Dvaadvacetiletý obránce se zkušenostmi z KHL nicméně přiznal, že zápas nebyl úplně jednoduchý. „Určitě to letos bylo nejtěžší vzájemné utkání, které jsme s nimi odehráli,“ komentoval průběh zápasu. „Definitivně se to zlomilo až ve dvojnásobné přesilovce ve třetí třetině.“
„Věděli jsme, že Vary budou nepříjemný soupeř. V poslední době se hodně zvedly a bojují o to, aby se dostaly do desítky,“ vykládal po utkání druhý nejproduktivnější bek Sparty. „Naštěstí jsme ale dali dva rychlé góly a to nás trochu uklidnilo, pak jsme měli celou dobu lehkou převahu.“
Jakub Krejčík se pod výhrou 5:0 podepsal jednou brankou – mimochodem, po gólech proti Kometě, Vítkovicím a Pardubicím šlo o jeho čtvrtou v lednových zápasech. Svojí lednovou - na beka celkem nadstandardní formu – si ale ani neuvědomuje. „Fakt už jsem dal v lednu čtvrtou, jo? To ani nevím, že mi to tak jde. Tak v únoru to bude to samé,“ tvrdil s úsměvem po utkání, aby hned vzápětí opět se smíchem přibrzdil. „A jo, ona je vlastně skoro celý měsíc olympiáda, tak to asi ne,“ smál se.
Krejčíka v jeho výkonech příliš nebrzdí ani celoobličejový kryt, se kterým hraje od chvíle, kdy mu Jiří Vašíček v bitce přerazil nos. „Spíš jsem to chtěl nějak uklidnit a nechtěl jsem se prát,“ vzpomínal na utkání v Pardubicích. „Hráli jsme spolu ve Slavii, takže jsem to od něj moc nečekal a docela mě to překvapilo,“ přiznal zpětně.
„Na kryt si pomalu zvykám, není to úplně příjemné. Člověk s ním trošku hůř periferně vidí, ale nedá se nic dělat. Nelimituje mě to ale nijak výrazně,“ vykládal Krejčík a přiznal, že má s celoobličejovým krytem větší pocit bezpečí v soubojích. „Nos mě nebolí, takže se s tím nebojím jít do soubojů a paradoxně jdu často i do něčeho, do čeho bych, kdybych měl jen plexisklo, nešel. Tenhle kryt mě více chrání.“
Krejčík si kromě svého výkonu a výkonu Sparty pochvaloval i to, jak se vydařil druhý zápas Holdu: „Dneska jsme před zápasem v kabině řešili dresy. Ty se hodně povedly. Myslím, že je to super myšlenka a navíc skvěle provedená pro všechny fanoušky, kteří přišli. Myslím, že by se to mělo dít častěji a hlavně nejen na Spartě.“
A při zmínce o uniformách, ve kterých na střídačku nastoupili i trenéři se nejdřív jen smál. „My jsme to nevěděli, že v nich nastoupí, takže když před zápasem přišli poprvé do kabiny, tak to bylo… hodně úsměvné. Fakt nás to pobavilo,“ uzavřel.
