Tým v závěru roku sužovala početná marodka,
chybělo i deset hráčů A-týmu. Blýská se už na lepší časy?
Snad ano, bouřka ale
trvala dvakrát déle, než všichni předpokládali. Díky desetidenní pauze, která
nám v naší situaci dost pomohla, už alespoň vyhlížíme návrat některých
hráčů.
O koho jde?
Naskočit by mohl Jan
Košťálek, Lukáš Klimek a pokud vše vyjde, tak i Jiří Smejkal. Bohužel ani po
pauze naopak nebudeme moct počítat s Petrem Kalinou, Robertem Říčkou a Jiřím
Černochem…
Vezmeme marody po jednom. Co aktuálně trápí Jiřího
Černocha? Už alespoň odložil berle?
Už ano. Po souboji
v zápasu s Libercem mu soupeř nešťastně upadl na koleno. Původní
diagnóza poškozený meniskus se rozrostla o utržený postranní vaz, který Dr.
Chochola ihned spravil metodou, která nevyžadovala tak dlouho rehabilitaci.
Přesto nebude dřív jak v lednu schopný trénovat.
Jak vypadá zdravotní situace Roberta Říčky?
V domácím utkání
s Mladou Boleslaví dostal nepříjemného koňara, který hráče dokáže na týden
vyřadit. První týden se vše vyvíjelo podle očekávání, pak se ale situace
zhoršila. I přes užívání prášků proti ředění krve a dalších léčebných postupech
došlo k nejhorší možné komplikaci. Robert musel podstoupit operaci, při
které mu doktor Chochola vyndal obrovské krevní sraženiny, které už začínaly
kostnatět a nedovolovaly Robertovi ani chodit. Aktuální prognóza je, že bude
dalších alespoň šest týdnů mimo hru.
Co se děje s Petrem Kalinou?
Podstoupil běžnou operaci
slepého střeva, po které nastaly další komplikace a záněty. Místo tří týdnů
rekonvalescence je mimo už šest týdnů a ještě není schopný trénovat a další tři
až čtyři to bude trvat.
Velká smůla...
Všechny případy se dost
zkomplikovaly. Honza Piskáček chyběl měsíc, Tomáš Pavelka navíc dostal pukem do
obličeje a měsíc také chyběl. Honza Košťálek má problém s ramenem a také
si musel dát pauzu. Jirka Smejkal si na rozcvičce před tréninkem způsobil silný
výron kotníku a Lukáš Klimek si při nešťastné nehodě na motokárách natrhl šlachu na ruce a je už dva měsíce mimo. Petr Vrána s Matějem Beranem navíc
poslední zápasy hráli přes bolest díky injekcím.
Pokud by šla ale smůla personifikovat, dostala by
jméno Daniel Přibyl, je to tak?
Jeho případ je jedna
velká komplikace. Před námluvami jsme věděli o chystané operaci, výhledu,
rehabilitačním plánu, který běžel, jak měl. Po prvním týdnů tréninků ale přišly
opět komplikace. Vše, co se mělo pokazit, se pokazilo. Doufali jsme, že nám Dan
pomůže ke konci sezony. Nakonec ji ale s největší pravděpodobně vynechá úplně celou…
Daniel chodí spoluhráče podporovat alespoň do
kabiny. Pomáhá týmu jeho přítomnost?
Je to velký sparťan,
odehrál tu většinu své kariéry. V kabině je oblíbený, jeho přítomnost kluky
těší, nicméně aktuálně je toho moc i na něj. Dovedu si představit, že se mu
mezi kluky nechodí moc dobře, hokej a dennodenní program mu moc chybí. Svádí
svůj těžký boj na jiné frontě a je to spíš on, kdo potřebuje naši podporu.
Zažil jste sám ve své kariéře podobnou marodku?
Pamatuji si sezonu pod
trenérem Hadamczikem, kdy jsme měli po pěti zápasech plný počet bodů a pak se
nám vše začalo sypat. Naše třetí pětka byla složená hráčů z
prvoligového Berouna a Jihlavy. Marodka byla také příšerná. Musím teď
poděkovat všem týmům z Chance ligy, kteří nám hráče pustili, byť třeba na
jediný zápas. I jejich soutěž má šílené tempo.
Může taková krizová situace alespoň tým více
semknout?
