Oba dva toho mají v posledních týdnech hodně. Po čtvrtfinálovém vyřazení s Finskem se vrátili zpět do Čech a zatímco Martin Procházka léčí zranění, Dominik Simon už opět nastupuje v dresu Sparty. Oba válčí také se školou. Procházku čekají zápočty na FTVS a jeho mladší kolega bojuje o to, aby se dostal k maturitě. "Zatím to zvládáme, ale po rozhovoru musíme spěchat do školy," smáli se oba aktéři.

Jak vám jde učení, pánové?

MP: Myslím si, že zatím nic moc, ale snažím se to zvládat. Skloubit hokej a zkoušky není lehké. Snad se s profesorama nějak domluvím a všechny zkoušky zvládnu.

DS: Já dodělávám pololetí, aby mě pustili k maturitě. Máme toho v poslední době hodně, navíc se toho dost navalilo kvůli mistrovství. Blíží se konec klasifikace, ale zatím to zvládám.

Bezprostřední zklamání po neúspěšném čtvrtfinále z vás, předpokládám, opadlo, ale trápit vás to musí ještě dneska...

DS: Když si na to vzpomenu, tak jsem zklamaný, ale často nad tím nepřemýšlím. Při vzpomínce mě to hodně zamrzí, protože jsme vedli už 3:1 a bylo to blízko. Bohužel se to nepodařilo, to se v hokeji prostě stává.

MP: Mám úplně stejné pocity jako Síma. Žádné nasrání nebo zklamání ve mně není, ale když si na to vzpomenu, nebo o tom někdo mluví, tak mě to štve. Jak říkal Síma, vedli jsme 3:1 a když vím, že to Finové potom vyhráli, tak mě to mrzí o to víc. Minimálně druhou třetinu jsme je přehrávali. Na druhou stranu můžeme říct, že jsme prohráli s mistry světa. (hořce se usmívá)

M. Procházka na MS

Útočník Sparty odehrál všech pět zápasů a s pěti body byl nejlepším hráčem českého týmu.

• Góly: 2
• Asistence: 3
• Body: 5 (1.)
• +/-: 0
• TM: 2

Jak jste oba řekli, nad Finskem jste vedli už o dvě branky, ale nakonec jste padli. Byla rozhodující druhá branka Finů těsně před koncem druhé třetiny?

Oba: Určitě ano!

DS: Kdybychom nedostali druhou branku a ve třetí třetině pět deset minut vydrželi, tak by se dostali do křeče. Bohužel nám ale dali druhý gól a potom další. Bylo to celkem šťastné, ale my jsme tam také měli hodně štěstí, tak se přiklonilo i k nim.

MP: Měli jsme hodně šancí utéct o tři góly, vzápětí jsme ovšem dostali na 2:3. Finy to posadilo na koně a zvedlo se jim sebevědomí, zatímco my se ve třetí třetině začali trochu bát.

DS: Souhlasím.

Finsko se nakonec radovalo z celkového vítězství. Překvapilo vás to?

DS: Překvapilo mě to, i když vím, že mají dobrý tým. Když si soupeř nepohlídá Teräväinena, který výborně rozdává puky, tak jsou hodně silní. Abych pravdu řekl, čekal jsem, že vyhraje Švédsko nebo USA.

MP: Taky mě to dost překvapilo. Počítal jsem s tím, že Finové v semifinále vypadnou. Když jsem potom věděl, že budou hrát finále se Švédskem, byl jsem stoprocentně přesvědčený o vítězství Švédů.

DS: Když já si myslel, že to finále bude otevřený. Jeden nebo druhej.

MP: Já jsem počítal stoprocentně se Švédskem. Byl jsem hrozně překvapenej, nevěřil jsem tomu.

Dost hlasitě se mluvilo o výkonech Kanady, která zrovna nezářila a odjela bez cenného kovu. Bylo pro vás překvapením, že si neodvezla medaili?

