiéře jste si mohl zahrát i přesilovku. Jak k tomuto rozhodnutí došlo? 
Ve většině klubů, kde jsem kdy hrál, jsem byl dobrým hráčem na přesilovku, pokud se mě na ni trenér rozhodl poslat. Jsem rád, že jsem tady dostal stejnou příležitost, a to už při prvním zápase. Bohužel se nám ji nepodařilo proměnit, ale v příštím utkání se to určitě zlepší a já doufám, že opět dostanu šanci se jí účastnit.

Ve svém prvním rozhovoru pro Spartu jste řekl, že chcete fanoušky přesvědčit o skutečné povaze své týmové role. Tedy že nejste pouze rváč, ale také střelec gólů. Zdá se, že jste na nejlepší cestě to dokázat...
Byl to jen jeden zápas a jeden gól. To zatím nedokazuje nic. Moje jméno bylo a bude spojováno s bitkami, což není pro mě osobně to nejlepší. Zároveň mě to ale motivuje k tomu, abych nastřílel tolik gólů, kolik půjde. Nejsem žádná superstar, ale myslím si, že bych tu mohl být prospěšný. Jsem rád, že jsem dostal příležitost pomoct týmu k dalším vítězstvím. 

Vaše předchozí angažmá je pro vás jakýmsi černým puntíkem v kariérních statistikách. Zřejmě jste ale na elánu nebo chuti hrát hokej nic neztratil..
Hokej hraju od pěti let a zhruba dvanáct let se jím i živím. Většinu života jsem strávil na ledě, hodně tomu obětoval, tudíž to pro mě má velkou váhu. Způsob, jak se ke mně chovali ve Švédsku, měl ke slušnosti hodně daleko. S Máriem jsme v té době udržovali kontakt, hodně se o tom bavili. I on byl znechucený tím, jaký způsob jednání s hráči švédský klub volí, když jsem mu vše popisoval. Nebyl jsem jediný případ, bylo nás více. Ale to už je pryč, teď jsem tady, abych hrál zase hokej. Nejsem politik, ani manažer. Jen chci dělat to, co dělám rád v kvalitním prostředí. Když přišla nabídka ze Sparty, bral jsem ji jako způsob překonání těch nemilých vzpomínek na Rögle a samozřejmě jako novou příležitost. Sparta má dlouhou klubovou historii a Praha je navíc krásné město. Těšil jsem se, až si budu moct obléknout její dres.

Nemáte problém s jazykovou bariérou? Domluvíte se?
To je docela zábavná věc na tom být tady v Česku. Všichni říkají, že hodně lidí tu neumí mluvit anglicky, ale podle mě to není tak hrozné. A vůbec celkově se tu cítím velmi dobře. Před zápasem jsem podstoupil několik speciálních tréninků na ledě s asistentem hlavního kouče a obecně nikdo z trenérů mě před prvním utkání nešetřil, což je dobře. Všichni mi dali zabrat, abych byl připravený, ale věnovali se mi i v jiných ohledech. Pomohli mi začlenit se do týmu, čehož si velmi vážím.

Kromě branek jste aktivní také v defenzivě, kde týmu přispíváte tvrdými hity. Jaké tedy bude vaše poslání v týmu?
Co se mé týmové role týče, ta je velmi jednoduchá. Jsem fyzický typ hráče. V obraně se snažím hrát, jakmile je to alespoň trochu možné, ale při útočných výpadech bývám před brankou. Z této pozice jsem nastřílel většinu gólů své kariéry. Tečovat puky do branky samozřejmě není bůhví jaké umění, ale tohle je zkrátka způsob, jakým hraji. Góly dávám po tvrdé hře. Snažím se být na ledě přínosný, ať už mi trenéři řeknou, abych hrál tohle nebo tamto. Chci být součástí vítězného týmu.