Mohlo by to tak fungovat,
alespoň v mnou vzpomínaném případě to tak bylo. Tehdy ale nebyla soutěž
tak moc vyrovnaná, tak minimální rozdíl mezi druhým a dvanáctým týmem jako nyní
nebyl ještě nikdy. Nikdo nedá jediný bod zadarmo, kvůli každému je potřeba si
pořádně hrábnout. Dlouhodobě se situace se slátanou sestavou nedá udržet, pokud
nemáte světélko na konci tunelu. Každý návrat hráče přinese čerstvou energii.
I přes tyto komplikace se držíme v horní
polovině tabulky. Jak jste spokojený s dosavadními výkony týmu?
Spokojený nemůže být
člověk nikdy. Marián Jelínek tomu říkal spokojená nespokojenost. Vždy je třeba
si uvědomit, že lze spousta věcí dělat líp, ale zároveň by mohl být vývoj i
horší. Po přípravě vše vypadalo parádně, tým se semknul a vycházela sázka na
týmový charakter a ducha. Odrazilo se to i v dobrém startu. Hru jsme postavili
na skvělém brankáři, podpořené systémovými změnami od trenéra Uweho Kruppa.
Chvíli jsme byli i v čele ligy.
Kde vidíte negativa?
Ve slabších výkonech na
domácím ledě, kde jsme zatím nenašli vlnu, na které bychom se chytili. Šňůra
domácích výher by nám zajistila stabilnější pozici mezi nejlepšími týmy. Do
poloviny listopadu jsme neprohráli dvakrát za sebou, pak přišly tři prohry a
to, co do té doby fungovalo, začalo lehce skřípat.
Máte vysvětlení pro to, že se nám doma nedaří
podle představ?
Potýkali jsme s tím
už loni. Po sérii emocionálních vrcholů, obratů, skvěle odehraných zápasů
přicházelo podcenění, bohorovnost, pocit, že výhry přijdou samy. Ale
v této lize nepřijdou. Problém vidím i v tom, že z dvaceti
zápasů šestnáct prohráváme v první třetině. Obrátili jsme neskutečné
množství zápasů, často ale začínáme hrát, až když nám teče do bot. Zde je velký
prostor ke zlepšení.
Pracuje se vzhledem k marodce na doplnění
kádru?
Usilovně. Na hráčském
trhu řešíme každou příležitost, která se naskytne. Není tajemství, že jsme byli
ve hře o Tomáše Plekance, řešili jsme i další hráče, kteří se vraceli
z NHL nebo KHL. Bohužel to zatím nedopadlo. V nejbližší době se
rýsuje doplnění mužstva o jednoho až dva hráče se zkušenostmi ze zámoří i
Evropy.
Proč nevyšly předchozí pokusy?
Kontaktovali jsme
příkladně agenty Jana Kováře, Michala Birnera či Tomáše Kundrátka, bohužel se
hráči rozhodli k návratu do prostředí, které znají, nebo odkud odešli do
světového hokeje.
Bojí se hráči tlaku ve Spartě?
Je pravda, že Sparta je
pro velké kluky, co mají „koule“. Znám spoustu hráčů, kteří raději za stejné
peníze půjdou hrát někam, kde se od nich nebude tolik očekávat a nebudou tak na
očích. Na druhou stranu je logické, že se vrací do míst, kde mají nějaké pouto.
Vše je také otázka rozpočtu, ve finančních závodech nejsme schopní nabídnout
víc než naši konkurenti. Spíš je to naopak.
Fanoušci by rádi slyšeli konkrétní jména, o která
Sparta usiluje...
Není vhodné informovat o
našem snažení, dokud nejsou přestupy hotové. Každé ráno se ale bavíme minimálně
o dvou nových, potencionálních posilách, rozebíráme je, ale často také neklapnou,
nebo hráči nejsou k dispozici. Nechceme vířit novinářské spekulace.
Rozhodně ale nespíme a hledáme cesty, jak náš kádr udělat ke konci sezony
silnější.
Za pětadvacet zápasů mají naši nejlepší střelci
jen sedm gólů. Sháníme i gólového střelce?
