Jen pár chvil jsi hráčem Sparty. Co se ti honí hlavou?
Že hokejová kariéra utíká hrozně rychle. Pamatuju si, jak jsem do Sparty přišel v patnácti jako junior a šel rovnou na Spartu na testy, kde mě bohužel nevzali. Mohl jsem tu být už i rok a půl zpátky, když jsem se vracel z Ruska. Bohužel si to tehdy vedení rozmyslelo, tak jsem šel do Liberce. Do Sparty mě to táhlo už dřív a jsem rád, že to konečně vyšlo.

Máš za sebou jednu z nejvydařenějších sezon své kariéry, přesto měníš dres. Hledáš novou výzvu?
Samozřejmě, to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem tady. Cítím, že tento tým má velkou šanci na úspěch. Líbí se mi také směr, kterým se má ubírat. Přišli skvělí hráči a tým vypadá velice slušně.

Prý měl na tvůj přestup do Sparty vliv i Vladimír Růžička. Co je na tom pravdy?
(smích) Trochu jsme si psali. Je fajn, že tu nějaké kluky znám, a přiznávám, že na něj jsem se těšil.

Svou nejlepší sezonu jsi zažil až v Kristových letech. Stále zraješ?
Doufám, že stále budu! Samotnému mi přijde, že laťku rok od roku stále zvedám. Doufám, že to pořád nebylo to nejlepší, co jsem zatím předvedl.

Čím to je?
Změnil jsem trochu způsob trénování, začal jsem se také víc hlídat, dbám víc na životosprávu. Dobře už vím, co mi vyhovuje. Samozřejmě je ale důležité, abych si sedl se spoluhráči. Když se daří, je to v hokeji z velké části zásluha i ostatních.

Ve 34 letech budeš platit za jednoho z nejzkušenějších hráčů. Jsi připravený na roli lídra?
Ano. Vím, že se ode mě určité výkony očekávají, ale snažím se to příliš neřešit. Vím, že nebudu jediný v kabině, kdo bude mít zodpovědnost za výsledky. Je to týmový sport a já samozřejmě udělám, co budu moct. Když se ovšem podíváte na současnou sestavu, hráčů, kteří za to mohou v důležitých okamžicích vzít, je hned několik.

V kádru je i několik mladých hráčů s potenciálem. Umíš být také mentor, učitel?
Nejsem moc typ člověka, co by někoho poučoval. Samozřejmě ale budu rád nápomocný, když za mnou spoluhráči sami přijdou pro radu. To udělám určitě rád.  

Tvá hokejová kariéra dosud byla hodně cestovatelská. Máš v plánu se už hokejově usadit?
Rozhodně bych se tomu nebránil. V hokeji se může stát cokoliv, nikdy nebylo jednoduché měnit tým. Za určitých okolností bylo ale třeba udělat to, co jsem cítil jako správné. Doufám, že se mi ve Spartě bude dařit a zůstanu tu co nejdéle.

Co tě nejvíc lákalo na angažmá ve Spartě? Proč vyhrála právě naše nabídka?
Když jsem viděl, jak Petr Ton skládá tým a jaké má cíle, řekl jsem si, že bych toho byl rád součástí. Jak jsem se zmínil dříve, do Sparty jsem měl nakročeno už víckrát, teoreticky jsem tu mohl být už patnáct let. Teď to konečně vyšlo a jsem za to moc rád.

V kabině ses přátelsky pozdravil hned s několika hráči, působilo to, jako byste se dobře znali.
S několika kluky jsem se potkával různě v reprezentaci, víc se znám s Lukášem Pechem nebo s Dodem (Martinem Dočekalem, pozn. aut.). V tomto ohledu to pro mě určitě bude jednodušší.

Zahrál sis v zámoří i v KHL. Proč nevyšla NHL?
Teď už asi ani nevyjde. Nemám si ale co vyčítat, nemyslím si, že jsem mohl mít lepší kariéru. Vždy jsem dělal maximum. Myslím, že má kariéra je tam, kde má být, a že jsem v daný moment udělal vše, co jsem mohl. Rozhodně ničeho nelituju.

Stáváš se členem sparťanské rodiny. Na co se nejvíc těšíš?
Na vyprodanou O₂ arenu! Když jsem tu hrával, vždy to bylo super. Věřím, že se lidé budou těšit na hokej, předvádět hru, která se jim bude líbit, a hlavně dosahovat dobrých výsledků, které Spartu vrátí tam, kam patří.¨