Vize nového vedení? Nabídka Sparty se mi líbila

Ve Spartě jsi strávil jednu, pořádně divokou sezonu. Jaké máš pocity?
Jako sezonu bych to asi nenazval. V základní části jsem odehrál pouze čtyři zápasy, byl to pro mě zvláštní pocit. Bohužel jsem se s tím musel smířit, nedalo se nic dělat. Většinu zápasů jsem sledoval v televizi nebo na internetu. Byl jsem mimo hru, bylo to opravdu hodně těžké období. Nikdy předtím v kariéře jsem takhle dlouho zraněný nebyl. Nejdříve jsem se s tím musel srovnat, ale postupem času mi došlo, že se jedná o životní zkušenost. V tu dobu jsem řešil důležitější věci než hokej. V první řadě jsem se chtěl co nejdřív uzdravit a vrátit se zpět na led. Klukům jsem fandil, každý hokejista chce hrát zápasy. Když nemůžeš hrát, je to nepříjemné.

Vizitka a úspěchy Marka Kvapila:

• Týmové úspěchy:
• 2x mistr KHL (2011/2012, 2012/2013)
• 1x mistr české extraligy (2016/2017)
• 2x vicemistr české extraligy (2009/2010, 2018/2019)
• 1x mistr světa (MS 2010 v Kolíně nad Rýnem)
• 1x bronzový medailista (MS do 20 let 2004/2005)
• Osobní úspěchy:
• Vítěz Zlaté helmy Sencor (2016/2017)

Minulé léto jsi registroval i nabídky ze zahraničí. Proč vyhrála Sparta?
Minulý rok jsem chtěl zkusit ligu, kterou jsem ještě nikdy doposud nehrál. Byla tam možnost ze Švýcarska, která nakonec nevyšla. Do Švédska, Finska nebo Ruska se mi moc nechtělo. Následně se ozvala Sparta, která přišla se zajímavou nabídkou. S manželkou jsme si řekli, že zkusíme změnu. Tahle myšlenka se mi líbila. Klub chtěl po dvou neúspěšných sezonách hrát znovu nahoře, chtěl jsem se na tom podílet. Určitě jsem rád, že Sparta není klubem, který se uspokojí předkolem či sedmým, popřípadě osmým místem. Vždycky je lepší být v týmu, který má namířeno vysoko. Na hráče je větší tlak, ale každý ví, do čeho jde. Jsme na to připraveni.

Nebyl jsi ze zranění trochu frustrovaný?
První zranění až tolik frustrující nebylo. Věděl jsem, že budu dlouho na marodce. Byla to smůla. Když už jsem se měl vrátit zpátky, poranilo se mi koleno. Do sezony jsem se poté dostával už podruhé. V tu dobu to bylo nepříjemné. První zranění jsem snášel o něco lépe, jelikož stále existovala dobrá naděje, že v případě uzdravení stihnu odehrát alespoň čtvrtinu základní části. Druhé zranění jsem ale už nečekal, byla to pro mě rána.

Bylo po psychické stránce náročnější?
Určitě. Navíc se mi to stalo při tréninku, těsně před mým plánovaným návratem do zápasů, což bylo pro mě docela zdrcující. Měsíc jsem pracoval na kondici, chodil jsem na i led a trénoval ještě individuálně. Druhé zranění to ale překazilo, musel jsem začít od začátku. Říkal jsem si, jestli to už není nějaké znamení. Zranění kolena mě mrzelo opravdu hodně, jelikož jsem tušil, že vrátit se zpět bude složité. Spojila se dvě zranění dohromady, bohužel se nedalo nic dělat.

Zranění prsního svalu je speciální, klíčová byla operace

Jak probíhala u obou zranění rehabilitace?
Po operaci prvního zranění jsem měl ruku zafixovanou v ortéze. Musel jsem rozhýbat rameno, protože bylo zatuhlé nejvíc. Naštěstí mi to srostlo v pořádku, lékaři odvedli skvělou práci. S tím prvním zraněním jsem žádné větší komplikace neměl. S kolenem už to bylo trošku složitější, jelikož jsem ho musel mít čtyři až šest týdnů v klidu. Během rehabilitace s utrženým svalem jsem mohl alespoň trénovat nohy, ale se zraněním kolena to bylo horší. Vypadl jsem z tréninku. V dnešním hokeji je velmi důležité mít silné nohy, aby hráč mohl bruslit na sto procent. Když nemůžeš skoro dva měsíce trénovat na nohy, je to znát. Rekonvalescence byla velmi náročná.