Kdo by ho nesháněl? My
ale v týmu máme hráče, kteří jsou schopní dát spoustu gólů. Kudrna, Pech, Vrána,
Jarůšek, Buchtele, Forman, ti všichni dokáží dát za sezonu víc jak patnáct
gólů. Samozřejmě, pokud se na trhu střelec objeví, budeme s ním
v kontaktu, ale je především třeba dostat víc gólů od hráčů, které máme
k dispozici. Je dobré, že máme více vyrovnaných střelců, góly umí přidat
obránci i třetí a čtvrtá lajna. Nevnímám tedy tuto bilanci až tak negativně,
částečně odpovídá myšlence soudržnosti a týmovosti kádru. Samozřejmě bych se
ale nebránil, kdy by měl někdo o osm gólů víc než ostatní.
Několik posil přišlo do kabiny už v létě.
Začneme u trojice Kanaďanů. Jak jste s jejich přínosem spokojený?
U všech jsme věděli, co
čekat. Jeremie Blain byl zvyklý hrát hodně minut za zápas a být důležitým
obráncem, což naplnil i u nás. Steven Delisle skvěle zapadl do týmu, přijal
roli defenzivního stožáru a je jedním z lídrů na ledě i mimo něj. Je to
věčně pozitivní a hecující prvek týmu. Zach Sill je podobný případ. Ve své roli
psa obranáře se cítí dobře, umí nejlepším hráčům soupeře znepříjemnit zápas,
blokuje střely, pro tým udělá vše. Škoda, že má zatím pořád vajíčko na kontě
vstřelených branek. Zaslouží si, aby dal gól, pro tým toho dělá hrozně moc.
Brankář Matěj Machovský se stal rychle jistotou
v brance...
Drží náš tým. Díky němu
máme spoustu bodů ze zápasů, kdy jsme si je tak úplně nezasloužili.
Nováčkem v týmu byl i Matěj Beran. Co
očekáváte od něj?
Jeho pozice bych nazval
„nepříjemná osina v zadku“, znepříjemňuje hru soupeři, ale zároveň umí
dávat góly. Trochu odnáší zdravotní situaci v týmu. Když hrál ve stabilní
lajně, jeho výkony byly lepší. Teď se kolem něj točí nová křídla a on získal
roli „babysittera“, zodpovědného hráče, který zná náš systém a dohlídne na své
parťáky. Jsme s ním spokojení.
Už během sezony došlo k výměně Blaže Gregorce
za Erika de la Roseho. Švédský obránce začal brzy bodovat, vypadá to, že se
tento trejd vyplatil, je to tak?
Ať už statisticky, tak i
zapadnutím do uvolněné role Blaže Gregorce, který s ní nebyl úplně
spokojený. Erik už vstřelil dva důležité góly a zatím jsme s ním moc
spokojení.
Trenér Uwe Krupp byl pro tým velký přínos. Působí
dojmem, že hráči pro něj obětují vše...
Uwe je takzvaný „players
coach“. Má hráče jako své děti, do zápasu je vede jak máma své kačenky do
rybníka. Historicky mu tento přístup fungoval a pro hráče je příjemné, když ví,
že je kouč na jejich straně. Sám hokej hrál a ví, jak se v situacích cítí.
Umí zachovat klid ve chvílích, kdy by jiný trenér na hráče řval, nadával a
ponižoval je.
Má stále stoprocentní důvěru vedení?
Jasně. Máme své vize,
svou cestu, která se vždy lehce změní, pokud si třeba spočítáme zdravé hráče.
S tím se ale potýkají všechny týmy. Doufám, že to nejhorší už máme za
sebou. Neumím si představit, co jiného by nás mohlo potkat, než dvě kila
sraženin vyndaných ze stehna Roberta Říčky. Se ctí a bez velkými bodovými
ztrátami jsme prošli těžkou situací a teď věřím, že bude jenom lépe.
Čeká nás nabitý leden a závěr roku, období, které
dost možná rozhodne o sezoně. Chvíle, kdy budeme potřebovat tu největší podporu
od fanoušků...
Program byl hustý i na
začátku a paradoxně nám to pomohlo. Mohlo by nám to tak vyhovovat víc, už
v létě jsme se na podobně nahuštěný formát připravovali. Věřím, že
s tím tým nebude mít po fyzické stránce problém, do Vánoc se co nejvíce
uzdravíme a s fanoušky v zádech rozhodující období zvládneme.
