Jaké byly vaše první pocity po přesunu do pozice trenéra A-týmu?
Asi nadšení, odhodlání. Je to pro mě velká výzva, protože Sparta je klub mého srdce. Jako malí kluci jsme hrávali hokej a toužili si zahrát za sparťanské áčko. Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu jednou trenér, ale pak skončí kariéra, je vám přes čtyřicet a co dál? Hokej mé pořád bavil a chtěl jsem u něj zůstat, tak mě napadlo se začít věnovat trénování. A jako jsem byl malý kluk a toužil hrát jednou za Spartu, jako začínající trenér jsem měl taky sen být u sparťanského áčka. To se mi teď poštěstilo.
Váš přesun k trenérskému řemeslu po bohaté hráčské kariéře byl celkem plynulý, že?
Tušil jsem, že mě čeká poslední aktivní sezona, když jsem hrál v Berouně. Tehdy tam na mě spíše zbyla funkce hrajícího trenéra a pak i sportovního manažera. Tím jsem se dostal k téhle práci. Když jsem ale skončil s aktivní kariérou definitivně, chtěl jsem si dát rok pauzu. Odpočinout si od hokeje, věnovat se dětem.
Ale přesto jste hned nastoupil ke sparťanské mládeži…
Oslovil mě tehdy Pavel Geffert, že by mě chtěl do trenérského týmu ke sparťanské mládeži. Řekl jsem mu, ať mi dá měsíc na rozmyšlenou, že jsem skončil kariéru a chci si odpočinout a dobře všechno promyslet. Na to mi povídá, že to potřebuje vědět do druhého dne. Tak jsem mu tím pádem hned řekl, že do toho jdu. A od té chvíle jsem zase zpátky na Spartě a jsem za to moc rád.
Posun od mládeže k áčku byl vcelku rychlý, nemyslíte?
Já nad tím vůbec nepřemýšlel, kdy a jestli vůbec to přijde. Tehdy jsem byl moc rád, že přišla nabídka dělat na Spartě mládež. Nejdřív jsem dělal asistenta u staršího dorostu a pak dostal na starost jako hlavní kouč mladší dorostence. Sparta se zase stala součástí mého života a to mě baví, mám rád naše prostředí a lidi, celkově atmosféru tohohle klubu, takže jsem se do práce u mládeže pustil s velkou chutí a odhodláním.
Mluvil jste o snu malých kluků si zahrát za áčko a stejné touze na startu trenérské kariéry. Napadlo vás, že se dostanete k extraligovému mužstvu během pár sezon?
I trenér samozřejmě sní o tom, že se posune. Mně se to povedlo už v mládeži tím, že jsem se dostal k trénování reprezentace do šestnácti let, tam čerpám z kluků velkou energii a baví mě to. Co se týče posunu k áčku ve Spartě, samozřejmě jsem to nijak neplánoval. Ale je to pro mě velká výzva a těším se na to.
Jak vnímáte přechod z mládeže po dvou titulech s mladším dorostem rovnou k týmu dospělých?
V klubové hierarchii je to v podstatě posun na vrchol, ale každý není jako Alex Ferguson, aby strávil prakticky celý život na lavičce jednoho sportovního klubu. Nemám křišťálovou kouli, takže netuším, co bude a jak dlouho to bude trvat. Teď jsem ale plný odhodlání a chci odvádět pro Spartu tu nejlepší práci i u áčka. Pro Spartu pracuji rád v jakékoliv pozici a všichni máme zájem na tom, aby se dařilo jak áčku, tak mládeži.
Právě kontinuita s mládeží se ve vašem případě nabízí víc než u kohokoliv jiného…
Je to pravda. Doufám, že se nám podaří zabudovat další mladší hráče do áčka. Když jsem začínal u dorostu, tak v mém prvním ročníku byli kluci jako Petr Kalina, Vojta Komárek, Ondra Procházka, Tomáš Pšenička, Tomáš a Martin Jandusovi a další. Rukama mi prošli Brízgala nebo Michnáč, kteří zkouší štěstí v Americe. Pak jsou tu mladší kluci jako Ostap Safin nebo pracovití hráči, které jsem měl naposledy v mladším dorostu.
Počítáte tedy se zapojením více mladých hráčů do mužstva?
Určitě dostanou šanci, což se stalo i v průběhu uplynulé sezony, protože dost z nich do áčka nakouklo. Stejně jako moje generace chtěla odmala hrát za Spartu ligu, tak to platí o dalších klucích. Tyhle cíle má každé děcko nebo dorostenec stejné teď, jako jsme to měli my před čtyřiceti lety.
Vytvoříte trenérskou dvojici s Jiřím Kalousem. Co od spolupráce očekáváte?
Nestydím se za to, že Jirka Kalous má odtrénováno daleko víc než já. Má obrovské množství zkušeností jako hlavní trenér v extralize i jako kouč reprezentace. Nejsem tady jako nějaký guru, který přijde a musí být po jeho. Jak budeme mít rozdělené věci, na to je ještě čas. Zatím jsme řešili jen základní záležitosti ohledně spolupráce, ale na detailní plánování je brzy.