MP: Měli tam hodně kvalitní tým. Nevím, co se u nich stalo. Možná si mysleli, že to půjde samo, ale jinak hráli pěkný hokej a výsledky tomu neodpovídaly. Mohli se dostat dál.

DS: Moc jsem nad tím nepřemýšlel, ale rozhodně měli výborný tým. Já osobně jsem z nich měl respekt. Asi to nezvládli po týmové stránce, chybělo tam nasazení. Jak říkal Prochy, mohli si myslet, jak to půjde samo.

Mladé pušky Sparty: Měli jsme výbornou partu!

Dominiku, když je řeč o Kanadě, tak se nabízí nevyhnutelná otázka. Máte váš nájezd na talíři ještě teď, nebo už ten zájem okolí opadl?

DS: Někdo mi občas řekne, že to byl dobrý nájezd a pamatují si ho nejvíce. Já samozřejmě také, byl to důležitý moment a rozhodující nájezd. Klička se povedla a byl to takový silný okamžik. Každopádně ten nájezd, který přede mnou dal Pastrňák, byl stejně důležitý. Mně se to naštěstí povedlo, lidem se to líbilo, tak mi gratulují. (usmívá se)

Dominik Simon

Martine, vy jste v zápase se Slovenskem nezůstal pozadu. Barošovu šibenici jste vymetl celkem nekompromisně. Připomínají vám kamarádi tu branku?

MP: Já jsem v tu chvíli nad tím vůbec nepřemýšlel. Síma mi přihrál a já to chtěl prostě vystřelit. Nebyla to jenom moje práce, já jsem do toho jenom plácnul. Říkají mi, jak to byl hezký gól, ale spíš mi podstrkávají, že jsem ho vyhnal z brány. (směje se)

DS: To je pravda, Baroš byl naťatej a potom šel radši z ledu. (usmívá se)

Když se zpětně ohlédnete za celým turnajem. Za co se můžete jako tým pochválit? V čem byla vaše největší síla?

DS: Začni! (směje se)

MP: Hráli jsme výborně týmově a podporovali se. Snažili jsme se odehrát to, co po nás trenéři chtěli. Začít od obrany, abychom dostali co nejméně branek a potom se nám podařilo nějaké dát. Takže asi ten týmový duch, parta a soudržnost. Byli jsme jako jeden muž, to byla naše největší síla. Všechno do sebe zapadlo tak, jak to mělo být.

DS: Přispělo nám, že jsme byli hodně podceňovaní, což nás semklo. Můžete mít výborný tým, ale viděli jste Kanadu, které se to také nepovedlo. My nemůžeme říkat, že nám ano, protože se nám to samozřejmě nepovedlo. Kdybychom udělali medaili, tak se můžeme bavit o úspěchu, když to Češi dlouho nezvládli. Takhle nemůžeme, ale parta tam byla. I bez větších individualit jsme to zvládli, šlo ty zápasy hrát.

MP: Na to, jak nás všichni před turnajem podceňovali, to celkem šlo. Souhlasím, že to žádný úspěch nebyl, ale odehráli jsme to, co zvládli kluci minulý rok.

DS: Nechybělo mnoho. Kdybychom Finy porazili, tak je to o něčem jiném. Stačilo dát gól na 4:1, ale takhle lidi koukali, co se to stalo. Škoda, proto nás to tolik mrzí.

Když se na turnaj podíváte po osobní stránce, co vám to dalo?

DS: Velké zkušenosti, protože hrát proti jiným reprezentacím a jejich nejlepším hokejistům je parádní. Jde vidět, že se s nima můžeme srovnávat, pokud budeme makat. Nemyslím si, že jsou tolik odskočení, jak si myslíme. Jde s nima hrát.

MP: Dokázali jsme si, že můžeme hrát s každým. Individuálně jsme si trochu zvedli sebevědomí. Nevím, jak ostatní kluci, ale mně osobně se to mistrovství snad celkem podařilo a já jsem za to hrozně rád. Mám to zdravé sebevědomí a vím, že ten hokej snad umím.

