Komentář Michala Broše ke třetí brance Třince:

"Říká se, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, my se v ní v Třinci bohužel podruhé vykoupali. Dovedu pochopit, když rozhodčí udělá na ledě chybu, protože vyhodnotit a rozhodnout některé situace ve zlomcích vteřin není snadné. Co ale pochopit nedovedu, je případ nególu Tomáše Marcinka, kdy má videorozhodčí spoustu času a klidu na to, aby si prohlédnul veškeré dostupné záběry z nejmodernějšího videosystému u nás, a našel puk prokazatelně za brankovou čarou, a on provede to, co provedl pan Mikula v pátek!

Žádný záběr prokazující kotouč za naší brankovou čarou neexistuje, přesto rozhodčí na ledě dostali příkaz gól uznat? Proč? Máme moderní arény, na extraligu chodí spousty diváků, a podobné zkraty lidského faktoru vrhají na všechno zbytečné stíny. Neregulérní branka znamenala v pátečním zápase vedení domácích 3:1, což by ve většině případů znamenalo zlom a rozhodující moment. Je potřeba si uvědomit, že videorozhodčí obrazně mají v rukou peníze majitelů klubů a nemohou rozhodovat na základě pouhých domněnek! 

My jedeme do Třince den dopředu, platíme si tam hotel a kvalitní stravu, nechceme podcenit žádný detail. Trenéři po hráčích vyžadují stoprocentní profesionalismus, ti se pro výhru obětavě vrhají do střel protivníků, a jeden člověkem sedícím v teple u monitoru odfláknutý moment může snahu skupiny čtyřiceti lidí poslat do kopru! Loňské chybné rozhodnutí pana Potsche na stejném stadionu pravděpodobně stálo náš tým všechny body, které mohly být při konečné vyrovnanosti týmů smrtelně důležité, letos musím před našimi hráči smeknout klobouk, jak se nenechali oprávněným pocitem křivdy vyvést z koncentrace na společný cíl, prokázali velkou vnitřní sílu a inkriminované utkání dokázali obrátit a vyhrát na nájezdy."