Kdy se chystáš zapojit do přípravy, když tě teprve čeká zasloužené volno?
Už devět let chodím na konci května na led, abych měl přechod co nejplynulejší a pauza bez ledu nebyla dlouhá. Vzhledem k tomu, že jsem letos končil na začátku května, nebudu s ledem úplně chvátat. (usmívá se) Dám si čtrnáct dní úplného volna, ale pak se začnu pomalu připravovat. Únava je velká a nechci sedět a nic nedělat, abych byl na sezonu připravený.

Dlouhá sezona je cílem, ale zároveň náročná, že ano?
Vím od ostatních kluků, že po opravdu dlouhé sezoně je ta následující těžká. Občas dochází k takovému vyhoření a ztrátě sil, což vážně nechci. Vím, že Sparta ode mě má velká očekávání, která chci stoprocentně naplnit! Musím si dát dohromady nějaký plán, aby byl dobře promíchaný tréninkem a volnem. Chci odchytat celou sezonu bez výkyvů.

Chystáš se odpočinout k moři, nebo zůstaneš v Česku?
Budu v Česku. Čekal jsem, jestli se neozvou z národního týmu. Myslím, že jsem měl sezonu, abych si mohl říct o pozvánku. Hovor ale nepřišel, takže si léto začnu plánovat až teď. Chci ale opravdu trénovat co nejdříve, protože bych potom musel tréninky nahustit do šesti týdnů na úkor regenerace s odpočinkem. A to není v dalších devíti desíti měsících hokeje v kuse žádná legrace, chci být připravený.

Byla důvodem návratu i rodina?
Rodina hraje obrovskou roli, ale hlavní byl také velký zájem Sparty. Byla se mnou v kontaktu už od chvíle, kdy vyšly najevo moje problémy s kolenem. Rychle jsme se domluvili. Sami mi nabízeli pomoc, zachovali se ke mě skvěle. Curych o mě hodně stál, ale už jsem měl podepsáno se Spartou a chtěl se vrátit domů. Syn v září nastupuje do školy, dojíždění do Česka by nepřipadalo v úvahu, takže i z tohoto pohledu je nejlepší doba na návrat.

Tvoje koleno už je v pořádku?
Musím zaklepat, ale snad ano. Vydrželo perfektně celou druhou polovinu sezony, dva měsíce jsem nastupoval téměř ob den. Problém byl v tom, že si v Rusku nezvyklo na námahu příliš brzo po operaci, potřebovalo více času. Teď se cítím skvěle, stejně jako dříve.

Jak ses cítil po výměně Jekatěrinburgu za ambiciózní Curych?
V Curychu jsme hráli hodně útočný hokej, dozadu občas vznikaly díry a zachytal jsem si hodně. V Jekatěrinburgu jsem chytal za mužstvem, ve kterém byla spousta hráčů neprávem přeplacená, ale skladba nesouzněla s našimi ambicemi. Nechci si honit triko, ale za posledních devět let jsem v Jekatěrinburgu nebyl dvě sezony a v obou nepostoupili do play off.

Nový trenér Patera: Chceme skloubit nasazení a šikovnost

V čem byl největší rozdíl?
Bylo potřeba mít skvělou sezonu a chytat dobře každý zápas, abychom postoupili do play off z co nejlepší pozice. Musel jsem vždycky podat nadstandardní výkon a věřit, že zápas zvládneme umlátit. V Curychu jsem chytal za mužstvem, u kterého jsem cítil, že umí dávat góly a stačí ho podržet. Chytá se lépe, když víš, že vstřelené góly přijdou. Ve finále už nepřišly, ale proti sobě hrají nejlepší týmy a každý gól dělá rozdíl.

Jak se těšíš na spolupráci s Pavlem Paterou?
Když jsem se Spartou podepisoval kontrakt, nikdo nevěděl, kdo nás bude trénovat. Tento fakt beru jako bonus do mé smlouvy, protože Pavel Patera je moje dětství a hokejové začátky. Když jsem s bráchou celé mládí hráli hokej za barákem, existovali pro nás hlavně dva hokejisté - Procházka a Patera.

