Měl pravdu. Spartu stále sráží hrubky ve vlastním brankovišti nebo v blízkosti branky. Pražané na problémech v obraně pracují, v zadních řadách je vidět lepšení, ale stále to nestačí. Sebemenší zaváhání protivník potrestá. “Na ledě odvádíme maximum, ale i to je zřejmě málo,“ krčí bezmocně rameny hokejista s postavou kulturisty.
Právě šestadvacetiletý obránce byl u zvratu plzeňských. Nejprve si do branky srazil střelu Moravce, která znamenala vyrovnání, o pár minut později zapomněl na stejného hráče podruhé a Plzeň vedla. “Nedaří se mi,“ přiznal bez váhání Dobroň. “Jednou jsi dole, podruhé nahoře,“ doplnil smolař duelu.
Do řeči mu moc nebylo, odpovídal stroze a z obličeje se Dobroňovi dalo vyčíst zklamání. “Hůře už být nemůže, snad teď bude lépe,“ doufá. Na stadiónu svého bývalého zaměstnavatele chtěl prolomit smůlu, která jeho tým doprovázela od začátku sezóny. “Musíme se na utkání venku soustředit stejně, jako na duely doma. Nesmíme polevit v nasazeném tempu a až do konce plnit úkoly, které nám naordinují trenéři,“ je si vědom odchovanec Sparty.
V plzeňské ČEZ Areně byl nejvíce vidět Martin Růžička. Talentovaný mladík naskočil do čtvrtého zápasu a dobrou hrou se snaží trenérům splácet důvěru. Hraje ve čtvrtém útoku, ale kdykoliv se objeví na ledě, dává o sobě znát. Za stavu 0:1 pro Holešovické nastřelil po parádní individuální akci tyč, mohl být hrdinou. “Myslím si, že vedení o dvě branky by domácí srazilo, a nám by se dýchalo lépe. Potřebovali bychom trochu štěstíčka,“ sypal ze sebe po utkání.
Namísto toho přišla chyba a vyrovnávací gól. Utkání ještě nebylo ztraceno, sparťané mohli na vývoj reagovat, ovšem nešťastná branka je zmrazila a než se stačili hosté oklepat, lovil Bříza puk ze sítě podruhé. “Druhý gól Moravce v poslední minutě druhé třetiny nás srazil, tohle by se nám nemělo stávat,“ upozorňoval devatenáctiletý forvard. “Další nečekaným úderem byla třetí trefa na začátku poslední třetiny, když soupeř takto uteče, už to horko – těžko doháníme,“ litoval.
Problém nemusí být pouze v obranných chybách, ale také v hlavách hokejistů. Tíha povinnosti venku konečně zvítězit na ně doléhá stále silněji, psychika pracuje naplno. “Určitě nám to v hlavě na elánu nepřidává, těžko si to vysvětlit. Každý si to musí probrat sám, zapracovat na sobě a udělat všechno pro to, abychom se naučili vyhrávat venku,“ nabádá své starší kolegy týmový benjamínek.
V utkání na plzeňském ledě se Růžička pozastavil ještě nad jedním faktem. Mužstvo sedmkrát pykalo za fauly, jedenkrát dokonce celé dvě minuty hrálo ve třech. “V takovémto zápase by se nám to stávat nemělo, přesto to bylo ze strany sudího přísné,“ poznamenal talentovaný křídelník.
Polínkem do rozdmýchaného ohně nezdarů je sparťanská koncovka. Zatímco v předchozích zápasech se mužstvo venku prosazovalo více, nyní se mu v zakončení tolik nedaří. Ve Znojmě a Plzni dokázali Pražené dát vždy pouze jeden gól, což na vítězství stačí málokdy. “Musíme se na to v tréninku více zaměřit. Můžeme jen doufat a tvrdou prací donutit pomyslný pytel, aby se s brankami roztrhl, především v zápasech venku,“ souhlasí hráč se zkušenostmi v zámoří. V síle protivníků problém nevidí, soupeři Spartu jasně nepřehrávají, jen mají více štěstí. “Všichni soupeři v extralize jsou si rovni, v síle jsou mezi mužstvy minimální rozdíly,“ uzavírá Růžička.