DS: Přesně tak. Dostávali jsme na ledě hodně prostoru, trenér k nám měl důvěru. Člověk se do toho potom dostane a jde to. Člověk pak přemýšlí, čím to je.

MP: Trenér nám hodně věřil. Díky tomu prostoru na ledě jsme se dostali do tempa mistrovství světa, které je opravdu rozdílné.

DS: Pořád to je trochu jiný hokej. Díky zkušenostem z dospělých na Spartě a v Litoměřicích jsme vyspělejší v taktice a tak dále. Mně osobně přijde, že hrajeme s větším nadhledem. Mně ovšem chyběl větší klid v koncovce, každopádně ty zkušenosti prodáváme.

D. Simon na MS

Společně s Procházkou ovládl týmové bodování. Blýskl se rozhodujícím nájezdem proti Kanadě.

• Góly: 2
• Asistence: 2
• Body: 4 (2.)
• +/-: 0
• TM: 2

Do Švédska jste odletěli už před Štědrým dnem. Bylo to poprvé, co jste slavili vánoční svátky a Silvestr mimo domov?

MP: Bylo to poprvé. Možná právě Vánoce a Silvestr strávený mimo domov nás stmelil. Byli jsme jako jedna rodina a drželi při sobě.

DS: Ve Švédsku to bylo super, byla tam parádní atmosféra. S klukama jsme se shodli, že to byly hezčí Vánoce než v Čechách.

MP: Jojo, město bylo nádherně vyzdobený.

DS: Náměstí bylo krásný, měli jsme ho přímo před hotelem. Dokonce tam bylo také odpočítávadlo do začátku mistrovství světa.

MP: Lidé tím mistrovstvím žili. Pořád se nás ptali, odkud jsme. Říkali, že to sledují a fandí. Atmosféra Vánoc byla příjemná.

Co atmosféra na stadionech? Nebáli jste se před odjezdem toho, aby to nedopadlo jako na mistrovství světa dospělých, kde místy chodila opravdu hrstka lidí?

DS: Věděl jsem, že to bude slabší. Bylo tam hodně Kanaďanů, ale Švédů moc nechodilo. My jsme to ale moc neřešili, já teda vůbec. Byl jsem rád, že jsem se na mistrovství dostal, a chtěl jsem předvést to nejlepší, co umím. Neřešil jsem, kolik tam bude lidí.

MP: Říkali jsme si, že moc lidí minulý rok nechodilo. Bylo to ale docela dobrý. Juniorský hokej může být pro fanoušky zajímavější, nevím. Já jsem to taky moc neřešil. Byl jsem rád, že tam vůbec jsem, a prostě jsem si ten turnaj užíval.

Ježíšek, divoký Silvestr a prší. Také to patřilo k MS...

Na Štědrý den se u vás stavil také Ježíšek a kustodi vám předali dárky. Co vám nadělil?

MP: Hodinky. (usmívá se)

DS: Má je na sobě. (směje se)

Co Silvestr? V jednom rozhovoru Martin přiznal, že jste měli zákaz vycházení. Bylo to kvůli tomu, aby vám něco nespadlo na hlavu?

MP: Trenéři nám přímo neřekli, proč nesmíme, ale bylo to nejspíš kvůli tomu. Venku to bylo hodně divoký. Doktor nám potom říkal, že tam stříleli do lidí. (směje se)

DS: Hlavně jsme se vyspali. (usmívá se) Hned druhý den jsme měli trénink a druhého jsme už hráli zápas.

Martin Procházka

Zjevně největší zábavou bylo prší. Jak jste to finančně ustáli?

DS: Prochy to tam obíral. Já jsem se na to jenom koukal a smál jsem se. (směje se)

MP: Nakonec se to moc nevyplácelo, protože bylo pár lidí hluboko v mínusu. (směje se) Nešlo ani o tu hru, ale byla kolem toho sranda. Zalezli jsme si na pokoj, nebo jsme šli do jídelny a hráli jsme.