Narazil jsi během své kariéry na zranění prsního svalu?
Nikdy jsem se s tím nesetkal, až minulou sezonu. Jedná se o ojedinělé zranění. Ani s kolenem jsem v předešlých sezonách neměl problémy. Utržený prsní sval se však nevidí moc často. Je škoda, že mě potkala dvě velká zranění v jedné sezoně. Když zapátrám v paměti, vlastně ani předtím jsem na delší zranění moc netrpěl. Spíše se jednalo o něco menšího, co se dalo vyléčit za poměrně krátkou časovou dobu. Za svou kariéru jsem prodělal třeba výron kotníku, který se mi přihodil zhruba před deseti lety. Celý život v hokeji jsem byl převážně zdravý. Musím říct, že jsem měl v průběhu kariéry i štěstí. Teď jsem si to ale vybral v jedné sezoně hned najednou.

Neměl jsi zpočátku prvního zranění strach?
Naštěstí jsem šel na operaci rychle, proběhla do čtyřiadvaceti hodin. Šance na úplné uzdravení byla velká. Po operaci a dvou měsících už to vypadalo, že sval je v pohodě. Nic vážného se nestalo, což bylo klíčové. Strach jsem tedy ani neměl. Říkal jsem si, že v případě přerušení kariéry budu s tím smířený. S manželkou jsme se bavili, že takové zranění, když přijde po třicítce, je lepší než ve dvaceti. Jsou kluci, kteří musí skončit s hokejem daleko dříve.

Budeš teď v hokeji více opatrný?
Když hokejista začne myslet na nějaké zranění nebo jak mu předcházet, spíše ho pak přivolá. Takhle k tomu určitě nejde přistupovat. Hokej se hraje ve velkém tempu, vidíme někdy situace, kdy se zranění stanou úplně z ničeho. Hráč přitlačí soupeře na mantinel a druhému může něco někde prasknout. Na to nejde myslet. Nebudu se chovat tak, abych se na ledě vyhýbal určitým situacím. Je to spíše náznak, aby se hráč pravidelně udržoval v kondici a posiloval svaly, které předtím neposiloval. Je dobré praktikovat cvičení na vyváženost těla a zamezit tak podobným situacím. Všemu se zabránit nedá, je to někdy o štěstí, o náhodě. Nehodlám nic měnit, budu se snažit hrát tak, jak jsem hrál předtím. Věřím, že se mi to podaří, a že budu na ledě platný.

Motivace stále stoupá, těším se na novou sezonu

Jak moc ti pomohly tři odehrané zápasy na konci základní části?
Byl jsem rád, že jsem už mohl naskočit alespoň do tří utkání. Tenkrát nikdo nevěděl, že sezona bude zrušena. Navíc jsem nechtěl jít přímo do vyřazovacích bojů, skočit do zápasového tempa nerozehraný. Nakonec i v té základní části jsem cítil, že jsem měl dlouhou pauzu. Ze začátku to nebylo ono. Nevím, jak to vypadalo z tribuny, ale myslím, že jsem nehrál tak, jak se ode mě očekává. Tři zápasy mi určitě pomohly. Mrzí mě, že jsem pak už nemohl přidat další, ale to je věc jiná.

Máš v současné době energii do hokeje? Cítíš se zdravý?
Určitě! Od konce sezony jsem měl docela velkou pauzu, uplynulo už hodně času. Skončili jsme někdy kolem poloviny března a poté přišlo zrušení sezony. Myslím si, že se všichni už těšíme, až sezona začne. Uvidíme, jaká budou omezení. Budoucnost není ještě úplně na sto procent jistá, ale tím, že jsme vlastně přišli o téměř polovinu sezony, jsme všichni natěšení. Vyřazovací boje jsou v sezoně to nejdůležitější, ale bohužel jsme si je teď nezahráli. Uvidím, jaké vytížení od trenéra dostanu, nyní se připravuji na sezonu tak, jak jsem již zvyklý. Záleží, jak vše půjde.

Jak dlouho jsi v tréninku?
Letošní přípravu jsem odstartoval o něco dříve než obvykle. Většinou začínám v červnu, nebo na konci května. Letos jsem začal koncem dubna, protože pauza byla dlouhá a zápasů jsem moc neodehrál. Po fyzické stránce jsem nebyl tolik unavený. Už trénuju přibližně přes měsíc, cítím se v pohodě. Myslím si, že na novou sezonu budu dobře připravený. Kluky sleduju a také už trénují vcelku dlouho. Věřím, že dobře potrénujeme a budeme na sezonu všichni připravení.

Jaké pokyny ti trenéři dali?
Dostal jsem od našeho nového kondičního trenéra Martina Šetelíka instrukce, které mám během léta dodržovat. Snažím se také zapojit i nějaké nové cviky navíc. Většinou trénuju tak, jak jsem zvyklý, protože za tu dobu se mi cvičení osvědčila. Vím, co mi vyhovuje. Každý rok přidávám do svého tréninku i něco nového, jelikož doba se stále posouvá dopředu. Zařadil jsem třeba stabilizaci kolena a další podobná zesilovací cvičení. Chci být na sezonu maximálně připravený, abych zároveň co nejvíce předešel možnému zranění. Myslím si, že osmdesát až devadesát procent cviků dělám každý rok stejně. Je ale vždycky dobré, když hráč zkusí něco nového, jelikož je to poté i zpestření. Je fajn, když se člověk každým rokem trochu posouvá dopředu a následuje trendy.

