Ve Spartě ses během dvanácti sezon vyprofiloval do role „muže zákona“. Sedí ti tato role?
Ale jo. Já byl odmala rvavej. Tahle pozice se mi líbí. Zároveň jsem taky chtěl dávat góly, nahrávat na ně, zkrátka hrát hokej. Vždycky se mi líbili komplexní hráči.
Nedávno jsi ale přiznal, že do bitek už se příliš nehrneš. Je to tak?
Popravdě, ani moc není s kým se rvát. Poslední dobou za mnou jezdili hráči, kteří se přišli porvat z první ligy. Nemá smysl kvůli rozmíškám s nimi sedět pět minut na trestné lavici. Bitka musí dávat smysl.
Neodrazují vás od rvaček trenéři?
Naopak! Ve Spartě jsem nezažil trenéra, který by nám je zakazoval. Když se na ledě něco semele, jedině nás pochválí, že do toho jdeme, že se zastaneme jeden druhého. V tvrdé hře nás hodně podporují.
Co tě na ledě nejvíc vytočí?
Zákeřná rána zezadu. V tu chvíli to ve mně často bouchne. (smích)
S rozhodčími ale příliš nediskutuješ, je to tak?
Snažím se! Se spoustou z nich se už znám, třeba s Láďou Pešinou. Hlavně od té doby, co jsem mu vyrazil zuby.
- Jak Míra Forman vyrazil rozhodčímu zuby?
- Které karty "frčí" na dlouhých hokejových cestách a kdo nejčastěji prohrává?
- Jak si Míra našel cestu k šachům?
- Co se mu nelíbí na čísle 88?
- Proč málem ukončil hokejovou kariéru?
