Honzo, kdy jste poprvé oblékl hokejovou výstroj a kdo vás k hokeji přivedl?
Byly mi tři roky, když jsem začínal chodit pravidelně bruslit. Nevím jistě, kdo mě k hokeji přivedl, ale jednoznačně jsou mými největšími fanoušky rodiče a především děda. Začal jsem chodit bruslit na radu máminy kamarádky, jelikož jsem měl jako malý laryngitidu a nic na to do té doby nepomáhalo. Od té doby jsou naštěstí tyto problémy pryč.
Na začátku tohoto ročníku jste ještě hrál v sešívaném dresu pražské Slavie. Jak se to stalo, že jste přestoupil? Už jste si na Spartě zvykl?
Ano, to jsem začínal. Byly tam různé neshody, tak jsem se rozhodl změnit klub a na poslední chvíli před uzávěrkou jsem přestoupil do Sparty. Nerad bych to víc rozebíral dopodrobna. V novém klubu jsem si zvykl skoro hned, kluci jsou super a ve všem mi pomohli, za což jim patří velký dík.
Když se zeptám přímo, k jakému týmu máte větší vztah?
K obou týmům mám vztah kladný, jelikož jsem v obou strávil nějaký ten čas, ale jelikož jsem začínal na Zbraslavi, takže k té je ten vztah specifický a asi nejsilnější.
Za sparťanskou juniorku jste nastoupil už ve 24 zápasech. Vyslyšel jste si po svém příchodu do Sparty od svých nastávajících spoluhráčů nějaké vtipné narážky?
Určitě, skoro každý zápas musím poslouchat nějaké narážky, hlavně od Svobyho (Martin Svoboda), to je takový vtipálek, který věčně něco komentuje a na mě nezapomíná. (směje se)
Bodově se vám daří výborně, s 32 kanadskými body patříte mezi nejproduktivnější hráče sparťanské juniorky. Jste spokojen nebo by to mohlo být ještě lepší?
Ano, docela se mi bodově daří, vždycky to může být lepší. Ale i tak bych nejradši svoje body vyměnil za nějakou tu výhru navíc.
Vaše výkony byly oceněny pozvánkou do sparťanského A-týmu, se kterým jste jel do Pardubic odehrát extraligový zápas. Panovala u vás mírná nervozita?
Na nervozitu nebyl pořádně ani čas, možná chvíli v autobusu po cestě na zápas. Já vlastně zjistil, že pojedu, až po ranním rozbruslení, jelikož se nevědělo, jak na tom budou ostatní hráči. A že půjdu na to rozbruslení, jsem zjistil večer den předtím po zápase za juniorku.
Vaše jméno se objevilo v zápise o utkání hned ve druhé formaci, kde jste hrál po boku Lukáše Cingela a Dominika Uhera. Rozuměli jste si spolu?
Takto se mi to těžko soudí po jednom zápase, ale mně se s nimi hrálo velmi dobře, se vším mi ochotně pomohli a radili mi, a za to jim děkuji.
Za stavu 3:1 pro Spartu měl domácí výběr velkou šanci na snížení, následně jste však hned z protiútoku skóroval vy a gólový účet zápasu byl o tři góly. Co jste prožíval, když se vám podařilo takhle okořenit svůj debut?
U toho gólu odvedl skvělou práci Lukáš Cingel, který mi to "předložil" do prázdné branky, já tam jen zametl ten puk. Ze začátku jsem nemohl vůbec uvěřit, co se vůbec stalo. Celý den byl neskutečný zážitek na celý život, a ještě se mi povedlo dát gól.
Utkání nakonec dopadlo 5:1 ve váš prospěch, pokladník Lukáš Pech určitě nezůstal pozadu. Musel jste přispět do týmové kasičky za svoji první extraligovou trefu?
Naštěstí tenhle zápas nehrál, ale ostatní kluci mi hned říkali, že mám zaplatit do kasy. Od té doby se to nějak promlčelo, a tak nějak pořád dlužím. (smích)
Nelze opomenout, že jste obdržel pozvánku i do národního týmu U18, kde jste v aktuální sezoně naskočil do 20 zápasů, ve kterých jste vstřelil osm gólů a na dalších dvanáct jste nahrál. Jak to vidíte se svou reprezentační kariérou?
Já bych se určitě chtěl strašně rád účastnit MS U18, a proto se budu snažit na ledě odvést maximum, ale také z velké části bude záležet na trenérovi, jestli mě pozve.
Zpět k vaší domovské kategorii. Juniorka byla na rozhraní play off, a tak musela zabrat. V posledních odehraných zápasech jste přivítali na svém ledě Kometu Brno, jak byste zhodnotil tento zápas?
Zápas bych hodnotil kladně, odehráli jsme solidní utkání, a hlavně jsme brali všechny tři body.
V tomto klání tým dokráčel k výhře 4:1, vy osobně jste celé skóre uzavíral kuriózním gólem do prázdné branky, kdy na světelné tabuli svítila pouhá sekunda do závěrečné sirény. Nebál jste se, že byste to nestihl?
Abych řekl pravdu, vcelku jsem se bál, ale pak jsem se po cestě na bránu ještě koukl na čas a věděl jsem, že to stihnu v klidu.
Celé klání se neslo ve zvláštní atmosféře, jelikož vás přišla podpořit skupinka sparťanských fandů. Běhal vám mráz po zádech, že máte za sebou takovou podporu?
Bylo velice příjemné, že si fanoušci našli čas a přišli nás podpořit. Celý tým si toho velmi cenil.
Společně s vašimi spoluhráči Jakubem Wojnarem a Ostapem Safinem jste vypomáhali staršímu dorostu v boji o čtvrtfinále play off, avšak tým trenéra Žemličky sérii nezvládl a nepostoupil. Byla vám v týmu přidělena nějaká speciální role?
Žádné speciální role jsme neměli, snažili jsme se odevzdat maximum a chtěli jsme stejně, jak zbytek týmu, postoupit, avšak se nám to nepovedlo.
Vrátil jste se do juniorky, jaké byly vaše první pocity, když jste zjistili, že nakonec postupujete do play off?
Abych řekl pravdu, tak jsme ani po posledním zápase nevěděli, zda postoupíme. Museli jsme čekat na výsledky jiných týmů a díky bohu to dopadlo a postoupili jsme. Jsem, stejně jako zbytek týmu, velmi rád, že to takhle dopadlo. Budeme se snažit odvést maximum, abychom to dotáhli co možná nejdál...
Vzhledem k tomu, že jste s Plzní v základní části jednou vyhráli a jednou prohráli, jak se díváte na tuto sérii? Co myslíte, že bude rozhodovat?
Myslím si, ze série bude velice vyrovnaná. Rozhodovat bude nasazení a to, kdo udělá méně chyb.
Můžete fanouškům prozradit, co nejraději děláte ve svém volném čase? Dokážete se alespoň na chvíli odpoutat od hokeje nebo byste byl na ledě čtyřiadvacet hodin denně?
Nejraději trávím čas s rodinou, přáteli a blízkými, nebo u playstationu. Hodně času také strávím učením do školy. Odpoutat se od hokeje, to opravdu dokážu. Také musí být nějaký čas na regeneraci a odreagování.
Na závěr se musím zeptat, převládá u vás nějaký vytoužený cíl, kterého byste chtěl ať už v životě nebo v hokeji dosáhnout?
Určitě mám nějaký sen, kterého bych chtěl dosáhnout a splnit si ho, jako například zahrát si v NHL.
