Není tomu tak dlouho, co se královéhradečtí Lvi trápili se svojí bilancí výher a proher na kluzištích ostatních soupeřů. Tentokrát zavítali do Prahy, aby si své pošramocené renomé napravili, což se jim nakonec za nemalého úsilí i podařilo. Sparta se tří bodů nehodlala snadno vzdát a tomu odpovídal jak herní průběh, tak i její těsná porážka. Po nelehkém výjezdu do Chomutova tedy následuje další ztráta. „V poslední době se nám příliš nedaří, což je fakt, který musíme nejprve přijmout. Nezáleží ani na tom, jestli zrovna hrajeme venku nebo doma v O₂ areně. Nemohu však říct, že nás soupeř nějak zvlášť překvapil. V první třetině jsme totiž nepředvedli výkon, na který bychom mohli být zrovna hrdí, a to nás stálo celý zápas,“ přiznal autor druhé a zároveň poslední sparťanské branky Martin Procházka.

Od zápasu v Chomutově uběhly teprve dva dny a je třeba zmínit, že utkání o jedenácti brankách jsou v nejvyšší soutěži spíš raritou než něčím obvyklým. Takovéto přestřelky stojí tým mnoho sil, a jestliže po vynaloženém úsilí prohraje ve vybojovaném prodloužení, platí toto pravidlo dvojnásob. Hrála tak Lvům do karet skutečnost, že si sparťané dopřáli jen velmi krátkou regeneraci mezi oběma duely? „Nemyslím si, že by to bylo tím. Jsme vyspělí hráči, tudíž si s tím musíme umět nějak poradit. Bylo to jiné utkání než to páteční proti Chomutovu. Nemáme zkrátka dobré období a je nasnadě, abychom se z něj dostali co nejdříve. Musíme si na to v kabině sednout a společně to probrat,“ zdůvodnil nepříznivý výsledek zápasu mladý forward.

I přes to všechno ale nikdo nemůže tvrdit, že by Pražanům scházely šance. Jedna taková se naskytla v šesté minutě a přítomen u ní byl i zpovídaný Procházka. „Dostali jsme se do akce dva na jednoho, respektive tři na dva. Už si to přesně nevybavuji. Je to velká škoda. Lukáš Cingel měl možnost pálit do odkryté brány a pokud by se poštěstilo a padl gól, zápas mohl dopadnout i jinak,“ posmutněle odtušil.

Nakonec se ale mohl sám radovat, když se mu ve čtyřiadvacáté minutě podařilo odhadnout záměry hradecké jedničky Kacetla. Kromě vstřelení druhého sparťanského gólu se mu tak podařila ještě jedna důležitá věc – v daný moment dodal naději nejen svému týmu, ale také několika tisícům přihlížejících fanoušků. Puk na hokejce a předbrankový prostor volný, nebylo se tedy nad čím rozmýšlet. Nebo snad ano? „Upřímně jsem trošku váhal. Na druhé straně jsem zaregistroval najíždějícího Tomáše Netíka, který si říkal o přihrávku. V tu chvíli jsem ale vytušil, že to samé možná čekal i gólman, který mi tak otevřel trochu prostoru u bližší tyče. Vystřelil jsem a propadlo to tam,“ odtajnil Procházka.

Sparta vešla do utkání s procentuálně třetí nejúspěšnější přesilovkou. Na druhé straně ale stál čtvrtým nejlepším oslabením vyzbrojený Hradec. Proč se tento téměř vyrovnaný kontrast zlomil právě v neprospěch Sparty? „Nejspíš to souvisí s tím, že se nám momentálně nedaří, pročež to má svůj vliv i na naše přesilové hry. Musíme se přes to přenést a jít dál. Nic jiného nám teď nezbývá,“ přiznal.

Martin za lepší vyhlídky Sparty nebude bojovat sám. V prvním týmu totiž nastupuje i jeho devatenáctiletý bratr Ondřej, který je třetím nejmladším hráčem týmu. Vzhlíží tedy mladší bratr ke staršímu? "Sám sebe bych neoznačil jako nějaký jeho vzor. On je trochu jiný typ hráče. Doma hokej často probíráme a rád si poslechne některé mé rady, i když já sám jich zatím tolik na rozdávání nemám. S určitými situacemi mu ale pomoct dokážu. Občas se i stane, že máme na jednu věc odlišný pohled a pak proběhne i nějaká menší výměna názorů. Je to ale skvělý hráč. Už mu pomalu není ani co vytýkat,“ pochvaluje si svého mladšího sourozence.