Do Sparty přišel z malého města na severu Moravy, ze Šumperka. Z města, které není hokejově neznámé. Narodili se zde a vyrostli osobnosti jako Jiří Dopita, Libor Pavliš, němečtí bratři Jiří a Daniel Kunce a spousta dalších. K mladé generaci šumperského hokejového chovu patří Michael Zacpálek, objev zadních řad ze začátku letošní přípravy. Dostal šanci bojovat o místo v "A" týmu a prosadil se. S týmem se dostal i na turné do Skandinávie, po návratu si připsal také první kanadský bod mezi muži Sparty. Ale také jedno na první pohled vážnější zranění v oblasti hlavy.
Prosím tě, jak se stane, že kluk z malého města někde na Moravě nakoukne do Sparty, do českého hokejového velkoklubu?
Je to hodně o štěstí. Malých klubů si moc lidí nevšímá, o to je to těžší. Mně pomohlo, že jsem dvě sezóny strávil v Opavě, pak jsem se vrátil kvůli studiu do Šumperka. Zahrál jsem si tam druhou ligu a možná proto si mě někdo všiml.
Většinou si člověk všímá jen těch úspěšných...
Tehdejší sezóna skončila úspěšně, postoupili jsme do 1. ligy. Pak se mi ozvala Sparta, jestli bych nepřijel na kemp. Z něj se vybírali hráči pro juniorskou soutěž. Nejspíš jsem ukázal, že na to mám. Tak jsem tu zůstal. Ale jak říkám, je potřeba mít velké štěstí.
Tomu je potřeba jít naproti. Třeba Lukáš Žalčík se ukázal Spartě již v juniorce, když ještě v dresu provinčního Šumperka nastřílel Spartě několik branek. Teď oba oblékáte slavný dres s velkým S. Jak jste tehdy vnímali vzájemné souboje Draků ze Šumperka a pražské Sparty?
S Lukášem jsme na taková utkání byli zvyklí již z Opavy, takže to pro nás tak výjimečné nebylo. Ale přece jen, na malém městě se hraje jinak proti Spartě či Slavii. Ty zápasy mají úplně jinou atmosféru, než když hrajete proti jiným celkům. Ještě teď si pamatuji, jak jsme měli obrovskou radost, že jsme Spartu porazili. Nikdo to nečekal.
A určitě ne ani fanoušci...
Tehdy to byl můj asi největší hokejový zážitek. Takovou atmosféru jsem nikdy předtím nezažil. Lidi nás hnali dopředu, myslím si, že jsme se jim tehdy skvěle odvděčili.
Vraťme se zpět z Moravy do Prahy. Mluvil jsi o kempu, jak probíhala tedy cesta do Sparty, kolik se vás adeptů sešlo v kempu a jak to všechno probíhalo?
Bylo tu dost hráčů z celé republiky. Tehdy jsem si říkal, že prostě nemám šanci. Hrálo se tuším na 2x45 minut a týmy se skládaly z nových i současných hráčů. Byl to takový mix. Vím, že trenéři seděli na tribuně a psali si poznámky.
A pak se stal malý zázrak, do Sparty jste se nakonec ze Šumperka dostali hned tři.
Přesně tak. Já a Lukáš Žálčík jsme měli štěstí už v kempu, brankář Milan Vodička přišel v průběhu léta. Ten s námi v kempu nebyl.
Jak moc bylo důležité, že jste tu hned tři kluci, co jste se znali z dřívější doby? Prostředí Sparty a třeba Opavy nebo Šumperka opravdu srovnávat nejde.
S Lukášem hraji celý svůj život a byl jsem opravdu moc rád, že jsme tu oba. Byla to psychická výhoda, bylo všechno lehčí. Ale celkově jsme se tu rychle seznámili, takže i tak bylo všechno v pohodě.
Vloni jsi prožil první sezónu ve Spartě. V juniorce jste dokráčeli do semifinále play-off, jak bys s odstupem pár týdnů sezónu hodnotil?
My do play-off postoupili až posledním zápasem, kdy jsme museli vyhrát a ještě čekat, jak dopadnou České Budějovice. Nakonec to vyšlo, ale bylo to znovu velké štěstí. Šli jsme dál až na skóre. V prvním kole play-off jsme těsně přešli přes Mladou Boleslav a pak vyřadili 2:0 na zápasy vítěze základní části Plzeň. Bohužel jsme v semifinále těsně vypadli se Zlínem. Hodně nás to mrzelo, byli jsme blízko k velkému úspěchu. I tak nikdo nečekal, že se dostaneme tak daleko. Takže myslím, že to byla vydařená sezóna.
To ses pak ještě dostal do juniorské reprezentace.
Hrál jsem jen přípravné utkání s reprezentací do 18 let, která se chystala na mistrovství světa.
Bylo po sezóně, jak jsi tu pozvánku vnímal? Zpestření sezóny nebo narušení tolik očekávaného odpočinku?
