Jaká jsou základní pravidla, když jsem u případu, který vyžaduje pomoc zdravotníků?
Nejdůležitější je vlastní bezpečnost. Nejprve se rozhlédněte, zda vám nehrozí nebezpečí a běžte k raněnému. V první řadě ho oslovte, zda vůbec pomoc potřebuje. Kdyby se cokoliv dělo a nedokázali byste si s tím sami poradit, volejte záchranku. V tu chvíli odstartuje řetězec událostí, které už si koriguje profesionální zdravotník na lince. Nejdůležitější je se nebát být první, kdo převezme iniciativu. Když budete potřebovat pomoc dalších, buďte adresní! Vy v té černé mikině, vy v tom saku. Když budete hledat "někoho", většinou se nikdo nenajde. Nebojte se být koučem situace, protože většinou už to jde jenom zlepšit. Když máte na uchu operátora, který vás na dálku vede, už jste udělali všechno potřebné.

Čím je tedy práce operátora na lince specifická?
V první řadě je potřeba zdůraznit, že kolegové na lince jsou prvním zdravotníkem, který u pacienta je, byť pomáhají jen na dálku. Málokdo si tohle uvědomuje. My jako operátoři schytáváme první sprchu emocí, která je často hodně náročná na zpracování. Umíme si s tím ale ve velmi krátké chvíli poradit. Psychická podpora, kterou lidem dáváme je stejně důležitá jako zdravotnická část. Navíc je důležité zmínit, že Česká republika je jedinou zemí na světě, kde je asistovaná první pomoc v zákoně. Nikdo jiný na světě ji nemá!

Musí být operátoři zdatní hlavně psychicky?
Každý operátor na lince je zdravotník, který ví, co a jak má udělat. Na místě by to udělal sám, ale v danou chvíli má jen svůj hlas, jímž vede volajícího. Volající jsou naše oči, naše ruce. Každý operátor musí velmi rychle vyhodnotit, co na volajícího platí. Někdo je ze stresu agresivní, někdo plačtivý a někdo takzvaně zmrzlý. Na operačním středisku už dělám čtrnáct let a s čistým svědomím mohu říct, že pokud se nejedná o lidi s psychickými problémy anebo pod vlivem alkoholu či drog, tak dokážeme přesvědčit i člověka, který se zpočátku bojí a nechce. O tom svědčí i fakta, protože v Praze je 8 z 10 lidí resuscitováno laiky ještě před příjezdem posádky.

Vyhledávají operátoři psychologickou pomoc, když se pomoc prostě nepovede?
Operátoři jsou stejně jako další zdravotníci specifičtí. Na dispečinku jste s daným člověkem velmi krátkou dobu, a přestože to může znít zvláštně, jsme na takové situace zvyklí. Když se jedná o běžnou zástavu, ani nám to nezvedne tepovku.

A v nezvyklých situacích?
Existují případy, které se i nás hluboce dotýkají. Když ošetřujete raněné děti, jejich vážné úrazy nebo zástavu srdce, je to velmi náročné. Máme nastavený systém psycho-sociální intervenční péče, kdy kolegové automaticky nastupují při náročných situacích. Ať je to práce s vlastními příbuznými, dětmi anebo v poslední době při tragické události na fakultě Univerzity Karlovy.

Vyhledávají operátoři pomoc sami, anebo je daní kolegové kontaktují?
V případě podobné události se spouští navazující systém, kdy takzvaní "peeři" obvolávají všechny účastníky akce od operátorů na lince až po lékaře na místě. Celou situaci s nimi probere a promluví. Princip je takový, že kolega kolegovi rozumí. Kdyby volal někdo jiný, nedokáže nás tolik pochopit, ale třeba i zmíněné Univerzity Karlovy se nám potvrdilo, že pomoc těchto kolegů je velmi funkční a nápomocná.

Jak se pracuje s volajícími, kteří jsou pod velkým psychickým tlakem, protože pomáhají svému blízkému?
Obecně platí na každého člověka něco jiného. Máme různé taktiky, jak s lidmi pracovat. Už ale jenom klidný hlas operátora dokáže volajícího uklidnit a v dobrém slova smyslu zmanipulovat tak, aby dělal přesně to, co od něho potřebujeme.

Vaše pomoc zvýší šance o desítky procent!

O kolik procent zvyšuje pomoc kolemjdoucích šanci na záchranu?
Mnohonásobně! Když se člověku na příklad zastaví srdce, tak bez jakékoliv pomoci mu po pěti minutách začínají nenávratně odumírat mozkové buňky. V Praze máme dojezdovou dobu k nejvážnějším stavům osm minut, což je precizní čas, jelikož v zákoně je dvacet minut. I tak ale přijíždíme o tři minuty déle. Z toho vyplývá, že pokud by laici neudělali nic, šance na přežití rapidně klesá každou vteřinou.

Platí, že je lepší nějaká pomoc, než-li žádná, byť ne ideálně provedená?
Krása je v tom, že operátor vás vždycky navede správně. Když ho budete poslouchat, nic nepokazíte. Když si ale vezmeme člověka se zastaveným srdcem, tak je v podstatě mrtvý, takže v tu chvíli už můžete situaci jenom zlepšit.

Je pravdou, že když projdete nějakým intenzivnějším kurzem první pomoci, tak ačkoliv uplyne dlouhá doba, v krizovou situaci vám mozek naskočí?
Určitě je výhodou, když si projdete kurzem s intenzivními praktickými nácviky, abyste je dostal pod kůži. V tu chvíli se vám zkušenosti v kritické situaci vybaví. Operátoři na lince však volí tak jednoduchá a jasná slova, aby je pochopilo opravdu i malé dítě. To je princip naší pomoci, protože i kdyby člověk neměl s první pomocí žádné zkušenosti, dokážeme ho navést, aby resuscitoval správně.

Zvyšuje se ochota a reakce lidí na místě?
To je fenomén většího počtu lidí. Vždycky je dobré mít někoho, kdo se ujme situace. V případě, že zavoláte na tísňovou linku, je tím lídrem operátor na druhé straně. Za Prahu musím říct, že lidé lhostejní rozhodně nejsou. Co se týče povědomí o první pomoci, jdeme malými krůčky dopředu, rozhodně nestojíme na místě ani nekráčíme zpátky.

Pomáhají vám k tomu projekty jako Sparta vzdává hold?
Jakýkoliv způsob propagace první pomoci a práce systému je skvělý, protože můžeme ukázat, že celý systém funguje správně a lidé se na něj mohou spolehnout. Spartě patří velký dík, protože Hold nebereme jako samozřejmost. Už je to patnáct let, co Sparta na celou rodinu záchranného systému a armády myslí. Nesmírně si její péče vážíme. A to, že si Sparta letos vybrala operátory, kteří jsou neviditelnými hrdiny, mi dělá velkou radost.