Po deseti letech ses vrátil zpět ze zahraničí domů, k nám do Sparty. Máš za sebou první ostrý trénink s kompletním týmem. Jaké jsou tvoje první dojmy?
V první řadě je super, že jsem zase po delší době zpátky v Česku. Ve Spartě se cítím skvěle, poznávám spoustu nových kluků. Když jsem odcházel do zahraničí, spoustu hráčů mezitím skončilo s hokejem nebo odešlo zkusit štěstí venku. Extraliga je teď úplně jiná, než když jsem tenkrát odcházel do Ruska. Postupně si zvykám na nové prostředí, je super, že mohu být v tak kvalitním týmu, jako je právě Sparta.
Jak dlouho jsi byl rozhodnutý o svém návratu do Česka?
Svůj návrat jsem plánoval před několika lety. Nebylo o čem přemýšlet. Minulá sezona měla být moje poslední v zahraničí. V Rusku jsem byl takhle s klubem domluvený. Byť jsem ještě sezonu dohrával ve Švýcarsku, na mém rozhodnutí a plánovaném návratu do Česka se už prakticky nic nezměnilo.
Od kdy jsi byl v kontaktu se Spartou?
S vedením klubu jsem byl v kontaktu delší dobu, ještě dlouho předtím, než jsem v únoru podepsal smlouvu. Vize klubu se mi moc líbí, těším se na další výzvu.
Mužstvo v létě doznalo několik změn, jádro však zůstává neměnné. Jak se ti líbí náš tým?
Jména na papíře vypadají hezky. (usměje se) Polovinu hráčů v kabině znám spíše jen podle jmen. Tolik zápasů jsme spolu neodehráli. Mám si ještě na co zvykat. Věřím ale, že si všichni navzájem vyhovíme a budeme táhnout za jeden provaz.
V sezoně vytvoříš silný tandem s Josefem Kořenářem. Jaký je to gólman?
Pepa je super kluk. Musím říct, že podobného mladého brankáře jsem měl po boku v uplynulé sezoně v Curychu. Pepa je talent, na spolupráci s ním se moc těším. Věřím, že se budeme dobře doplňovat. Je důležité, abychom se vzájemně podporovali a tlačili své výkony nahoru. Snad se nám bude dařit.
V minulé sezoně jsi prodělal ošklivé zranění kolene. Jak se cítíš? Jsi zdravotně v pořádku?
Je to tak, zdraví zatím vydrželo a doufám, že situace se bude jenom zlepšovat. Koleno vypadá dobře. Zranění jsem prodělal před dlouhou dobou, nyní to vypadá, že je zase všechno tak, jak má být. Poslední operace proběhla úspěšně, za což jsem samozřejmě moc rád. Na ledě se cítím výborně.
Pokud se nepletu, při tvém rozhodování sehrála hlavní roli i tvoje rodina, je to tak?
Přesně tak. Náš syn jde do školy, což byl ten hlavní důvod, proč jsem se vrátil zpátky domů. Říkal mi, že se nemůže dočkat, až se přijde podívat na tátu, jak chytá v brance.
Jaký byl vůbec první ostřejší trénink na ledě po dlouhé pauze?
Nebyl vůbec jednoduchý. V letních měsících jsou tréninky ještě o něco těžší. V halách je v létě velké teplo, už si ani nepamatuji, že bych se takhle zpotil. Zpočátku tréninku se těžko dýchalo, což bylo způsobeno také tím, že jsme ten teplý vzduch ještě více rozproudili. Připadal jsem si chvílemi jako v sauně. I když předpověď počasí nevypadá pro nás moc příznivě a bude ještě větší horko, v dalším tréninku se určitě všichni budeme cítit ještě lépe.
Trenér Pavel Patera platí za úspěšného trenéra, který má ještě hodně před sebou. Jak se těšíš na vzájemnou spolupráci?
Moc. Na druhou stranu nemůžu o tom moc mluvit, nechci mu lézt do zadku. (směje se) Ne, je to člověk na svém místě. Pavel hokeji rozumí, podle mě je to jeden z nejlepších trenérů u nás. Odehrál spoustu zápasů, má nespočet bohatých zkušeností. Zkrátka ví, co je potřeba udělat pro úspěch. Líbí se mi jeho pohled na hokej. Věřím, že jak pro něj, tak hlavně pro náš celý tým bude sezona úspěšná. Zároveň doufám, že bude mít klid na svou práci, a že mu budeme dělat jenom radost svými výkony.
Přemýšlel jsi v průběhu rekonvalescence o konci své kariéry?
Bohužel ano. Noha mě v tu chvíli hodně bolela. V Rusku jsem odchytal jeden zápas a pak měl nohu doslova jako fotbalový míč. Nemohl jsem s ní skoro hýbat, koleno oteklo. Nespal jsem dobře, bolesti byly šílené. Byl už jsem takřka rozhodnutý, že je konec. Pak noha splaskla, navštívil jsem pár lékařů i fyzioterapeutů. Podstoupil jsem několik vyšetření, udělala se znovu magnetická rezonance. Většina doktorů mi řekla, že by se s tím dalo ještě něco udělat. Řekl jsem si, že tomu dám šanci. Začal jsem trénovat, dostal jsem do kolene asi třicet injekcí, objel půlku Evropy za různými experty. Utratil jsem spoustu peněz, ale vrátil jsem se. I když mi spousta kluků v hokeji říká, jestli se nebojím očekávaného tlaku ve Spartě, já jim odpovím, že v žádném případě. Nemám čas se něčeho bát, každý trénink a zápas bude pro mě v tuhle chvíli něco navíc. Musím se dát zdravotně do kupy a být připravený.
