Nadřeli, nakonec skončily v soupeřově síti čtyři. Třetí z vaší hokejky, jak se gól zrodil?
Ve Zlíně jsme dali jednu branku a moc jsme nestříleli. Dostali jsme tedy pokyny a taky jsme si s Jirkou Vykoukalem řekli, že budeme častěji střílet. Hlavně v přesilových hrách, prostě žádné nahrávky. Poprvé mi střela nevyšla, podruhé jsem to zkusil jen švihem a někdo z beků to zřejmě tečoval.

S čím jste do prvního domácího utkání šli?
Věděli jsme, že Litvínov první utkání extraligy vyhrál a budě natěšený. My jsme zase chtěli být trpělivý a zase si začít pomalu od začátku budovat z T-Mobile Arény nedobytnou tvrz. Bylo tomu tak už vloni a předloni a rádi bychom to potvrzovali také letos. Základem bylo dobře bránit, držet nerozhodný stav a jako první se dostat do vedení a nakonec vyhrát.

Vítězství však nebylo tak jednoznačné, hodně vás tlačí bota v koncovce…
Je to pravda, na branky se hodně nadřeme. Málo střílíme, šance zahazujeme a puk nesmyslně dlouho taháme po rozích. Chybí nám i trošku toho štěstíčka. Na druhou stranu je začátek sezóny a všechno postupem zápasů přijde. Všichni mají také na začátku sílu a zápasy jsou hodně vyrovnané a končí rozdílem jedné, dvou branek.

Litvínov vás škádlil zejména po druhé brance, začali jste se obávat o výsledek?
Přestože jsme si po druhé třetině v kabině říkali, že do toho půjdeme stále aktivně, nedokázali jsme to dodržet. Po druhé brance jsme se zatáhli, začali jsme se trošku bát o výsledek a byli jsme pasivní. Litvínov navíc po brance ožil a chvíli nás přehrával. Až neuznaný gól nás trošku probral, ještěže byla brána posunutá. (smích)

Vraťte se k situaci, kdy Litvínov vyrovnal a branka nebyla rozhodčím uznána…
Viděl jsem to zcela jasně. Jarda Nedvěd se před brankou v souboji přetahoval s nějakým útočníkem až vysadili konstrukci branky ze svého místa. Úplně jednoznačně.

Po druhé třetině jste zůstal několik minut sedět na střídačce, je to nějaký nový rituál?
Začal jsem to dělat už loňskou sezónu. Trošku si vydechnu, nadýchám se čerstvého vzduchu od ledu a srovnám si v hlavě myšlenky. Dělá to také Jirka Vykoukal. Počkám si vždycky, až si objede to své kolečko na ledě a chodím poslední na led, tak chci chodit také poslední z ledu. Není to však žádný rituál.

Tradičně se s Litvínovem nehrálo v rukavičkách, souhlasíte?
S Litvínovem je to vždy ostřejší. Oni na to mají vysloveně typy hráčů. Obrovský je Sklenička, teď tam přišel z Pardubic Koma… Samozřejmě Šlégr. Párkrát se to na ledě zajiskřilo, ale do příště se na to zapomene. Vyplývá to z toho, že každý má v týmu svou roli a tu se snaží zodpovědně plnit. Jsou hvězdy, které já mám hlídat, když svou práci plním, vznikají z toho podrážděné situace. To však všechno k hokeji patří a diváka baví, odehráli jsme dobrý zápas.

Váš obličej zdobí monokl, je to památka ze zápasu?
To je z přátelského utkání z Mladé Boleslavi. (úsměv)