Co vás osobně tedy čeká v nejbližších dnech?
Máme dvě akce s reprezentací do šestnácti let, do toho organizačně zastřešuji Memoriál Jana Marka, který se koná příští týden v Holešovicích. V půlce dubna bych pak chtěl tuhle sezonu uzavřít a dát si aspoň na dva týdny oraz, odpočinout si a načerpat síly do nové práce. Prvního května začíná příprava A-týmu na novou sezonu.
Co nejzásadnějšího se pro vás 1. května změní?
Čeká mě spousta nových věcí. Spartě je věnována velká pozornost médií, veřejností, hokejových fanoušků… Bude to prostě jiné.
Jiné i v tom, že budete poprvé trénovat dospělé hokejisty, v mnoha případech své bývalý protihráče, ale i spoluhráče…
To je pravda, taky mě to napadlo. I to je nová výzva, adrenalin do žil. Zatím jsem se potkal s kompletním týmem jednou, když byl meeting s vedením, takže vůbec nechci předjímat, jak se budu v kabině cítit. Nicméně jsem áčko samozřejmě celou sezonu pozoroval, takže mám přehled o mužstvu.
A jaký úsudek z tohoto pozorování máte?
Že kluci odvedli dobrou práci v základní části a hlavně v Lize mistrů, to byly parádní zápasy. Víc mi ale nepřísluší hodnotit, protože nevím, proč došlo k selhání v play off. Už bych to moc neřešil, z trenérského hlediska vidím partu kvalitních hokejistů, tým, který má sílu, a věřím, že společně potáhneme za jeden provaz.
Jste připraven na odlišný přístup a odezvu, než jste měl jako trenér u patnáctiletých hráčů?
Samozřejmě. U mladých kluků byl respekt tak nějak automatický. Navíc, když se mi něco nezdálo, vletěl jsem mezi ně a posadil někoho z nich na prdel, abych jim ukázal, co od nich chci. To už teď asi tak lehké nebude. (směje se)
Mnoho fanoušků vás bere jako sparťanského spasitele, jako prvek klubismu, který v mužstvu chybí…
Nemyslím si, že je to v dnešní době už jen a pouze o klubismu. Je tady Jarda Hlinka jako nejzkušenější borec, pak z mladších kluků Míra Forman nebo Petr Kalina a budeme se snažit využívat sparťanské odchovance z mládeže. Pravdou zůstává, že máme tým poskládaný z hráčů z různých koutů republiky a vlastně i Evropy, nicméně spíš než o klubismus jde o profesní čest každého hráče.
Jak to myslíte?
Jde o profesionální přístup k odvedené práci. Dobře to zaznělo v kabině na meetingu s vedením, že každý hráč má přeci na zádech své jméno, takže jen o sparťanském srdci to není. I když je samozřejmě důležité a budu rád, když něco ze svého vztahu k našemu klubu přenesu i na mužstvo.
Profil Jaroslava Nedvěda
Jaroslav Nedvěd se narodil 24. září 1969 v Liberci. Svou hráčskou kariéru nastartoval tento urostlý obránce ve svém rodném městě, kde působil až do juniorského věku. Sparťanský dres poprvé oblékl v sezoně 1990/1991, další dva roky působil v Olomouci. Po ročníku 1993/1994, který strávil v nižších zámořských soutěžích, se vrátil do Sparty, kde tentokrát zůstal s roční přestávkou, během které si vyzkoušel finskou SM-Liigu, celých osm sezon.
Nechyběl tak u mistrovských titulů v letech 2000 a 2002, kdy dosáhl na své bodové maximum. Ve 49 zápasech základní části nasbíral na obránce skvělých 37 kanadských bodů, v play off přidal dalších šest. V roce 2003 započal svou pouť po nejrůznějších, místy i poměrně exotických hokejových zemích. Zahrál si na Slovensku, v Rusku, Jižní Koreji i ve slovinské Jesenici hrající alpskou ligu.
V sezoně 2007/2008 se naposledy jako hráč objevil ve Spartě, za kterou odehrál 29 zápasů. Aktivně působil ještě následujících pět let, a to v Plzni, na Kladně či v prvoligovém Berouně. Hráčskou kariéru definitivně uzavřel v sezoně 2012/2013, kdy odehrál sedm zápasů právě za Beroun. Už v předcházejícím ročníku si ale poprvé vyzkoušel roli trenérskou, u Medvědů plnil roli hrajícího asistenta kouče.
Od ročníku 2012/2013 je jeho trenérská kariéra spjata se Spartou a raketově stoupá. Po roce v roli asistenta u starších dorostenců se Nedvěd přesunul na lavičku mladšího dorostu jako hlavní kouč a získal nejprve stříbro a ve dvou po sobě jdoucích sezonách pak dokázal se svými svěřenci vyhrát mistrovský titul. Zároveň působil u reprezentačního výběru ve stejné kategorii do 16 let. V březnu 2017 doplnil u sparťanského A-týmu v rovnocenné trenérské dvojici dosavadního kouče Jiřího Kalouse.