Věřím, že příští sezona bude pro náš tým co nejdelší

Ovlivnila ti zranění přípravu na novou sezonu?
Ani ne. Obě zranění byla specifická, obzvlášť první. Zranění prsního svalu se nedalo předejít, poškozené kolenní vazy jsou také velmi nepříjemné. Celkově se snažím kolena posilovat co nejvíce, existují na ně různé speciální cviky. Přípravu jsem nikterak nezměnil, na těle posiluju všechny svaly. Kromě kolen se snažím hodně posilovat trup, protože ten je také velmi důležitý. Nesnažím se měnit svou přípravu kvůli zranění. Moc nad tím nepřemýšlím, snažím se každý rok připravovat podobně. Věřím, že se mi zranění vyhnou, a že si užiju novou sezonu naplno.

Kdy se plánuješ připojit zpět k týmu?
Vypadá to, že půjdu s ostatními spoluhráči až na led. Je pravděpodobné, že nám trenéři připraví o něco dříve ještě nějaké testy. Myslím si, že budeme testovaní především na kondici nebo na další důležité věci, jako je srdce. To všechno jsou povinné věci i pro ostatní týmy v lize. Plánuju se připojit v červenci, ale ještě to musí být potvrzené. Uvidíme, jak se domluvíme s vedením a kdy mě budou kontaktovat trenéři. Zatím to neřeším, ještě je dost času.

Jak moc se těšíš na spoluhráče?
Hodně. Těším se, až si všichni společně užijeme celou sezonu. Věřím, že bude dlouhá. Minulý ročník to pro mě byl zvláštní pocit, jelikož jsem byl v kolektivu velmi málo. Stihl jsem se vrátit mezi kluky někdy před Vánoci, ale poté jsem znovu vypadl. Během sezony bude zase nějaká ta legrace, která k hokeji patří. Teď to bylo trochu jiné. V létě si ještě užiju spoustu chvil se svou rodinou, můžu si vyčistit hlavu.

Máš do příští sezony velkou motivaci?
Samozřejmě! Po minulé sezoně, kdy kluci hráli v tabulce nahoře, přišla nečekaná stopka. Měli jsme dobré šance na titul, ale situace to bohužel neumožnila. Tým vypadá na pohled vesměs stejně, navíc přišly slušné posily. Myslím si, že noví kluci určitě dobře zapadnou a tým celkově ještě zvednou. Máme také nové trenéry, kteří přebrali mužstvo ke konci základní části. Všichni se už těšíme, protože chceme udělat úspěch. Doufám, že od začátku sezony nám to bude šlapat.

Dvě zranění za sebou? Hokej jsem hrát nezapomněl

Jaké to je být součástí tohoto týmu?
Je to skvělý pocit. Těch sezon, kdy se všechno dobré sejde najednou, nemusí být mnoho. Tým vypadá nadějně, máme výborné hráče i trenéry. Vedení připravilo kvalitní zázemí pro tréninky. Myslím si, že hráč takových sezon za svou kariéru moc nezažije. Určitě se budeme snažit z toho vytěžit co nejvíce, abychom byli v sezoně úspěšní. Věřím, že se budeme moci radovat z výher.

Věříš, že dokážeš navázat na dřívější pověst lídra?
Určitě ano. Myslím si, že i přes dvě nepříjemná a dlouhá zranění jsem hokej hrát nezapomněl. Věřím si úplně stejně jako předtím. Jsem klidný, protože vím, že v sezoně nebudu v týmu sám, kdo by měl mužstvo táhnout. V kabině je několik lídrů, v příští sezoně to nebude stát jenom na mně. Jsem si jistý, že budu mít vedle sebe skvělé spoluhráče, ať už nastoupím s kýmkoliv. Strach z produktivity rozhodně nemám, naopak si myslím, že náš tým bude v tomto ohledu velmi silný.

Jsi připravený pomoct i mladým hráčům?
V kariéře mi nikdy nevadilo, když se mladší kluci přišli zeptat pro radu. Nevyhledávám moc situace, kdy bych nutně za někým chodil a říkal mu, jak má hrát. Každý má svoji cestu. V hokeji jsou různé typy hráčů. Někdo například pozoruje zkušenější spoluhráče a poté si z toho bere různé poznatky, které ho zaujaly. Když mě třeba něco v zápase napadne, celkově se na kluky snažím nekřičet. Jsem spíše klidný typ, snažím se poradit, aby situace byla příště lepší. Nechci se ale někomu do toho montovat. Každý jsme přeci jenom jiný, většina si k tomu dojde sama.