14. 11. 2012 Tereza Velikovská

Navrátilec Hanzlík: Nebyl čas se šetřit!

P r a h a - Dlouhých 54 dní po nešťastném zranění v Chomutově nehrál obránce JAN HANZLÍK soutěžní zápas. Do duelu s vedoucím celkem tabulky už ale naskočil a byl u tříbodového vítězství, které se nerodilo vůbec lehce. S týmem byl zkušený obránce i během nuceného odpočinku, nyní se zapojil i do dění na ledě.

Jak jste se při svém návratu na led cítil?
Musím říct, že jsem z toho měl strach a byl jsem docela nervózní. Navíc v situaci, ve které je tým psychicky dole. Ze začátku zápasu tam nervozita byla, ale pak to ze mě spadlo a cítil jsem se docela dobře.

Od kdy jste trénoval na ledě?
Už asi měsíc jsem trénoval bez hokejky. Chodil jsem na led s juniorkou nebo i sám, takže bruslení pro mě nebylo problém. Fyzičku také mám, jen mi chyběl návyk na herní situace a rychlejší hru.

Byl už před repre pauzou jasné, že po ní se vrátíte na led?
Jasné to nebylo, ale urychlil jsem to. Teď momentálně není čas se šetřit. Domluvili jsme se, zkusil jsem, jestli to půjde. A zatím to je v pohodě.

Jaké pro vás bylo sledovat sparťanské trápení jen z tribuny a nemoci pomoct v těžké situaci?
Určitě to není nic příjemného. Z té tribuny je to jeden pohled, ale pak přijdete do kabiny, a vidíte tíživou atmosféru. Na tréninku se jim nedaří a já se na to díval jen shora a nemohl jim pomoct. Nevěděl jsem, jak se mám chovat, jestli se mám třeba snažit do týmu přinést nějakou legraci nebo ne. Bylo to těžké.

Takže jste s týmem stále žil v šatně a podobně?
Chtěl jsem být s týmem, takže jsem s nimi chodil i třeba do posilovny. V kabině jsem byl každý den.

Jan Hanzlík

Zatímco jste nehrál, u týmu se hned dvakrát prostřídali koučové, jaký to na vás mělo vliv?
Byl to trošku paradox. Přišel jsem a seznámil jsem se s Václavem Sýkorou, kterého jsem už znal z dřívějška, ale ne jako kouče Sparty. Nevěděl, že jsem zraněný, tak sondoval, jak to vypadá. Během jeho působení jsem trénoval sám, pak zase přišel zpátky Pepa Jandač a koukal na mě, jestli jsem nespadl z višně (úsměv). Situace to byla trošku divoká.

Měl jste kvůli absenci čas třeba na nové koníčky a podobně?
S tou rukou se nedalo nic moc dělat, takže jsem si spíš zařizoval různé věci. A hlavně jsem byl skoro pořád tady v kabině, protože jsem chtěl žít s týmem. Odpoledne jsem tu zůstával s maséry. Jiné sporty šly mimo mě a mezi lidi jsem moc chodit nechtěl, aby se mě na zranění neustále nevyptávali. Pauzu jsem tedy trávil buď doma, nebo v kabině.

I kádr se během vaší nepřítomnosti docela obměnil, přišli noví hráči…
Zrovna včera přišli dva úplně noví kluci, Gřegořek a Sekáč. Čekali jsme ale změny, vždyť jsme byli nad propastí. Dolů už to zkrátka víc nejde. Kluci jsou v pohodě, naopak dodali nový impuls a lepší náladu z jiných týmů.

Vnímali jste, že to byl zápas mezi prvním a posledním týmem tabulky?
Já osobně určitě a i tým, v první třetině byl vidět určitý respekt. Jsou v laufu, všechno jim vychází a na ledě to bylo vidět. První třetinu nás v podstatě nepustili k puku. Byl to hlavně souboj týmu, kterému se nedaří, a týmu, který je nahoře a všechno mu vychází.

Návrat vám vyšel tříbodově, bude to stejně pokračovat i v dalších zápasech?
Patrik Martinec mi to říkal. Stihl jsem odehrát tři zápasy, z nichž se dva vyhrály. A teď, když se vracím, se zase bude vyhrávat. (úsměv) Ale hlavně potřebujeme každý bod. Zápasy jsou nyní hodně nahuštěné a my musíme sbírat body, abychom se nekoukali jen my na soupeře, ale také soupeři na nás.

AKTUÁLNĚ NA HCSPARTA.CZ

Den otevřených dveří pro budoucí sparťany

Petr Ton: Nabídka Sparty nešla odmítnout

David Stach dres Sparty neoblékne

Sparťanská pětka: Druhý běh pro dobrou věc