Hokejisté Sparty mají za sebou náročný program pěti utkání v osmi dnech. Sotva vstřebali náročný turnaj v dalekém Rusku, museli se vřítit zpět do extraligy. Ze dvou hned po sobě jdoucích zápasů vyždímali pouhý bod. Síly docházejí, navíc mužstvu chybí klíčoví hokejisté. „Ale síly jsme měli, stíhali jsme jsme s Libercem bruslit a chvílemi je i přehrávali. Musíme se s tím zkrátka vyrovnat. Paradox je, že nejsme v televizi celou sezónu a nejednou dvakrát po sobě ano ve chvíli, kdy máme program nejnahuštěnější,“ přemítá po utkání s Libercem Martin Poslešák.

Ten se pro zranění klíčových můžu Sparty posunul do třetí formace. Hodně si zahrál také na turnaji mistrů v Rusku. „Do turnaje v Petrohradu jsem toho moc neodehrál, skáču na led především v oslabení. Byl jsem proto vděčný za šanci, kterou mi trenéři v Petrohradě dali. Cítil jsem se dobře, jako tým jsme hráli báječně. Snad se nám to podaří přenést i do extraligy,“ přeje si mělnický rodák, jenž se se Švagrovským střídá na postu centra.

Spartě v zápase s Libercem a Litvínovem chyběli útočníci Ton, Štrba, Zelenka. Místo nich se do hry více dostávají mladí hráči, mají šanci ukázat, co v nich je. „Kluci nám chybí, ale nemůžeme se na to vymlouvat. Je to šance pro nás mladý, jak najít recept se prosadit, jak dát gól a pomoci týmu stejně, jako mu pomáhají oni když jsou zdraví. Nevíme jak dlouho budou mimo hru, musíme se je tedy snažit zastoupit,“ uvědomuje si hráč, jenž letos vstřelil jednu branku. Dalším přidal ve finále Super Six proti Metallurgu.

„Nejsem egoista, jsem týmový hráč. Nehledím na sebe, ale na celé mužstvo. Pokud se nám bude dařit a turnaj v Rusku nám pomůže, budu šťastný. Více než kdybych střílel góly za poslední celek ligy. V Petrohradu jsme padali po držkách a nechali na ledě všechno, hráli jsme týmově a proto se úspěch dostavil, nikdo nám předtím nevěřil,“ připomíná Podlešák, jehož hokejová kariéra je spjata s otřesy mozku. Ty mu mimo jiné zabránily dobýt i slavnou NHL. Na doraz nyní jezdí Podlešák ve Spartě, bojovností jde mužstvu příkladem. Padne do každé střely, poctivě brání.

„Hodně ran jsem schytal, jen dnes asi tři. Ze zápasu s Oulu mě ještě bolí modřina nad loktem. Puky asi přitahuji, ale snažím se to během hry nevnímat. Spíše po zápase zkoumám, kde jsem to koupil,“ směje se účastník šampionátu osmnáctiletých i dvacetiletých, kterého usměrňuje i Jiří Vykoukal. Často jej žádá, aby v tréninku nelehal do střel. „Nemůžu trénovat na padesát procent. Tak jak přistupuji k utkání se snažím přistupovat i k tréninku, jen tak ze sebe dostanu maximální výkon. Je to dobře pro mně i pro kluky, během utkání jim do střel protihráči rovněž padají, tak to se mnou mají skoro jako v utkání. Tak to má přeci být,“ uzavírá bojovník se sedmačtyřicítkou na zádech.