Jak zatím vypadá vaše příprava? Kdy jste začal a kolik toho máte za sebou?
Na ledě jsem začal minulý týden a na Spartě pracuji s Petrem Přikrylem. Jsem vděčný za šanci, že se můžu připravovat se špičkovým klubem v Česku. Cítím se výborně. Za necelé dva týdny odlétám do Ameriky, kde budu trénovat tři týdny. V sobotu 3. září se vracím do Prahy.

V USA trénujete s tréninkovou skupinou, nebo po vlastní ose s koučem?
Tak první týden budu pracovat ve Philadelphii s brankářským koučem Flyers. Pak se přesouvám do Québecu, kde už to bude více herní a budou se hrát "scrimmage" (zápasy na tréninku, pozn. autor).

Vraťme se na chvilku ke Spartě. Jak vycházíte s Petrem Přikrylem?
Vycházíme perfektně, je to výborný chlap a vynikající trenér. Navíc máme stejný názor na to, jak by se mělo v brance chytat. Hodně se na tom shodneme. Už minulý rok mi moc pomohl. Každé rady, co mi dá, si vážím.

Nechal jste se slyšet, že po konci zámořské kariéry byste případně šel do Sparty. V jakém časovém horizontu to vidíte?
Doufám, že aspoň do pětatřiceti let budu v NHL, takže zatím je to hodně daleko. Prioritou pro mě zůstává NHL, udělám cokoliv, abych se tam udržel co nejdéle. Až mě pak jednou nebudou v Americe chtít a já se budu vracet do Evropy, půjdu určitě do Sparty.

Jak vzpomínáte na výluku, kdy jste na Spartě vyhrál souboj o brankoviště a perfektně odchytal 24 zápasů?
Vzpomínám na to moc rád. Zachytat si v extralize byla skvělá zkušenost, je to přeci jen jiný hokej, než se hraje v Americe. Vzpomínám si, že začátky nebyly nejjednodušší, šel jsem do toho bez zápasové praxe, takže mi chvilku trvalo, než jsem se rozkoukal. Pak mě i na chvíli mrzelo, že stávka skončila, protože se tým rozjel a mně se taky dařilo. Byla to pro mě super zkušenost.

Do Ústí nad Labem, kde jste chytal do patnácti let, vás to netáhne? Klidně se může stát, že až budete končit v NHL, bude zase hrát extraligu.
Ústí mám moc rád, rád se tam vracím. Naučili mě tam hrát hokej, ale těžko říct, jestli bych do toho šel. Sparta je Sparta, je to pojem. V Česku je to pro mě klub na prvním místě a vracel bych se jedině sem.

Pojďme k reprezentaci. Vy byste na Světovém poháru v seniorské reprezentaci debutoval. V osmadvaceti letech. Jak to berete?
Bude to pro mě velká čest. Bohužel to tak vyšlo, možná je to dobře. Z Ameriky je hodně složité reprezentovat, v devíti z deseti let jsme hráli play off a šli jsme docela daleko. Jsem rád, že jsem si vybral tuhle cestu a šel do USA, možná kdybych hrál v Evropě, tak bych určitě za sebou měl alespoň nějaké turnaje EHT. Kdo ví. Jsem ale rád, jak to je.

Milan Michálek v nedávném rozhovoru pro Toronto Sun řekl, že pokud nám zachytají brankáři, máme šanci na úspěch. Vidíte to stejně?
Je tam osm týmů, vyhrát může kdokoliv. Navíc jde o krátký turnaj. Češi vždy spoléhali na kvalitní gólmany. Ať už tam bude stát kdokoliv, bude muset být dobrý. A pokud bude, můžeme dosáhnout na úspěch.

Hovořil jste s trenérem Josefem Jandačem či generálním manažerem Martinem Ručinským o své roli?
Ne, ještě nevím nic. Každopádně se připravuji se tak, abych chytal. Chci přijet v nejlepší možné formě. Pokud mě trenéři nasadí do hry, pokusím se odvést co nejlepší výkon. Jestli ne, budu kluky podporovat.

Jsem v ideálním věku, v NHL chci být jedničkou a chytat!

V zámoří vás čeká zásadní sezona. Budete bojovat o novou smlouvu. Budete chtít podepsat zase někde, kde odchytáte ke čtyřiceti zápasům, nebo míříte výše?
Určitě mířím výše. Je mi osmadvacet let, jsem v ideálním brankářském věku, mentálně silný, všechno mám v hlavě srovnané a jen tak mě něco nerozhodí. Navíc mám v NHL už něco za sebou a cítím se dobře i po fyzické stránce. Jsem připravený udělat další krok, chci být jedničkou a patřit k těm nejlepším.

