Hanzlík oblékal sparťanský dres už v juniorském věku. Výraznější posun v kariéře zaznamenal v devatenácti letech, kdy začal koketovat s prvním mužstvem Pražanů a postupně si budoval pevnou pozici defensivního beka.
Za dvanáct let v dresu s rudým „S“ na prsou zvládl oslavit tři mistrovské tituly i řadu individuálních úspěchů. Ten největší přišel na ledě Plzně, kde nastoupil k jubilejnímu 600. zápasu v triku Sparty a zároveň české extraligy.
Honzo, co pro vás znamená meta 600 zápasů v dresu Sparty?
V první řadě jsem rád, že jsme vyhráli. Každopádně to ale pro mě znamená strašně moc, nejsem tak produktivní obránce. Moje krédo je odehrát co nejvíce zápasů, být co nejméně zraněný.
Vzpomenete si na nejkrásnější okamžiky ve své kariéře?
Nejhezčí zážitky jsou všechny tituly, u kterých jsem mohl být. Úplně nejvíc je ale vyhranné finále proti Slavii na domácím kluzišti, to byl nepopsatelný zážitek.
Měl jste někdy chuť říci a dost, končím a odcházím?
Několik okamžiků tady určitě bylo, ale je to za mnou a jsem tady stále dál. Doufám, že co nejdéle.
Neláká vás zahraničí?
Určitě mě to láká, ale v republice pro mě je prvním klubem vždy Sparta. Nechávám si otevřené vrátka, všechno je ještě možné. Uvidíme, jaké budou nabídky a zda o tom budu uvažovat, zatím je priorita Sparta.
Kolik zápasů máte tedy v dresu Sparty ještě v plánu?
Milión dvacet. (smích) Všechno záleží na zdraví, po třicítce už přicházejí. Zatím jsem měl štěstí, že se mi zranění vyhýbala. Každé to kulaté číslo je hezké, kór ve Spartě. Hodně daleko svítí tisícovka, ale je předběžné o tom mluvit. Chtěl bych počítat především vyhraná utkání, to je zábavnější.
Vzpomenete si, s kým se vám za ty roky v obraně hrálo nejlépe?
Těch lidí se tu okolo mě protočilo neuvěřitelně moc. Prakticky každý rok nás vedl jiný trenér a měl jsem vedle sebe jiné kluky, každý z nich mi dal a naučil mě něco jiného. Ať už to byl Franta Ptáček, Franta Kučera nebo Karel Pilař a ostatní. Byli to mazáci a já jako mlaďas jsem je poslouchal na slovo.
Nyní máze za sebou povedený zápas s Pardubicemi…
Odehráli jsme dobrý zápas, i když ve druhé třetině jsme tam měli pár zaváhání. Musíme se naučit dobře hospodařit s průběžným výsledkem, už několikrát jsme ztratili vyhrané utkání.
Po roce se zdá, že si Sparta hokej zase užívá a je zpět mezi špičkou extraligy…
Je ještě brzy, ale je nesmírně důležité zachytit začátek soutěže, aby nám ostatní týmy neunikly. Tvoříme nové mužstvo, hodně jsme sestavu omladili a musí si to trochu sednout. Zatím to šlape, a doufám, že uděláme co nejlepší výsledek.
Jaký je to rozdíl oproti minulému roku, kdy nevycházelo snad vůbec nic?
Určitě je to obrovský rozdíl, jsme v pohodě. Na trénincích vládne pohoda, v kabině legrace. Je to nepopsatelný zážitek a oproti loňsku velký skok nahoru. Vloni jsme se v tom babrali zleva doprava, seshora dolů, nic nám nešlo. Osobní život šel stranou, domů jsme se vraceli zamračení a nic nevycházelo. Teď jsme na vlně a musíme si to užívat.
Zůstává loňská sezóna v kabině stále strašákem?
Je to strašák. Po Liberci jsme jeli domu neuvěřitelně skleslí a zklamaní, v autobuse bylo ticho a ani video nehrálo.. Padlo to na mně a říkal jsem si, no to snad ne, takhle to fungovat přeci nebude. V takovýchto chvílích si loňský rok často připomínám a vážím si, že jsme se dokázali dostat zpět nahoru.
Vloni jste na tabulku nekoukali, letos se určitě podíváte rádi…
Na tabulku se nekoukám, noviny nečtu. Spíše kamarádi mi z hecu posílají zprávy, abych se podíval na teletext nebo si něco přečetl. Letos se ale televize pouští o poznání lépe. Nejvíc mě ale hřeje, když potkám, jako před čtrnácti dny, ve města fanouška a ten mi povídá. Takhle to má vypadat Sparta v hokeji i ve fotbale v tabulce na prvním místě, to je paráda. Takové okamžiky mě těší, ty si pamatuji.
