Vyšlo při vítězné střele všechno ideálně, jak mělo?
Nejdřív jsem viděl, že Chlápovi puk trošku skáče, takže jsem si říkal, ať to hlavně trefím. Koukal jsem, že na mě šel útočník docela ze středu, takže mi nechal prostor, kudy puk proletěl. Chtěl jsem hlavně trefit branku.

Jsou pro tebe dva góly malým zadostiučiněním po náročných týdnech?
I tohle hokejový život přináší. Člověk se z toho nesmí posrat a hrát co nejvíc dokáže. Nesmíte si to pustit do hlavy, protože pak bych nezůstal hlavou v kabině a bylo by to špatný.

Cílili jste okamžitě na to, abys stihl semifinále?
Šli jsme dni po dni. Byla otázka jednotlivých dní, jak se budu cítit a zlepšovat. Pracovali jsme na tom s fyzioterapeuty i kondičním trenérem, aby to bylo co nejvíc v pohodě. Dali mě nakonec dohromady.

Ukázal nám Třinec, že i přes druhou výhru není ani zdaleka hotovo?
Oproti prvnímu zápasu to probíhalo opačně. V prvním zápase jsme byli první dvě třetiny lepším týmem, ve druhém se role otočily. Třinec nám moc nedovolil. Se štěstím jsme šli před přestávkou do vedení, ale bohužel jsme ve druhé třetině trošku zkolabovali a pak ukázali naší vnitřní sílu. Třinec hrál výborně, klobouk dolů. Důležitý bod pro nás.

Čím si vysvětluješ, že jsme ve druhé třetině vypadli z tempa?
Špatný pohyb. Třinec hrál účelně a my si to sami komplikovali. Nabídli jsme jim šance, které využili. Zbytečně jsme si sami zavařili, z čehož pramenila jejich převaha v brankovišti. Do třetí třetiny jsme si řekli, že to změníme a vyšlo to.

Co nás vrátilo do zápasu?
To vám neřeknu. Člověk z ledu nevnímá momenty, kdy se to může zlomit. Nebyla tam nějaká přesilovka, anebo něco takového. Furt jsme věřili, že máme sílu zápas zlomit. Nakonec jsme ho urvali a šli do prodloužení.

Udělali jsme oproti předchozím letům největší kroky právě v psychické odolnosti?
Roli hraje trpělivost, věříme si a nepanikaříme. I za nepříznivého stavu se snažíme zůstat v klidu a řešit situace s chladnou hlavou. Není to jako vloni, kdy jsme do nich jen bezhlavě naráželi.