My jsme se ještě nepotkali, takže nechci být za někoho, kdo mu leze do zadku. (směje se) Díky Pavlu Paterovi jsem ale začal hokej milovat a moje první hokejové vzpomínky jsou na mistrovství světa ve Vídni 1996. Patera s Procházkou hráli ještě s Otou Vejvodou, a když se oznámil jeho příchod do Sparty, potěšilo mě, že si splním další hokejový sen.

Takže věříš, že bude spolupráce fungovat?
Nemá cenu spekulovat, protože vše ukáže až sezona. Sparta začala tu uplynulou hůře, pak skončila výborně. Tým se během roku vyvíjí a sezona probíhá v křivkách, což platí nejen pro hráče, ale také pro trenéry. Všichni se budeme nějak vyvíjet. Patrika Martince ještě neznám, ale věřím, že budeme všichni dobře fungovat.

Grönborg měl o český nároďák zájem, tak jsem ho doporučil

Už jsi skousl nešťastné finále proti bratrově Zugu, se kterým jste ztratili vedení 3:0 na zápasy?
Zklamání nevyprchalo, což už asi nikdy. Nechodím doma se slzami v očích, ale mrzí mě, že jsem byl blízko svému prvnímu titulu, který jsem nechal ležet.

Třetí místo po základní části a stříbro jsou zpětně dobrá vizitka, nebo ne?
Do Curychu jsem přišel až na začátku ledna, takže mohu zhodnotit jen druhou půlku. Když jsem přišel, byli jsme sedmí a v klubu panovala nespokojenost. Dokázali jsme se vyšvihnout na třetí místo, což bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát, protože jsme se vyhnuli Zugu v dřívějších kolech. Ve finále jsme po třech zápasech vypadali na skvělý vrchol sezony, ale bohužel jsme nezvládli čtyři těsné zápasy.

Byl jsi ve Švýcarsku spokojený?
Už když přišel do Švýcarska brácha, hned mi hlásil, že je mezi Českem a Švýcarskem velký rozdíl. Já jsem se navíc dostal do nejlepšího možného klubu, protože Curych je snová destinace. Je to jeden z klubů, který má hledání posil jednodušší, hráči se do něj hlásí sami. Jsem rád, že mám se švýcarskou ligou zkušenost a splnil si dva sny.

Které?
V mládí jsem první rok v Kanadě hrával s Yannickem Weberem. Od té doby jsem ho sledoval, protože se mi herně moc líbil a byl jsem rád, že si s ním mohu v Curychu zahrát. Od finále v Rusku jsem si chtěl zahrát také s Justinem Azevedem, o kterém jsem si říkal, že je přesně typ hráče, kterého bych chtěl zažít na své straně. Potkal jsem se skvělými hokejisty, navíc mě trénoval Rikard Grönborg, se kterým jsme si dost sedli a hodně jsme se bavili. Nejen o našem týmu, ale o celém hokeji.

Dáváš za pravdu, že je to jeden z nejlepších trenérů v Evropě?
Rikard se rozhodl všechny vydělané peníze investovat do svého trenérského vzdělání. Navázali jsme dost přátelský vztah. Dokonce jsem ho doporučil, když se hledal zahraniční trenér pro národní tým. On sám projevil o místo zájem, tak jsem poslal číslo na svaz.

I ty sám trénuješ, těšíš se na svůj brankářský kemp na jihu Čech?
Letos nás čeká šestý ročník. Dělám jeden kemp pro amatéry, což jsou dospělí brankáři a druhý pro děti od nějakých sedmi do patnácti let. Vždycky jsme kemp pořádali v Písku, kde nám tentokrát bohužel nezamrazí led kvůli narůstajícím cenám energií, takže poprvé budeme v Českých Budějovicích. Vždycky se na kempy těším, protože mě baví předávat své zkušenosti a tento způsob je nejlepší možnost.

BRANKÁŘSKÝ KEMP JAKUBA KOVÁŘE

Takže pár úspěšných sezon ve Spartě, první mistrovské tituly a pak na dráhu trenéra?
To jsou cíle, které nerad slyším, protože si je člověk vždycky maluje a může je zakřiknout. (usmívá se) Ale co se trénování týče, zatím se vidím spíš u dětí. Licenci bych si v Česku udělal rád, pak se uvidí. Trenérská práce je náročnější než hráčská, takže úplně nevím, jestli by se mi do toho vůbec chtělo.