Štrbovi tedy chyběla rozehranost, přesto nasbíral v šestadvaceti utkáních slušných šestnáct bodů. V posledním kole roku 2006 jej nešťastně trefil karlovarský obránce Mudroch. Štrba tak strávil Silvestra v nemocnici s natrženým stehenním svalem. Tehdy vše vypadalo, že se bude Štrba léčit klidem a za šest až osm týdnů, tedy koncem února, bude fit. Všechno je ale jinak. “Ani sám nevím, na čem jsem. Před čtrnácti dny jsem prodělal operaci, nakonec mi museli lékaři sval rozříznout a vyčistit. Do rány se mi ale navíc dostal nějaký vir, snad zlatý meningokok. Musím teď užívat antibiotika. Dnes jsem byl na kontrole, vyndavali mi stehy. Pan docent Smetana, který mě operoval, mi říkal, že se to lepší,“ líčí Štrba, kterého čeká další důležitá kontrola ve středu.
Pro důrazného útočníka znamenají tyto problémy s největší pravděpodobností konec sezony. “Asi to tak už bude. Ještě se však nevzdávám, naděje umírá poslední.“ Jedinou kladnou stránku věci vidí Štrba v tom, že bude na rozdíl od loňska absolvovat letní přípravu. Po dvou sparťanských sezonách, kdy ani jednu nedohrál, přesto Štrba necítí z dalšího ročníku obavy. “Loňskou sezonu považuji za výbornou, v základní části se mi dařilo. Zranění přišlo až v semifinále.“ Štrba je již dva měsíce v kuse doma, což je pro každého vrcholového sportovce utrpení. “Dělám doma samé blbosti a hlavně otravuji manželku. (smích) Ani jsem si nemohl hrát s dětmi, musel jsem mít nohu stále v klidu. Jsem zralý na pana doktora Chocholouška. Nevím co mám dělat, je to fakt špatné,“ s trpkým úsměvem dodává Štrba.
Pokud může, vydává se dlouholetý hráč Českých Budějovic do sparťanské kabiny. “Když noha nebolí, tak se chodím na kluky podívat. Byl jsem i na pár zápasech, V play-off nevynechám žádné utkání, hybnost nohy je lepší, vydržím i sedět se skrčenou nohou.“ Když loni vyřadilo dlouhodobé zranění českobudějovického Radka Bělohlava, postavil se nejdřív jako druhý asistent na střídačku, poté dokonce pracoval v obchodním oddělení Mountfieldu. Štrba ale o ničem podobném neuvažuje. “Ještě nejsem tak starý, na to mám ještě dost času,“ směje se třicetiletý hráč Sparty. “Sice si dělám trenérské béčko, ale ještě neuvažuji, že bych pověsil brusle na hřebík a šel si stoupnout na střídačku. Chtěl bych minimálně dalších šest let hrát aktivně hokej,“ uzavírá sparťanský smolař.