Jak hodnotíte právě skončenou sezonu?
Hodnotím ji samozřejmě jako neúspěšnou. Cíle i ambice Sparty jsou úplně někde jinde, než jak jsme skončili. Pro všechny je tahle sezona velké zklamání.
Co rozhodlo o tom, že jste se neprobojovali mezi šest nejlepších týmů po základní části?
Rozhodly o tom hodně slabé a hlavně nevyrovnané výkony celého týmu v dlouhodobé části. Nikdy jsme v jejím průběhu nechytli vítěznou vlnu čtyř nebo pěti zápasů za sebou. V podstatě když se podíváme na všechny zápasy, tak víc se nám jich nepovedlo, než povedlo. Tohle všechno dospělo až do situace, že jsme byli v závěru daleko od šestky. Nakonec jsme byli rádi, že jsme v posledním domácím zápase uhráli desítku.
Dovedl jste si představit, jaká ostuda by byla neuhrát ani předkolo?
Náš cíl byl dostat se do play off z co nejlepší pozice. Vůbec se tam nedostat, to by byla obrovská ostuda, kterou jsme si nechtěli ani představovat. Postupem času se cíle musely trochu měnit a věděli jsme, že uhrát šestku by bylo super. Ale my jsme to pak brali, že i desítka je pořád play off. Kolikrát jsem zažil tým, který proklouzl poslední zápas do play off a pak vyhrál titul. Nikde nebylo napsáno, že to nemůžeme být my z desátého místa. Ale to bychom museli zvládnout předkolo…
To se nepovedlo proč? Prohra s Libercem 0:3 na zápasy byla jednoznačná…
Zase to bylo o našich výkonech jako celou sezonu. Musíme si přiznat, že Liberec hrál lepší hokej, moc nám toho nedovolil. To platilo hlavně ve druhém zápase. V prvním i třetím šance byly, tam jsme nehráli tak špatně, a kdyby se podařilo vyhrát první, byla by asi série jiná. Stejně tak ve třetím, kdybychom dali první gól, byl by to jiný zápas. To jsou ale všechno jen kdyby, na ty se nehraje. My jsme si to měli uhrát na ledě a to jsme nezvládli. Musíme si přiznat, že náš výkon byl špatný. Další věcí, která rozhodovala, byly přesilovky a oslabení.
Během tří zápasů proti Bílým Tygrům jste nevyužili jedinou početní výhodu. Čím si to vysvětlujete?
Byl to velký problém, protože přesilovky a oslabení rozhodují zápasy a to se ukázalo i v předkole. My jsme neměli klid na hokejkách, všechno bylo z naší strany uspěchané, ztráceli jsme puky a nebyl tam tlak do branky. I tohle bylo vyústění celé sezony, protože ani ve většině zápasů základní části jsme neměli hráče v předbrankovém prostoru.
Přesilové hry jste hrál i vy osobně a byl i v nich nejvytěžovanějším obráncem sezony…
Jasně, taky to musíme vzít na sebe my, kdo jsme toho odehráli na přesilovkách nejvíc. Hráčů na početní výhody máme plno, ale prostě nám to neklapalo.
Když si vzpomenete na chvíli, kdy jste v říjnu přicházel do Sparty, jste spokojený s tím, co jste očekával od svého prvního extraligového angažmá?
Nemůžu být spokojený. Jsme tým a společný cíl byl dojít co nejdál a vyhrát titul. Ani jsme se tomu nepřiblížili a já na tom mám také svůj díl viny. Pro mě osobně je tahle sezona velké zklamání.
Na prostor na ledě jste si ale stěžovat nemohl. S ice timem skoro dvaadvacet minut jste byl nejvytěžovanější obránce…
Tohle bylo fajn, nemůžu si stěžovat, měl jsem hodně času na ledě a zahrál jsem si dost. Snažil jsem se dělat všechno, co šlo, pro úspěch týmu. Chci vítězit, a proto jsem šel do Sparty, ale nepodařilo se to. Vážím si šance, jakou jsem ve Spartě dostal, a o to víc mě mrzí, že jsem nesplatil důvěru, co do mě vedení vložilo. Těžko se mi o tom mluví, tahle sezona je i moje chyba. Doufám, že bude poučením do budoucna pro každého z nás.
Zažil jste první rok v české extralize. Jak na vás Sparta a její fanoušci působily?
Fanoušci byli skvělí, stáli při nás i ve chvílích, kdy se nedařilo. Pořád jsme cítili jejich podporu, to je třeba oproti NHL veliký rozdíl. Tam je hokej spíš divadlo, společenská událost a lidé tam tolik nefandí. Tady je to pořád hlavně hokej a v prostředí O2 areny mají fanoušci veškerý komfort jako v NHL a zároveň si umí udělat hokejové prostředí, jako to bývá na starších zimácích. Při řadě utkání byla téměř plná hala, takové zápasy jsou velký zážitek pro hráče i diváky.
Když zmiňujete hokej jako společenskou událost a plnou halu, napadá mě třeba projekt Sparta vzdává hold. Jak jej hodnotíte?
Tak zrovna hold je parádní akce. Vůbec mě překvapilo, jak tady fungují podobné projekty. Hráli jsme zápas i pro klubové legendy ve speciálních dresech, zaznamenal jsem podporu dárcovství krve, podporu mládeže, s klukama jsme se v kabině skládali třeba na finanční dar mládežnické nadaci… V tomhle je podle mého názoru Sparta nejlepší v České republice a hodně se to podobá klubům NHL, kde jsou podobné akce na denním pořádku. Zrovna hold, který je v Americe pořádán jako úcta americkým vojákům, jsem hodně prožíval, protože tohle má v zámoří velkou tradici a ohlas.
Jak to bude s vaší další hokejovou kariérou?
Na to teď vůbec nemyslím. Chci vynahradit dětem a manželce čas, po který jsem byl pryč, a pak se uvidí. Nejsem ještě tak starý, abych byl nucen končit kariéru, ale musím myslet na rodinu. Rád si zajdu do posilovny nebo na led i sám, takže udržovat se ve formě pro mě není problém. Hokej mám rád, ale už ani v téhle sezoně jsem neměl štěstí zůstat zdravý po celý ročník. Tak si moc nejsem jistý, co bude dál. Příští sezonu ale budu řešit zase až třeba v létě, musím to všechno zvážit.