V minulosti sis prošel podobně náročným obdobím a znovu se jednalo o zranění nohy, nemám pravdu?
Ano. Byla ve hře i amputace prstu na noze, k čemuž naštěstí nedošlo. Snad už jsem si veškerou smůlu vybral a mohu se pořádně soustředit na novou sezonu.
Jsi nyní v tréninku něčím limitovaný?
S kolenem se spíše bojím hýbat mimo led. Na ledě mám své pohyby nacvičené, na druhou stranu se může stát cokoliv. Žádný hokejista nemá úplně zdravé koleno na sto procent. V minulých sezonách, v létě po příjezdu z Ruska, jsem hodně hrával fotbal u nás doma. Teď už asi jenom dvakrát. Kdybych znovu začal hrát a šel třeba běhat do lesa, nohu bych měl jako balon.
Nelze opomenout tvůj bratrský souboj s Janem Kovářem na jaře ve finálové sérii, která vyzněla lépe právě pro tým tvého bratra. Proběhlo mezi vámi i nějaké zdravé pošťuchování?
Já jsem se s ním naštěstí moc neviděl. (směje se) On o tom ani moc nemluví. Celé léto mi naopak posílá spoustu článků, jak o mně píšou v novinách, jak mě chválí, což mě samozřejmě velmi potěšilo. Brácha je spíše pyšný, jak jsem se vrátil k hokeji a zanechal ve Švýcarsku nějakou stopu. Nikdo z klubu vůbec nevěděl, co ode mě mohou čekat. Na konci sezony jsme se spolu bavili a on říkal, že je mu trochu líto, že se vracím zpátky domů. Na druhou stranu ale pochopil mou situaci a plně mě v rozhodnutí podpořil.
Když se vrátíme zpátky k finálové sérii ve Švýcarsku, co chybělo k lepšímu výsledku?
Když si vzpomenu, že jsme dokráčeli až do finále, byl to velký úspěch. Spoustu kluků se mě pořád ptá na podobnou otázku. Já vždycky odpovím, že je strašně těžké okomentovat, kdo byl lepší nebo horší. Myslím si, že by určitě bylo pro nás po psychické i herní stránce horší, kdybychom prohrávali zápasy o tři nebo čtyři góly a oni nás pak herně nějak semleli. Bylo skvělé, že jsme hráli ve finále opravdu sedm vyrovnaných zápasů. Štěstí se otočilo ke konci utkání vždycky na jednu stranu, my byli ti smutnější. Nakonec to byla velká houpačka, ale nyní se už soustředím hlavně na Spartu a svoje výkony.
Do Sparty jsi přišel jako plánovaná jednička našeho brankoviště. Jsi připraven na svou roli?
Trenéři mi chtějí dát klid na práci. Nejsem blbý, když nebudu mít dobré výkony a bude chytat někdo lépe než já, jednička samozřejmě nebudu. Pozici si musím zasloužit, odvádět svou práci. Sportovní vedení má ode mě nějaká očekávání a já se budu snažit je naplnit. Nevyvíjím na sebe tlak, sám jsem ale dost na svou osobu náročný. Vím, co je třeba. Budu se stoprocentně snažit, abych trenérům i vedení splatil velkou důvěru, kterou do mě vkládají. Jestli budu jednička, dvojka nebo odchytám pouze dva zápasy, to ukáže až sezona. Mám za sebou zkušenosti, že podobně dlouhodobé plány nikdy moc nefungují. Spíše je důležité, abych měl výkonnost a týmu se dařilo. Trenéři si pak jakkoliv můžou hrát s nasazováním brankářů i formací, kdo kolik zápasů odchytá. Když se dostaneš do srabu a začne ti téct do bot, těžko se budeš držet plánu, který sis nastavil někdy v červenci.
Pokud ti zdraví vydrží a budeš chytat ve formě, pomýšlíš ještě na účast v reprezentaci?
Samozřejmě v hlavě dres nároďáku pořád mám. Během finálové série na jaře mi několikrát volal trenér brankářů Zdeněk Orct, jestli jsem zdravotně v pořádku a jak vypadá moje koleno. Říkal, že se mi po finále možná ozve. Měl jsem v tu dobu v hlavě, že bych ještě podpořil reprezentaci na mistrovství světa, popřípadě zabojoval o účast v konečné nominaci. Bohužel se poté už neozvali. Teď už se situace vyvíjí trochu jiným směrem, soustředím se hlavně na Spartu.
A když se reprezentační trenéři případně ozvou, pojedeš?
Uvidíme, pobavíme se o tom. Jestli nebudu mít Covid a trenérům ve Spartě to nebude vadit, rád bych ještě reprezentoval. Neříkám, že jsem přestal jezdit s reprezentací. V tuto chvíli to ale není bod, ke kterému bych se nějak zásadně upínal. Soustředím se na jiné věci, abych byl na sezonu dostatečně fit.