Pane Horešovský, jak to tenkrát v 60. letech bylo s vaším možným odchodem do NHL?
Tenkrát dělal hlavního skauta pro St. Louis slavný Scotty Bowman, a když jsme byli s národním týmem někdy na začátku sezony na turnaji ve Stockholmu, tak mě pozval na hotelu k sobě na pokoj. Byl tam jednak on, a s ním ještě majitel klubu Sid Solomon. Měli pro mě připravenou letenku, takže kdybych kývnul, mohl jsem s nimi odletět do Ameriky.

Jenže to jste neudělal. Co vám bránilo?
V té době jsem bohužel ještě neměl dokončenou školu, na Fakultě tělesné výchovy mi chyběl jeden rok. Měl jsem povolávací rozkaz, takže by ze mě byl fakticky vojenský zběh. Navíc táta zemřel pár let předtím a máma by zůstala tady ve vesnici kousek od Kladna sama. Řekl jsem si, že to zkusím za rok, jenže to už bylo pozdě.

Býval jste špičkový obránce. Kdo z extraligy se vám na tomto postu momentálně nejvíce líbí?
Nechtěl bych úplně jmenovat, navíc mám dojem, že hra obránců v naší lize není příliš konstruktivní. Je tam poměrně málo obránců, kteří mají takový cit pro hru, aby dokázali kotouč podržet nebo ho naopak co nejrychleji rozehrát a využít momentu překvapení. V jejich hře jsou prvky, které sem přišly z NHL před "x" lety, ale ve světovém hokeji se už dávno nepoužívají.

V čem podle vás zaostávají?
Myslím si, že jim chybí hlavně chytrost. Další věc je tvrdost, která z dnešního hokeje téměř vymizela. Přijde mi, že oproti mým časům se z hokeje stal pomalu bezkontaktní sport. Je to výsledkem taky toho, že si u nás hráči navykli filmovat pády.

V NHL máme sotva deset obránců…
To spolu souvisí. Jednu dobu jsme se u nás obráncům málo věnovali, všichni chtěli hrát v útoku. Když se podíváme do NHL, tak jediný ofenzivní obránce tam je Marek Židlický, který ale zase není úplně největší eso směrem dozadu. Měli bychom se věnovat výchově i defenzivních obránců. Ta nápaditost, o které jsme mluvili předtím, je dlouhodobě problematická záležitost. To se musí hráčům vštěpovat odmalička, protože ne každý to má vrozené.

Po skončení hráčské kariéry jste dlouhá léta působil jako trenér, dokonce jste trénoval i ve Francii. Jak jste se tam dostal?
Po dvouletém angažmá ve Spartě mě a Honzu Eysselta nahradil trenér Wolf z Kladna, takže jsem neměl práci. Přes Pragosport se mi naskytla nabídka na trénování Grenoblu, takže jsem šel tam. Mám na to krásné vzpomínky, hlavně na šedesátý osmý rok, kdy byla olympiáda.

Poté jste působil jako asistent kouče u národního týmu…
To byla jenom taková krátká epizoda. Bylo to zvláštní období, kdy se nevědělo co a jak. Hráči začínali odcházet do NHL a do evropských lig. Složit národní tým bylo velice obtížné, a taky ten výsledek tomu odpovídal. Se Standou Neveselým jsme po roce skončili.

U reprezentace působí jako hlavní kouč poprvé Vladimír Vůjtek. Byla to podle vás dobrá volba?
Myslím si, že Vláďa je jeden z nejzkušenějších trenérů, které máme momentálně k dispozici. Jsem přesvědčený, že tím svým klidným a vyváženým přístupem by mohl vytvořit dobrou atmosféru a že by to mohlo přinést své výsledky.

Foto z knihy Sparta Praha - Srdce naše