Toho volného času tam bylo dost. Jak jste ho ještě zabíjeli?

MP: Chodili jsme se podívat do města, něco koupit domů a občas na jídlo. Většinou jsme odpočívali na pokojích a hráli to prší. Šidlík s Tomečkem tam měli xBox, tak někdo z kluků chodil k nim. Spíš jsme byli na internetu a leželi na pokoji.

DS: Chodili jsme na to jídlo nebo na kafe.

Na hotelu vám nechutnalo?

DS: Chutnalo, ale zašli jsme si třeba na sushi. Nechtěli jsme být pořád na hotelu. Já se s klukama jednou i ztratil, takže jsem chodil tři a půl hodiny po městě. S klukama jsme se ve tmě prošli po krajích Malmö. (usmívá se)

Zrovna jsem se chtěl zeptat na nějakou vtipnou historku, takže předpokládám, že tato bude patřit hodně vysoko...

DS: Asi ano. Po dvou hodinách už tam byli všichni doslova nasraný, kam to jdeme. Mysleli jsme si, že jdeme správně, ale šli jsme na druhou stranu. Tak jsme to obrátili, došli na hotel a necítili nohy. Alespoň jsme si potom pořádně odpočinuli. (směje se)

MP: Těch historek bylo dost, ale teď si na žádnou nevzpomenu. Sranda tam byla, ale teď si žádnou nevybavím. (přemýšlí) Možná jedna, ale... (rozesměje se a podívá se na kolegu)

DS: Hobití kavárnička tam byla, samý maličký lidi. Poslední den jsme se šli projít a tam byla taky sranda no. (směje se)

Trenér Jandač nás pochválil, těšilo mladé sparťany

Mluvil s vámi o šampionátu také trenér Jandač? Co vám k tomu řekl?

MP: Mluvil. Bavil se spíše o týmovém výkonu a vlastně říkal to, co my. Řekl, že to asi úspěch nebyl, ale že jsme odehráli to, co se od nás očekávalo. Žádný propadák ani žádný úspěch. Potom hodnotil i nás a nevím, jestli se dá říct, že nás pochválil, ale podle něho jsme předvedli lepší výkon, než se od nás očekávalo.

DS: Jak nás lidé před turnajem podceňovali, tak po něm se to v novinách bralo trochu jako úspěch. On nás chtěl usadit zpátky na zem, abychom si moc nemysleli. Každopádně nás pochválil a jsme za to rádi.

Šampionát už je minulostí a vás teď čekají klubové povinnosti. Dominiku, vy už opět hrajete ligové zápasy, ale vás Martine trápí zranění. Jak se aktuálně cítíte?

DS: Já se cítím dobře, akorát by to chtělo dát nějaký gól. Šancí tam bylo několik, ale bohužel se mi to zatím nepodařilo. Na druhou stranu se vyhrává a v týmu panuje pohoda.

MP: Cítíme se super, je nám fajn, akorát to zdraví zlobí. Věřím, že za týden už by to mohlo být super a budu moct hrát. Nechci tolik ztrácet, je to smůla. Přijedu z mistrovství, kde jsem se rozehrál a jsem zraněnej. Štve mě, že to tak mám, ale snad to bude zase brzy dobrý.

Ožehavým tématem posledního týdne byla olympijská nominace. Sledovali jste ji?

DS: Sledoval jsem to. Pojede tam dobrý tým, uvidí se, jak to bude vypadat. Ta sestava se mi líbí, možná by tam mohl být Hudler, protože hraje parádně. My do toho nemůžeme kecat. (směje se)

MP: Já jsem to moc nesledoval. Jenom jsem se podíval na tu sestavu.

TOP foto: Ronald Hansel, FB Juniorský hokej SK/CZ.
Foto v článku: Lukáš Caha.