6. 11. 2011 Lucie Štěrbová

Milníky: Obránce Philipp čísla nesleduje a čeká na extraligový titul

P r a h a - V poslední době se s velkými milníky na Spartě roztrhl pytel. V zápase proti Českým Budějovicím si svůj pětistý start v extralize připsal Radek Philipp, důrazný obránce se zkušenostmi z elitních finských, ruských a švédských hokejových soutěží.

Psal se rok 1998. Česko v únoru vybojovalo historicky první olympijské zlato a v září naskočil Radek Philipp do své první regulérní sezony mezi seniory. Letos už „kroutí“ čtrnáctou. Mezitím si stihl z české extraligy odskočit postupně do Finska, Švédska a Ruska.

S ruskou Ufou pak získal svůj prozatím jediný titul v kariéře. Ač v české extralize zatím strávil s přestávkami deset let, pohár pro mistra extraligy nad hlavu nikdy nezdvihl. Nejblíže mu byl s Vítkovicemi v sezoně 2001/2002. Tehdy ale severomoravský klub podlehl ve finále právě Spartě.

V pražském klubu působí Radek Philipp od sezony 2009/10 a patří ke stabilním pilířů obrany. Loni nevynechal jediný zápas základní části, nasbíral v nich osm bodů. Letos v 16 zápasech čtyřikrát přihrával a odseděl si 16 minut na trestné lavici.

Máte za sebou poměrně zásadní milník. Pětistý zápas v extralize. Věnujete podobný číslům vůbec pozornost?

Já podobná čísla a milníky příliš neřeším. Ono je to příjemné dostat od klubu nějakou památku, upomínku. Jsem za to rád, ale vážně to neřeším.

Do seniorského hokeje jste naskočil v sezoně 98/99 v dresu Vítkovic, teď tedy hrajete už svou 14. sezonu. Jak moc se hokej změnil?

Hra se hodně zrychlila. Jinak technika je pořád stejná, gólmani chytali výborně tehdy a chytají výborně i teď. Jen se hraje rychleji a samozřejmě i mnohem víc tvrdě.

Hrál jste několik sezon v zahraničí, v Rusku, Švédsku i Finsku. Můžete říct, který z těch herních stylů je vám nejbližší?

Tak všechno má něco. Ve Švédsku se hrálo a hraje hodně tvrdě, šlo se do těla, bruslilo se. Ve Finsku to byl hokej nahoru dolů. V Rusku se zase dbá na technickou stránku věci, útočníci se tam hůře hlídají, protože jsou výborně technicky vybavení. Česká liga ta má v sobě podle mého úplně všechno.

Je v té pětistovce zápasů nějaký, po kterém jste si říkal, že na hokej kašlete a pověsíte brusle na hřebík, protože vám to za to nestojí?

Minulou sezonu jich bylo hodně.

A naopak zápas, který se osobně podařil vám, nebo týmu, za který jste nastoupil?

No, tak ten ale asi nebude z české extraligy, ale z Ruska, kdy jsme vyhráli titul a ten poslední zápas ten byl pro mě zatím nejkrásnější. V české extralize na ten nejhezčí zatím čekám.

Jak sám říkáte, na titul v české extralize zatím čekáte. Je pro vás jeho zisk tou hlavní motivací, která vás žene dál?

Určitě je to pro mě velký cíl a motivace. Zároveň je ale pro mě motivací už jen to si zahrát a být platným článkem v klubu, v týmu, pomáhat, ať je vedení, fanoušci i spoluhráči spokojení.

Vzpomínáte na nějakého parťáka v obraně, s kterým jste si opravdu sedli, s kterým to klapalo stoprocentně a bez problémů?

Člověk si pamatuje svoje začátky a mně v nich hodně pomohl Aleš Tomášek. Tehdy hlavně svými zkušenostmi. Hodně mi na začátku v extralize usnadnil cestu. A tady na Spartě určitě musím vyzvednout Hanziho.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

​„Ultras“ z Opery: Spartu sledujeme i na jevišti

Startuje aukce repliky dresů ze sezony 1989/1990

Vstupenky a informace k Open air v Drážďanech

Junior měsíce Konečný: Ve Spartě jsem spokojený