Jak se po draftu cítíte? Převládá radost, nebo spíš úleva, že to vyšlo?
Michael Krutil: Mám v sobě spoustu pocitů. Radost, štěstí i úlevu. Je to neskutečný pocit. Kvůli svým zraněním jsem neměl žádná očekávání, ale nakonec to za mě dopadlo výborně.

Jakub Konečný: Já mám hrozně velkou radost. Skákal jsem v pokoji radostí, ale před draftem už jsem spal. V půl druhé ráno mi zavolal kamarád, který mi řekl, že mě draftovali, ať vstávám. (směje se) Asi dvacet vteřin po něm mi volal generální manažer Buffala, takže to byl nepopsatelný zážitek. Byl jsem hrozně rád.

Když vám okamžitě volají zástupci klubu, člověku asi dojde, že to myslí vážně, je to tak?
JK: Neskutečný! Hrozně mě potěšilo, že mi hnedka po volbě zavolá generální manažer, aby mě přivítal v organizaci. Ptal se mě, jak se cítím, jestli jsem to čekal. Věděl, že je u nás už noc, tak se mě ptal, jestli mě nevzbudil, ale naštěstí už jsem byl vzhůru. (směje se)

MK: Byl to šťastný i panický pocit zároveň. (usmívá se) Pamatuji si, že jsem na NHL koukal jako malý, Chicago je můj oblíbený tým a najednou mi volají jeho trenéři. Zvláštní a zároveň krásný.

Jakube, tvůj táta hrával nejvyšší soutěž za Kometu a Olomouc, působil ve Slovinsku, ale zdá se, že máš šanci ho přerůst. Neměl ještě větší radost, než ty?
JK: Já jsem mu volal hned, když jsem se o draftu dozvěděl. Byl možná překvapený víc, než jsem byl já. Rodiče byli spolu, takže mi gratulovali oba. Taťka se to ale dozvěděl o chvíli dřív od mého agenta. Čekal jsem, že ho překvapím, ale on jen vzal telefon a spokojeným tónem řekl: 'Nooo, já vím. Gratuluju!' Hezká reakce. (směje se)

Chicago je ve stádiu přestavby po úspěšných letech, o vzestup se pokouší také Buffalo. Vnímáte jako výhodu, že můžete naskočit do ambiciózních týmů?
MK: Určitě je to jeden z důvodů, proč je to pro mě výborná organizace. Chicago je navíc můj oblíbený tým, takže jsem rád, že mě draftovali zrovna oni. Jejich přestavba mi hraje do karet, ale do NHL vede ještě hodně dlouhá cesta.

JK: Vím, že se Buffalu aktuálně tolik nedaří, ale já jsem rád, že si mě vybralo! Jsem vděčný za jejich volbu, protože jsem s tím vůbec nepočítal.

V týmu byste se brzy mohli potkat s Lukášem Rouskem, navíc bude určitě nachystaný také pokladník Lukáš Pech. Už jste s nimi mluvil?
JK: Abych pravdu řekl, tak ještě ne, protože jsem s áčkem v poslední době netrénoval. Naštěstí nic takového nepadlo, ale uvidíme, jestli něco přijde. (usmívá se)

Za Chicago hrají Dominik Kubalík a David Kämpf, spojili se s vámi?
MK: Nemluvili jsme spolu. Po draftu mi volali trenéři, pak jsem mluvil jen s pár klukama, kteří prošli draftem, nebo Chicagu patří. Třeba s Matějem Chalupou.

Chcete bojovat o místo ve Spartě, nebo plánujete odejít do zámořské juniorky?
MK: Před pár měsíci jsem byl draftovaný do WHL, takže to budeme teprve řešit. Aktuálně se kvůli koroně neví, co bude, ale rád bych odletěl do Kanady.

JK: Už jsme tuto možnost řešili před touto sezonou. Já mám ve Spartě smlouvu ještě na příští sezonu, takže to vypadá, že zůstanu. Ve Spartě jsem spokojený, ale draftem se samozřejmě pár věcí změní. Možná začneme můj přesun řešit, ale pořád je to čerstvé, takže nemohu říct, co bude.

Už jste se bavili se sparťanskými trenéry o vašem využití v A-týmu?
MK: Zatím jsme se spolu nebavili, protože jsem byl dlouho mimo hru vůli zraněním. Potřebuju se nejdříve rozehrát, abych ve Spartě vůbec mohl hrát. Doufám, že jakmile mi skončí karanténa, připojím se k týmu a dostanu příležitost se ukázat.

JK: Chtěl bych se do áčka prosadit, je to velká motivace! Musím jít ale postupně. Nejprve bych to viděl na nějaké střídavé starty v Sokolově, jestli tam budu odvádět dobré výkony. Pak bych se mohl posouvat dál a dál, ale záleží jen na mně. Určitě to nebude tak, že jsem draftovaný a něco se změní.

J. KONEČNÝ: Za šanci v A-týmu jsem hrozně rád!