Dvacetiletý brankář Tomáš Pöpperle musel dnes zastoupit nemocného Břízu, jemuž bylo o víkendu špatně. Trenéři poslali radši do branky mladého náhradníka Pöpperleho, který za svá záda nepustil jedinou střelu. Stejně jako Petr Bříza před šesti týdny. “Kluci dobře bránili, měli chvíle i kdy útočili, měli nějaké šance, ale ze začátku je nevyužili.
Vychytat nulu při extraligové premiéře se nepoštěstí každému brankáři. “Nic velkého to nebylo. Chytalo se mi dobře, bylo to v pohodě. Kluci mi pomohli“, dodává skromně mladý gólman. Skutečnost, že by měl chytat extraligový zápas, se dozvěděl poměrně záhy. „Oznámili mi to trenéři dnes při rozbruslení.“
Jeho čisté konto bylo nejvíc ohroženo na začátku třetí třetiny. Nejprve Jihlava vytvořila závar před brankou hostí a snažila se protlačit puk pod ležícím Pöpperlem do branky. Jihlavští hráči zvedli ruce nad hlavu v radostném gestu, ale arbitr odjel celou situaci konzultovat s videorozhodčím. “Puk se špatně odrazil od plexiskla, puku se zmocnil osamocený jihlavský hráč a objížděl bránu. Já jsem nevěděl, kde ten puk je. Tak jsem si lehl na led. Nohy jsem ale měl před brankovou čárou, takže to gól být nemohl.“ Rozhodčí také po výjezdu z boxu trestoměřičů rozpažil.
Druhou šanci zachraňoval na brankové čáře obránce Jan Hanzlík. “Špatně jsme si to nahráli. Puk se odrazil před bránu, ale naštěstí tam skočil „Hanzi“ a zachránil to. Takže mi přálo i štěstíčko. Ale tak to musí být.“
První zápas v lize, a zároveň první nula, bude mladého brankáře, jenž naskakuje i v Berouně, něco stát. “Bude to drahé, ale co se dá dělat“, směje se Tomáš Pöpperle. O tom, že by mu pomohl i v zápisném „obránce – brankář“ Jan Hanzlík však neuvažuje. Ani reprezentační pauza nepředstavovala pro mladého náhradníka velký problém. “Ze zápasového rytmu jsem nevypadl, během pauzy jsem sehrál dvě utkání za Beroun. Jsem rozchytaný, dobře jsem i potrénoval. Cítím se prostě super,“ dodává na závěr „Pepis“.
Dalším premiantem v dresu s rudým „S“ na hrudi byl obránce se zkušenostmi z NHL Ivan Majeský. Ten začal minulý týden na Spartě trénovat. V pátek podepsal smlouvu do konce sezóny. „Sžívám se s týmem. Hraju za Spartu, tak jsem Sparťan,“ uvádí o svých pocitech slovenský reprezentant.
Ivan Majeský naskočil do soutěžního zápasu po několika měsících. V srpnu si totiž při jednom z tréninků na Světový pohár přivodil tříštivou zlomeninu ruky. Díky těmto skutečnostem se dostává do rozjetého extraligového kolotoče až nyní. „Není to nic lehkého. Sparta je na prvním místě. Kluci tu předvádějí výborný hokej.“
Slovenský zadák neskončil na Slovensku, ale překvapivě v Praze. „Známe se s panem Lenerem z jeho působení na Floridě a z několika světových šampionátů. Dalším důvodem je moje přítelkyně, jenž pochází z Prahy. Takže mi to vyhovuje i z osobních důvodů,“ svěřuje se vysoký bek. „Šel jsem do české ligy i proto, že se tu hraje rychlý technický hokej. Hráči si umí nahrát. Když srovnám českou extraligu a NHL, tak v NHL se hraje rychlejší hokej, kluziště je menší, hráči jsou větší, ale zase si to neumí tak dobře nahrát, myslí si Ivan Majeský.
Osmadvacetiletý obránce má především na starosti defenzivu, přesto dnes dostal šance v přesilovce. „Určitě jsem nečekal, že naskočím do přesilovky pět na tři. Ale myslím, že mě chce především trenér vytížit, tak, abych se rozehrál.
Sparta dnes hrála na sedm beků, proto se vedle Majeského točili různí hráči. "Je to normální. V NHL se tak běžně hraje. Někdo hraje víc, někdo míň. Jsem tu od toho, abych hrál na ledě, ať naskočím s kýmkoliv. Je nás na ledě pět kluků a brankář. Nezáleží na tom, s kým hraji. Musíme hrát hlavně jako tým,“ myslí si obránce, jenž ve Spartě obléká dres s číslem 72.