Michal Neuvirth

Dá se od vašeho brankářského kolegy Stevea Masona něco odkoukat, když chytá v obráceném gardu?
Samozřejmě, ve své kariéře už jsem potkal hodně takových gólmanů. Třeba ve Washingtonu Tomáše Vokouna a dost jsem se toho přiučil. Se Stevem jsme stejně staří, on je vynikající kluk a dobrý gólman, jako dvojice vycházíme velmi dobře.

Jak hodnotíte minulou sezonu, kde lze vidět určitou výkonnostní křivku? Dlouho jste chytal perfektně a měl vynikající čísla, pak celý tým trochu polevil a následně v play off jste opět zářil.
Tak sezona je hodně dlouhá, nejde pořád chytat stejně. Mým cílem bylo, abych měl více méně stabilní výkonnost, aby se o mě kluci mohli opřít každý zápas. To se mi podle mě povedlo. Myslím si, že jsem snad jen dvakrát za sebou dostal čtyři góly. Někdy je těžké během sezony udržet koncentraci, máte za sebou spoustu náročného cestování a na každého to občas padne a chvíli se mu nedaří. Jednou jste nahoře, podruhé dole. Důležité je, aby člověk zůstal pozitivní. Když se vám nepovede zápas, tak se prostě koukáte dopředu a nevracíte se k tomu.

Když srovnáte sebe teď a před pár lety, kde vidíte největší rozdíl? V brankářském stylu, nebo v mentální stránce?
V brankářském stylu ani ne, přijde mi, že chytám pořád stejně. Samozřejmě se každý rok snažím vypilovat různé maličkosti, ale základ zůstává stejný. Spíše jsem udělal pokrok v mentální stránce. Mám už něco odchytáno, prošel jsem si dobrým a zlým. Myslím si, že je pro mě hlavní, abych si hokej užíval a bavil se. Když tohle u mě funguje, tak podávám dobré výkony.

Nepočítáte s variantou, že byste mohl být během sezony vyměněn, poněvadž reálně hrozí, že by vás Philadelphia mohla bez náhrady ztratit při rozšiřovacím draftu?
Tyhle věci jsme se naučil nevnímat, vytěsnit. Soustředím se na chytání, jsem na ledě od toho, abych chytal puky a podával kvalitní výkony. Když výměna přijde, tak zkrátka přijde a člověk se s tím musí vyrovnat.

Philly patří k jednomu ze dvou pennsylvánských klubů. Sledoval jste, jak si vedl váš arcirival Pittsburgh v play off? Čekal jste, že vyhrají stříbrný pohár?
Ač je to náš rival, tak jsem to tak trochu čekal a pasoval je do role největšího favorita. Když jsme vypadli my, říkali jsme si s klukama, že si pro Stanley Cup dojdou právě oni. Měli skvěle sestavený tým, silný útok, skvělou obranu, zachytal jim gólman, a proto od začátku patřili k hlavním adeptům na vítězství.

Jak coby Evropan, pro kterého by mohlo jít o poměrně vzdálenou věc, vnímáte rivalitu mezi Pens a Flyers? Nejde spíše o nepřátelství na úrovni fanoušků, nebo tím žijí všichni včetně hráčů?
Myslím si, že tím žijeme všichni. Už od ranního rozbruslení je cítit, že se něco děje. Všem je jasné, že je to velké, důležité utkání. Na takový zápas se ani nemusíte nijak speciálně motivovat, těšíte se na něj.

Bral jste hodně prestižně, že jste v play off stál právě proti Capitals s Alexem Ovečkinem, kde jste v minulosti působil?
Samozřejmě, je to tak. Hodně mi pomohlo, že jsem si proti nim zachytal už v základní části. Strávil jsem tam spoustu let, byl jsem z toho opravdu nervózní. Pak v play off už to bylo naštěstí jednodušší. I díky tomu, že šlo o vyřazovací boje, kde přeci jen tolik nekoukáte, proti komu stojíte a snažíte se za každou cenu vyhrát.

Proběhlo nějaké hecování mezi vámi a bývalými spoluhráči?
Pořád jsme se nějak hecovali. Když mi dlouho nemohli dát gól, začali do mě po odpískání najíždět, rozhodně mi to neulehčili. Když mohli, tak mě sekli. Bylo to náročné.

Byl někdo z Washingtonu, kdo za vámi jezdil a říkal, abyste už konečně něco pustil?
Takové řeči jsem musel poslouchat pořád. Hlavně Ovie tam na mě řval celou dobu, že další rána už konečně půjde do brány. Já jsem ale klidný gólman a podobnými provokacemi se jednoduše nenechám rozhodit.