Nebyl jsem před zápasem asi 10 dní na ledě, nic takového jsem nečekal. Ale na domov jsem v tu chvíli vůbec nemyslel. Byla to pro mne čest obléknout reprezentační dres.
Byly už nějaké náznaky, že začátkem tohoto ročníku budeš nastupovat za "A" tým Sparty?
Tak to vůbec.
To je pak docela šok, sedět v letadle a mířit na European Trophy. Připomíná to pohádku o tom, jak Michael ke štěstí přišel.
Strávil jsem s "A" týmem letní přípravu. A když přišly na řadu přípravné zápasy, tak jsem si v duchu říkal, jaké by to bylo si některý z nich zahrát. Pak jsem dostal šanci proti Pardubicím a Českým Budějovicím. Když jsem se dozvěděl, že budu hrát i prestižní evropský turnaj, tak jsem měl obrovskou radost. Jsou to pro mne obrovské zkušenosti hrát proti nejlepším týmům Evropy. Takže se dá říci, že to pro mne pohádka je.
K hráčům jako Výborný, Vykoukal, Broš, Kratěna či Hlinka jsi určitě kdysi vzhlížel jako k idolům. A teď sedáváš v kabině po jejich boku. Pamatuješ si třeba první slova, která k tobě prohodil David Výborný?
Samozřejmě to jsou velká jména. Ale pro mne je největší postavou Jiří Vykoukal. Obdivuju jeho styl hry a když jsem dostal šanci si s ním zahrát, byla to senzace. Má obrovský přehled, skvělou ránu, zkrátka vše, co by měl dobrý obránce mít. A s Davidem jsem nic neprobíral, spíš právě s Jirkou. Řekl mi hodně užitečných věcí, bez kterých se hokej na této úrovni hrát prostě nedá.
Skandinávská mise byla určitě skvělý zážitek. Existuje něco, co tě tam třeba úplně šokovalo?
Asi nic. Moc jsem nevěděl, co čekat od finských celků. A když začal zápas s IFK Helsinki, tak jsem trošku zatuhl, z toho jak na nás vletěli. Byl to hokej na zcela jiné úrovni.
Domů jste se přesto vrátili s dvěma vítězstvími, jediná prohra přišla právě s IFK. Takže spíš spokojenost?
Tak to určitě. S Jokeritem už jsme věděli, do čeho jdeme. Přizpůsobili jsme tomu hru a hráli úplně jinak než s IFK. Hlavně byla vidět parádní týmová práce.
Pak jste přijeli domů a hned proti Färjestadu sis připsal první kanadský bod v "A" týmu pražské Sparty...
Určitě to potěšilo. Dal jsem to Pácovi (Pacovský) a ten to parádně proměnil. Hlavní je, že jsme vyhráli.
Tak mě napadá, jak drahý byl ten kanadský bod?
Nic jsem dávat nemusel. (směje se)
Čtou spoluhráči oficiální stránky Sparty? Aby na tebe nečekala faktura...
Ne, to ne. Já dostal milost. (stále se směje)
Bohužel v dalším utkání asi všem tvým fanouškům zatrnulo, včetně rodiny. Ten zápas s Djurgårdenem vysílala televize, když přišel ten nešťastný střet. Slibně rozjetá sezóna, takřka splněný sen a najednou hrozba vážného zranění...
Zas tak hrozný to nakonec nebylo, jen menší otřes mozku a trochu pochroumaná krční páteř. Bylo to hodně nešťastný, zbavil jsem se jednoho hráče a druhýho si nevšiml. Vůbec jsem nečekal, že by tam mohl být další. Tak jsem chtěl rozehrávat a v tom mě trefil. Naběhl jsem si na to sám.
Příprava na extraligu finišuje, to každé zranění bolí nejen na těle, ale často hlavně na duši.
V tu chvíli jsem si opravdu myslel, že to bude vážný. Byl jsem úplně mimo. Ale teď bych chtěl co nejdřív na led a zahrát si aspoň ten jeden zápas s německými mužstvy.
Sparta patří každoročně mezi celky, které jsou médii pasovány na favorita celé extraligy. Fanouškovská základna je jedna z největší v zemi, jestli ne vůbec největší. Jak vnímáš tento tlak?
Zatím na mne naštěstí žádný není. Asi jen ta nervozita, ta na mne stále padá. Ale musím hrát jak nejlíp umím, soustředit se na výkon a tohle nějak neřešit.
Tak schválně, už si někdo řekl o autogram?
Už to mám za sebou.
Překvapilo tě to?
Upřímně, překvapilo.
A za pár měsíců tě mohou lidé zastavovat na ulici...
Myslím, že tak horký to zase nebude.
Závěrem mě napadá dotaz, když jezdili juniorské týmy velkých českých hokejových klubů do Šumperka na extraligu, tak z toho prostředí mladí hráči často asi nevěřili vlastním očím. Nedobírali si vás vloni spoluhráči třeba kvůli tomu?
Tak něco málo si postěžovali na jejich pobyt v Šumperku, ale nic extra. No kluci z velkoměsta. (směje se závěrem Michael Zacpálek)