Pražský rodák svou hokejovou kariéru započal v sedmi letech na Hvězdě. Zkusil hodně sportů, k hokeji jej zlákal kamarád, který za Hvězdu hrál. Když to poprvé na ledě zkusil, okamžitě kouzlu hokeje podlehl. Rodiče jej podporovali, přáli mu ať u hokeje vydrží. Nastoupil v útoku, tam jej ty vždy táhlo nejvíce, chtěl dávat góly. Žádné hokejové vzory však neměl. Když byl ve čtvrté třídě, potkaly Hvězdu problémy a tým se rozpadl. Mrňa zamířil do Holešovic, posílil Spartu. Chodil do normální základní školy, ta mu ale vycházela vstříc a tak mohla kariéra vysokého forvarda nerušeně pokračovat. Bez problémů prošel i obdobím puberty, nepodlehl "nástrahám velkoměsta", jeho jasným cílem bylo věnovat se hokeji. Po základní škole se vydal studovat ekonomicko - jazykovou školu. Mrňu jednou láká NHL, dává si však postupné cíle a tak se chce nyní prosadit trvaleji v extralize. V té se poprvé představil v osmnácti letech osmadvacátého ledna 2007. Sparta měla tehdy několik zraněných útočníků a tak se ve Vítkovicích ukázal juniorský útok ve složení Karel Ton - Tomáš Hertl - Pavel Mrňa. V té samé sezoně si zahrál za dospělé i v Berouně, kde vstřelil dvě branky. Na Spartě nebyl Mrňa jen pod přísným dohledem trenérů, ale i své maminky, která působí v roli sekretáře mládeže... V létě 2007 si poprvé zahrál proti svému klubu, když oblékl dres reprezentační dvacítky a v rámci přípravy na mistrovství světa se utkal se Spartou. Začátek sezony 2007/2008 načal v Berouně, brzy se však vrátil do juniorky. Občas také sbíral zkušenosti v druholigových Benátkách. Na začátku prosince pak vedení Sparty oznámilo, že po uvolnění Michala Havla bude Mrňa dostávat v "A" týmu více příležitostí.

Kromě Sparty hrajete i za Beroun a za Benátky nad Jizerou. Jaké to pro vás je přijet do neznámé kabiny, mezi neznámé hráče?
Když jsem jel loni do Berouna poprvé, tak jsem se téhle situace trochu obával. Naštěstí jsem tam pár kluků znal, to mi pomohlo. V klidu jsem se tam zapracoval, bylo to bez problémů. V Benátkách to bylo stejné, jsou tam super kluci. Navíc znám trenéra Škalouda, jeho syn se mnou hraje v juniorce.

Budete nadále nastupovat za holešovickou juniorku?
Pokud mě budou trenéři potřebovat, tak ano. Třeba tento víkend nastoupím za juniorku jak v pátek proti Slavii, tak v sobotu proti Plzni.

Co pro vás vůbec znamená, že vám vedení v devatenácti letech chce dávat v extralize více příležitostí? Dříve tohle na Spartě nebylo vůbec praxí...
Moc mě to potěšilo. Budu se snažit hrát co nejlépe, abych se za poskytnutou šanci odvděčil, nejlépe gólem.

Nastupujete vedle hvězd typu Petra Nedvěda, Petra Tona a dalších...
Je to pro mě velká škola. V kabině je poslouchám, na tréninku se snažím něco odkoukat. Je to pěkné, užívám si to.

Jako benjamínek máte i povinnosti jako sbírání puků a podobně. Jak si užíváte je?
Naštěstí je nás tam mladých víc. (úsměv) Třeba Tomáš Protivný, Karel Hromas...

Mluvili s vámi trenéři o vaší roli v týmu?
Pan Výborný mi říkal, že naše čtvrtá pětka chodí na led proto, aby se na nás soupeř vyfauloval, abychom vybojovali přesilovky. Máme hru soupeře také rozvířit.

V úterý proti Litvínovu jste měl v první třetině velkou šanci. Na svůj první extraligový gól však stále čekáte...
Hodně mě to mrzí, že jsem to spálil. Dostal jsem výbornou přihrávku od Saši Jerofejevse, bohužel jsem to dobře netrefil. Měl jsem puk možná ještě více potáhnout... Byl jsem hlavně dost vyjukaný, že jsem se takhle objevil sám před brankářem. (smích)

Co vám potom řekli spoluhráči?
Že jsem dřevák, že jsem to měl proměnit.

Pravidelně se objevujete v mládežnických reprezentacích. Nyní jste napsán pro mistrovství světa dvacetiletých jako náhradník...
Těší mě, že jsem aspoň ten náhradník, i když jsem trochu v duši doufal, že by mě mohli trenéři pozvat na přípravný kemp.