Poprvé se Michal Valent ukázal v hlavním městě v sezóně 2004-05. Sparťanské juniory dotáhl ke stříbrným medailím. Dosáhl tak velkého úspěchu, v Holešovicích se v juniorské kategorii čekalo na medaili několik let.
O jeho kvalitách věděli i v rodném Slovensku. Chytal za reprezentační výběr do osmnácti i dvaceti let. Sparta si jeho služby pojistila i na následující roky. V roli třetího gólmana však putuje vždy na hostování. V létě ale trénuje s Pražany, o jeho dalším angažmá se rozhoduje až v závěru přípravy. Letos tomu není jinak, avšak náladu Valentovi kazí zranění. „Hned první den letní přípravy jsem si poranil šlachy v kotníku a mám sádru,“ vrací se k nešťastnému okamžiku třiadvacetiletý brankář.
Michale, máte za sebou dvě rozdílné sezóny v Havířově. Jak byste je zhodnotil?
Po předloňské sezóně vládla spokojenost. Pro mě bylo důležité, že mi trenér věřil a dostával jsem v brance příležitosti. V létě se ale v Havířově změnil trenér, už jsem nedostával tolik šancí a ani v týmu nebyla dobrá nálada, protože se nám nedařilo tak, jak jsme si představovali. Sezóna skončila jednoznačným neúspěchem, v osmifinále nás vyřadila Jihlava. Po sezóně v Havířově jsem se vrátil na Spartu, kde jsem s týmem trénoval do konce sezóny jako třetí brankář.
Se Spartou trénujete také v létě…
Vždy mě velice těší, když můžu být součástí kolektivu na Spartě. A je mi jedno, zda je to v průběhu sezóny nebo v letní přípravě. Už jsem ale zvyklý, že mě vždy Sparta v létě odešle na hostování do první ligy, počítám s tím.
Letos tomu nebude jinak, tušíte kam by mohla vést vaše cesta tentokrát?
Záleží vždy na domluvě týmů až v průběhu letní přípravy. Před dvěma roky jsem do Havířova šel až těsně před samotnou soutěží a bylo super, že jsem celé léto strávil na Spartě. Dostal jsem i příležitost chytat pár přípravných zápasů.
Máte alespoň nějaké přání, kde byste rád chytal?
Nejraději bych zůstal na Spartě, ale tam je post brankářů vyřešen. Tak bych si alespoň přál, abych skončil v mužstvu, kde mi bude trenér věřit a kde budu moci důvěru splácet kvalitními výkony a pomáhat týmu k dobrým výsledkům. Hlavně bych chtěl jít výkonostně výše, aby třeba v budoucnu o mě projevila zájem právě Sparta. Nevydařená minulá sezóna je mi obrovskou motivací, na sezónu se hodně těším.
Chábera, Přikryl, Novotný je složení brankářů pro následující ročník, nemrzí vás, že jste se mezi tři brankáře tentokrát nevešel?
Všichni tři jsou to velice kvalitní gólmani. Nezbývá mi, než pořádně trénovat a dobře chytat, abych vedení Sparty i trenérům dokázal, že mám na víc než chytat první ligu. Mrzí mě, že jsem v Holešovicích nikdy nedostal šanci, třeba se mi ale mé přání ještě splní.
Letní příprava není oblíbená pro většinu hokejistů. Předpokládám, že nejste výjimkou…
Není oblíbená, ale je velice potřebná. Na prvním tréninku jsem si vyvrknul kotník a mám nohu v sádře. Stalo se mi to ve fotbale, vůbec ho nemám rád. Neumím ho. (smích) Teď mě to trochu mrzí, bude těžké dohnat všechno, co jsem doposud zmeškal.
Nakolik vás omezuje v tréninku noha v sádře?
První týden jsem jenom odpočíval a nechával nohu v klidu. Nyní už chodím do posilovny, cvičím horní část těla, břicho a zdravou nohu. Ve volném čase se ale snažím odpočívat i nadále, chtěl bych být co nejdříve v pořádku.
Po první fázi letní přípravy přijde na řadu dovolená. Už víte, kam vyrazíte?
Ještě jsem nad tím nepřemýšlel. Nikam za teplem se ale nechystám. Určitě jí strávím doma na Slovensku a budu dohánět vše, co jsem nyní v tréninku zmeškal.
