Jak se cítíte v situaci, kdy na vás dvanáctá Plzeň postižená odebráním bodů ztrácí pouze tři body a během jednoho kola se na vás může bodově dotáhnout?
Budu mluvit za sebe, já jsem na tabulku nekoukal asi tři týdny. Upřímně, bude to asi znít blbě, ale je jedno, jestli jsme jedenáctí nebo dvanáctí. Prostě musíme začít vyhrávat. Nedělat si nějaké alibi, že prohrála Boleslav nebo Kladno. Musíme koukat dopředu.

V první třetině to vypadalo docela nadějně, byli jste aktivnějším týmem. Byl tam pohyb, střely, Kafka trefil tyčku. Ale po obdrženém gólu na začátku druhé třetiny šla zřejmě psychika dolů…
To je přesně ono. Něco jsme nastolili, tři zápasy začneme hrát dobře, k něčemu to vypadá. Je zapojeno dvacet hráčů, bruslíme, atakujeme bránu. Pak dostaneme jednoho góla a nějak se to sesype. I když hrajeme dobře, branku nedáme. Potřebujeme po obdržené brance dát góla, což se bohužel nedaří. Psychika není dobrá, fanoušci to vidí. Máme něco nastoleného a budeme pracovat do té doby, než se to výsledkově nezlepší.

Teď vás čekají dva zápasy venku. Na cizím ledě se vám nedařilo ani za začátku sezóny, natož při současné krizi. Myslíte, že je šance to prolomit, ještě navíc venku?
Určitě to máme na paměti, že jedeme dvakrát ven. A ve Varech a v Pardubicích to nejsou vůbec lehké zápasy. Před měsícem jsme měli herní deku při zápasech venku, doma jsme vyhrávali. Teď je prakticky jedno, jestli hrajeme doma nebo venku. Potřebujeme jeden výsledek jak se říká ukopat. Vyhrát o gól nebo v prodloužení. Nám je teď jedno, jestli to bude venku nebo doma.

Při první brance Vítkovic měl Szturc před sebou takřka prázdnou branku, Filip Novotný i vy jste už jen leželi v brankovišti. K čemu tam přesně došlo?
Měli jsme puk na hokejce, měli jsme ho vyhodit. Jirka Vykoukal ho vyhodil a při tom, jak jsme dole, trefil rozhodčího. Od toho se to odrazilo doprostřed hřiště, gólman to chytil. Při dorážce jsem byl v bráně, chtěl jsem to chytit. Bohužel mě to trefilo do ramene, pak to šlo do břevna a byl z toho gól. Jak se říká, když jsi dole, tak se v tom vykoupej.

Jan Hanzlík

K zisku bodů nepomohla ani změna gólmana, ani nově sestavené útoky. Je vůbec ještě něco, co můžete změnit?
Tohle je věc trenérů. Pepis si dneska odpočinul, nemůže chytat všechno. Přeházení útočníků je na trenérech. Nás nic nenapadá, ale nejsme bezradní, prostě budeme na tréninku dřít a makat, snad se to obrátí. Ale nesmí to trvat dlouho, za dvanáct let tohle nepamatuju. Říká se, že když se třikrát za sebou prohraje, je mužstvo špatné. Tady se prohrává už šest zápasů, to je strašně moc. Není jiná cesta, než se zakuklit v týmu, trénovat a makat. Sami se z toho musíme dostat ven.

Dnes se opět projevilo, jak špatně na tom jste s produktivitou. I během minutu a půl trvající přesilovky pět na tři jste pálili pouze vedle branky nebo přímo do gólmana soupeře…
Staré známé pravidlo říká, že když nedáš gól v přesilovce pět na tři, nemůžeš vyhrát. Nedá se vymlouvat na smůlu, je to v nás. My to musíme zlepšit. Samozřejmě smůla tam je, měli jsme dvě břevna, Vítkovice ale také měly šance. Naše největší slabina momentálně je, že nedáme góly. Musíme to zlepšit.

Za stavu 0:3 přistoupili trenéři k power play, to se nestává často. Nevíte, proč k této variantě trenéři sáhli?
Vůbec nevím, šli jsme na buly a najednou naskočil šestý hráč. Nakonec jsme z této herní situace dali gól. Bohužel v posledních zápasech je dáváme v nevhodný čas, v patnácté nebo osmnácté minutě se s tím už nedá nic dělat.

Při vaší brance jste přijel z druhé vlny a dorazil odražený puk do branky, je právě tohle recept? Najíždět zezadu a snažit se pálit i s rizikem, že může dojít k protiútoku?
Je pravda, že trenéři nastolili něco, co jsem dřív nehráli, že třetí útočník má jezdit z druhé vlny. Musíme začít gólmana dojíždět, aby se to odrazilo. Kdyby to bylo v první třetině, tak tam takhle nenajedu. Bylo to riziko, lítali jsme všude, kde jsme mohli. Byla náhoda, že se to odrazilo ke mně a dali jsme z toho góla, ale k ničemu to nevede. Musíme jít přímočařeji do brány a začít dávat šťastné nebo ošklivé góly.

Před několika zápasy jste říkal, že si nepřipouštíte možnost play out, stále tuto hrozbu nevidíte jako reálnou?
Za sebe upřímně říkám, že ne. Máme mítinky, kde se radíme, co s tím. Máme nějakých šest zápasů do pauzy, řekli jsme si, že do nich dáme maximum. Po pauze nás čeká jeden zápas a pak Davos. Já osobně jsem žádné play out v životě nehrál a hrát nechci. Zvlášť tady na Spartě, styděl bych se tu hrát play out. Je pravda, že cíle týmu se změnily. Na začátku sezóny jsme chtěli být do čtvrtého místa, teď chceme být do desítky.

Může vám právě turnaj v Davosu pomoci tím, že se setkáte s jinými než extraligovými týmy?
Samozřejmě to není lehká situace, protože zápasů bude strašně moc. Bude to psychicky i fyzicky náročné. Je pravda, že by to mohl být impuls, protože jsem v létě hráli dobře v European Trophy. Je to možné, že to bude jiná rychlost, vyjedeme ven a až se vrátíme, budeme třeba hrát jiný hokej.