Sparťanský kapitán se v pátém zápase kvůli zranění oka na ledě objevoval jen sporadicky, v šestém se ale nešetřil. A o svém zranění se po zápase bavit nechtěl. „Nemá cenu se bavit o mém zdravotním stavu, ale o tom, že jsme nezvládli šestý zápas a nedotáhli to až do sedmého.“
A v čem byla podle Rolinka příčina neúspěchu? „Narazily na sebe dva opravdu výborné týmy. Jen dva zápasy byly o více branek, jinak se to táhlo do prodloužení, rozhodoval jeden gól…,“ krčil rameny kapitán Sparty. „Ono se to říká těžko, ale my jsme tu sérii odehráli dobře, narazili jsme ale na silný a výborný tým. Byla to výborná série. I pro Třinec těžká, ač ji vyhráli 4:2, tak to pro ně bylo těžké. Oni za ní můžou pochválit nás, stejně jako my chválíme je a gratulujeme jim k vítězství.“
Pro vývoj série byl podle Rolinka zásadní pátý zápas v Třinci. „My jsme se k němu za stavu 2:2 upínali. Věřili jsme, že v Třinci vyhrajeme a povezeme si domů výhodu a tady to doklepeneme. Ale ten zápas se nepovedl, ač jsme v něm nebyli poražení.“
„V dnešním, šestém zápase jejich beci výborně blokovali naše střely, pro nás bylo strašně těžké prostřelit hradbu těl, aby šel puk vůbec na bránu,“ popisoval Rolinek průběh šestého zápasu. „Vstup do utkání také nebyl kdovíjaký. Ve druhé třetině jsme pak ale hráli výborně. Klobouk dolů, že to nikdo nezabalil, diváci nám pomohli, byla tady výborná atmosféra, podařilo se nám vyrovnat na 2:2 a člověk si myslel, že když to takhle vytáhne z 0:2 na 2:2, takže zápas je náš. Ale bohužel… pak rozhodl Zbyněk Irgl.“
Před třineckým hráčem, který se do série vrátil po závažném onemocnění, pak Rolinek pomyslně smekl klobouk. „My mu to všichni ze srdce přejeme, prošel si vážnou nemocí a dokázal naskočit. Jako soupeř si říkáte, že ho tam nemůžete pustit, ale lidsky mu to člověk přeje.“
Sparta tak v letošním ročníku končí už v semifinále na hokejkách silného Třince. A sparťanského kapitána konec sezony mrzí o to víc, že letošní tým si perfektně sedl. „Měl opravdu ducha, my jsme v sezoně ukázali charakter, prošli jsme si i nějakou krizí. A všechny nás to mrzí, že jsme to nedotáhli dál,“ vykládal. „Ono je pro všechny ty lidi, kteří skládají tým, pro manažery i trenéry, strašně těžký poskládat to tak, aby každý zapadl do týmu, do svojí role, kterou měl plnit. Tady se to letos podařilo.“
