Profil Jiřího Hrdiny:
Do nejvyšší soutěže skočil rovnýma nohama až z druhé ligy. Ale sebevědomí mu nechybělo. Umocnil ho fakt, že hned v sedmé minutě premiérového utkání proti Vítkovicím prostřelil tento nadmíru elegantní bruslař brankáře hostů Podešvu. A mohl udělat první zářez na dřevěné lionce. Červené hokejce značky Artis. To byl jeho někdejší rituál. Co gól, to rýha nožem na rukojeti. Ačkoliv brankových zářezů přibývalo, těžko by ho napadlo, že jednou se mu kolem krku bude houpat zlatá medaile z mistrovství světa. A poté, co ve Spartě vytvoří s Volkem a Doležalem jednu z nejsehranějších útočných formací, a za odměnu si půjde zahrát zámořskou NHL, že si třikrát připije šampaňským z nejslavnějšího hokejového grálu, Stanleyova poháru.
Jiří Hrdina se narodil 5. ledna 1958 v Mladé Boleslavi. Ve městě automobilů, kde v dresu Autoškody neposlušného mladíka, snažícího se prosadit vlastní názor, a občas hřešícího na správnou životosprávu, zkrotil trenér Folprecht. Do Sparty ho v polovině roku 1977 zlanařili sekretář Císařovský a vedoucí mužstva Hofman. Hodně mu pomohlo, že povinné otrkávání mezi elitou si odbyl po boku další sparťanské legendy a hokejisty, k němuž vzhlížel s úctou a obdivem, Jiřího Kochty.
Trenéra Bukače rychle přesvědčil, že soutěž ustojí, a za rok už měl místo v základní sestavě jisté. Vypadl z ní jen při povinném dvouletém pobytu u vojáků v Trenčíně. S tamní Duklou zažil sestup z celostátní ligy a okusil tak zvláštní, občas drsnou a hektickou atmosféru utkání v rámci nižší soutěže na Slovensku. Ani to nemohlo zastavit jeho strmý růst a průnik i na mezinárodní scénu. Na světových šampionátech dospělých se poprvé objevil v roce 1982, o tři roky později oslavil v Praze titul mistra světa. Nejkrásnější gól z pětapadesáti, kterými okořenil 194 reprezentačních startů? Na MS v Německu 1983 v duelu se Sovětským svazem, když na konečných 1:1 srovnal parádní střelou přímo do Treťjakovy šibenice. Ať už jako pravé křídlo a později střední útočník, pro hokej měl Hrdina ideální fyzické předpoklady.
Neohroženě, a přesně v duchu svého příjmení, chodil do osobních soubojů. Dokázal je ustát a nic nepřihrát. Což rozhodčí ocenit nedokázali a jasné fauly soupeřů mnohdy přehlíželi. Zpočátku býval dost ukřivděný. S časem zmoudřel a soustředil se na hru. S jednou výjimkou. Trvalou averzi si vypěstoval na obránce Seidla. V jejich střetech mezi mantinely bylo vždy něco navíc. Zadák Pardubic jezdil s Hrdinou jako stín, hákoval ho a osekával, muži v pruhovaném nic, až pohár trpělivosti přetekl. Jednou mu dal pěstí, podruhé ho přetáhl hokejkou. Tak trochu jako Šíma a následoval podobný, byť kratší trest zákazu činnosti.
V lednu 1985 přitom zažil něco podobného i na vlastní kůži. V souboji u hrazení se otřel loktem o obličej gottwaldovského Santariuse, a rozzuřený útočník hostů ho rovněž sekl po hlavě. Dokonce mu promáčknul holí ochrannou přilbu a způsobil krvavé zranění. Kupodivu, tentokrát liga nad rámec samotného zápasu hříšníka nijak netrestala, to jen jeho vlastní oddíl, ovšem bez veřejného výstupu. Hrdinovo sparťanské působení získalo nový rozměr na podzim 1986. Zrodila se nesmírně produktivní formace s Volkem a Doležalem. Dobře bruslili, měli potřebnou stabilitu a jen ztěžka se dali odstavit od puku.
Jako jedni z prvních zkoušeli hru se staženým středním útočníkem. Operativně se domlouvali, kdo zůstane vzadu, tím zmátli soupeře a vyráželi do smrtících brejků. Sešli se i v národním týmu, ale ve Spartě už maximálního možného úspěchu nedosáhli. Po zimních olympijských hrách 1988 v Calgary zůstal Hrdina v zámoří, kde měl smlouvu s místními Flames. Paradox? Zatím, co Sparta bez svého elitního centra nezvládla ligové finále s Košicemi, „Geroj“ o rok později oslavil první ze tří podílů na zisku Stanley Cupu! Další dva připojil po přestupu do Pittsburghu, aby v roce 1992, jak se říká v nejlepším, ukončil kariéru. Hokej pak sledoval už jen z tribuny jako vyhledávač talentů.
Během devíti sezón ve Spartě nastoupil k 348 utkáním, nastřílel 123 gólů a zaznamenal 270 kanadských bodů. Do dějin se hned třikrát zapsal 15. února 1986, kdy v utkání s VSŽ Košice vstřelil první gól v novodobé sparťanské historii v play off na domácím ledě, první v oslabení a rovněž první vítězný. U příležitosti oslav sta let od založení klubu byl jako služebně nejmladší hokejista po boku Zábrodského, Tikala, Guta, Havla a Holečka zařazen do historického All star týmu.
Autor profilu: David Soeldner
