Jak se váš návrat na Spartu udál?
Vedení Sparty s Jardou Hlinkou za mnou přišli, jestli bych nechtěl začít pracovat ve Spartě jako trenér. Domluvili jsme se tak, že budu pomáhat Jirkovi Zelenkovi s Davidem Štětinou u sedmé a osmé třídy.
Když se podívám na vaše čísla z minulé sezony v druholigových Letňanech, nebavili jste se ještě o posílení áčka?
(směje se) To už nejde, že jo. Uvidíme, jestli se do nějakého zápasu ve druhé lize ještě dostanu, ale jsem rád, že mohu ve Spartě začínat trénovat a učit se.
Co od trénování očekáváte?
Člověk musí někde začít od nuly. Trénovat chlapy je hodně náročné, popravdě mě to zatím neláká. Jsem spokojený takhle. Věřím, že mě trénování bude bavit. Zatím máme letní přípravu a na led chodíme jen jednou týdně, ale je vidět, že kluci naslouchají, a když jim chci něco ukázat a naučit, vezmou si rady k srdci.
Nebyl jste i přes své bohaté zkušenosti před novou výzvou nervózní?
Trénování dětí je určitě specifické. Musíte mít trpělivost. My z kluků nechceme dělat v sedmé třídě chlapy. Počítáme s tím, že budou mít svoje výkyvy pozornosti. Jsem ale trpělivý člověk, problém v tom nevidím.
Jaká je vaše trenérská role?
S Jirkou i Davidem máme podobný pohled na hokej. Chceme nechat klukům volnost, rozhodně se nepídíme po nějakých výhrách. Už jsem si na trénincích všiml nějakých nedostatků, na kterých je potřeba pracovat. V tom je asi moje největší úloha pozorovat a případně ukázat, jak na to.
Důležitý je ale zejména přístup a rozvoj hráčů, že ano?
Děti v sobě musí mít přirozený vztah a talent ke všem sportům. Dnešním dětem trošku chybí, protože jsou hodně zaměření. Po hokejové stránce ale nikdo nebude kluky lynčovat, když pokazí přihrávku. Naopak! Vyhazovat puky po mantinelech umí každý, my chceme do kluků dostat zdravé sebevědomí a posouvat je.
Pálil jste v NHL, rozhodl finále mistrovství světa, ale už v dobách, kdy se rodiče vašich svěřenců možná ani neznali. Ví, jaká persona je trénuje?
Pravda je, že vlastní hmatatelnou vzpomínku nemají, ale moc dobře ví, kdo jsem. Už se mě ptali, jestli jim přinesu ukázat medaili. Že by se mě ale báli, to ne. Myslím, že jsme zatím kamarádi a věřím, že budeme i dál.
Kluci se naopak narodili v době, kdy jste získal se Spartou svůj jediný titul. Už jste stihl zavzpomínal?
To už je taková doba... Holešovice vypadají furt stejně. (směje se) Byl to můj jediný titul, jsem rád, že jsem ho se Spartou vyhrál. Být sparťan bez titulu, to by mě upřímně mrzelo.
Sportovní hala v Holešovicích se však hodně změnila v zázemí, překvapilo vás to?
Je to mnohem lepší, než to bylo za našich mladých let. Což je ale samozřejmě dáno dobou. (usmívá se) Je super, že kluci už mají svého kondičáka, který je učí základy cvičení. Na začátku jen s vlastní váhou bez zátěže a po technické stránce, aby se později mohli rozvíjet. V tomhle ohledu šla Sparta hodně nahoru.
Sparta je priorita, ale budu se udržovat
Jak to vypadá s vaší aktivní kariérou, budete pokračovat?
Budu se udržovat v kondici a uvidíme. Varianta je, ale nesmí narušovat chod práce ve Spartě. Vše si přizpůsobím tak, abych nechyběl na zápasech a trénincích tady ve Spartě.
V Letňanech si z vás podle vašich slov dělali legraci, že už hrajete s hráči, co jsou mladší než vaše dcera. Čím to, že se vám proti mladším soupeřům stále tak dařilo?
Kluci jsou samozřejmě rychlejší a silnější, ale chybí jim to nejdůležitější - hokejovost. Co my starší hráči máme, to se u mladších hokejistů vytratilo. Když se udržujete a máte k sobě slušný hokejisty, tak se dá v druhé lize hrát.
Vy jste se v posledních letech několikrát vracel na závěr sezony, ač pro vás nebylo snadné nechat rodinu v Americe. Co vás táhlo domů?
Kariéru na nejvyšší úrovni jsem ukončil možná trošku brzy, ale prostě jsem se tak rozhodl. V podstatě jsem se s kariérou pořádně nerozloučil. Hokej mi chyběl, takže jsem byl rád, že byla šance se vrátit a ještě si zahrát za Spartu. V Americe jsem se udržoval, rozhodně jsem se nikde neválel na pláži. Trošku mě to drželo nad vodou.
Karty se po vašem návratu otočily, teď na dálku můžete fandit Tampě. Co na finále Stanley Cupu říkáte?
K Tampě mám samozřejmě velký vztah. Dokonce jsem hrál za jejich starou gardu, takže znám v klubu spoustu lidí. Zápasy jsem sledoval ráno ze záznamů a byl jsem nadšený! Krásný a rychlý hokej. Bohužel přiznávám, že se mi líbí i Colorado. Komu ale ne, ten nerozumí hokeji. Byl zážitek oba dva týmy sledovat.
Vy v Tampě působil v době, kdy patřila spíše k průměru, ale postupně vybudovala fenomén. Čím si to vysvětlujete?
Vzestup Tampy je výsledek práce celé organizace. Neskutečnou práci udělal skauting. Všichni hráči jako třeba Sergačov, Kučerov nebo Palát a další třeba nebyli na draftu vysoko, ale Tampa v nich viděla potenciál, pracovala s nimi a podívejte se, kde jsou. Je to neskutečný! Mají skvěle propojený první tým s farmou, kde kluci dostávají prostor a jsou nachystaní na styl, kterým budou hrát v NHL. Všichni jsou navíc mladí hráči. Když se vám podaří skloubit tým se staršími, může vám jádro hrát šest sedm let strop.
