Jak se těšíte na nadcházející sezonu v nové trenérské roli?
Samozřejmě moc. Je to zase něco jiného. Budu trénovat o kategorii výš. Bude to obrovská výzva, která s sebou přináší spoustu nových věcí. V dorostu jsem dělal asistenta, nyní působím jako hlavní trenér. Je to velký závazek. U juniorů jsem poměrně krátkou chvíli a už nyní musím říct, že pracovat s kluky, kterým je čtrnáct až patnáct let, v porovnání se staršími hráči, je velká změna. Hokej je vyspělejší, vyzrálejší. Práce v týmu bude určitě jiná, ale věřím, že to bez větších problémů všichni zvládneme.

Přebíráte zlaté mužstvo po Richardu Žemličkovi, cítíte tlak?
V tomto ohledu vůbec. Je ale potřeba, abychom s Jirkou Kročákem úspěšně spolupracovali a dělali svou práci co nejlépe. Chceme, aby se naši hráči vyvíjeli a neustále zlepšovali. Víme, že junioři měli v poslední sezoně úžasné výsledky, na které budeme chtít navázat. Hlavní ale bude, aby se naši kluci vyvíjeli tím správným směrem. To je hlavní část naší práce. Není smyslem soustředit se pouze na umístění v tabulce. Chceme v ní být co nejvýše a vyhrávat, ale prioritou bude vývoj kluků, na který se chceme soustředit.

Jak hodnotíte své počínání u mládeže za poslední roky? Co jste se naučil, co vás nejvíce obohatilo?
V první řadě je to úplně jiná práce, než když aktivně hrajete. Tenkrát bylo pro mě všechno nové. Každou sezonou si zvykáte a učíte se nové věci. Komunikujete s hráči, dostáváte od nich zpětnou vazbu. Vždycky je pro mě důležité vidět, jaké věci ode mě berou, čemu nerozumí a podobně. Dvacet let jsem byl zvyklý hrát hokej na profesionální úrovni, kde byla terminologie a komunikace v kabině trošku jiná. Celkově to naslouchání bylo úplně odlišné. Ze začátku trenérské kariéry jsem nevěděl, jak mě kluci vezmou, které věci pochopí. A že jich je opravdu hodně. Věřím, že svou práci dělám obstojně. Snad kluci mají v sobě pocit, že se je snažím posouvat dopředu a vyvíjet. To je moje trenérské poslání. Soustředit se na vývoj hráčů, a ne za každou cenu vyhrávat. Tím ale nechci říct, že mě nezajímají vítězství. To vůbec ne. Hlavní je ale pro mě ten progres u jednotlivých kluků, prostě vychovat je hokejově a lidsky co nejlépe.

>>>HLAVNÍ TRENÉR AKADEMIE: CHCEME SJEDNOTIT KONCEPCI KLUBU<<<

Po třech sezonách jste se, alespoň prozatím, rozloučil se svým trenérským kolegou Františkem Ptáčkem. Nebude vám chybět?
Samozřejmě jsme byli na sebe zvyklí. Trénovali jsme spolu tři roky. Známe se strašně dlouho, je to skvělý člověk. Po sezoně se posunul zase o krok nahoru, podobně jako já. Nyní budu spolupracovat s Jirkou Kročákem a musím říct, že se moc těším.

Máte už spolu rozdělené role?
Ano. Víceméně ale máme v plánu, že budeme dělat věci společně. Jirka se možná bude spíše soustředit na obránce, já na útok, jinak si vzájemně budeme radit ve všem. Jirky si vážím, mládež trénuje už hodně dlouho. Jsem moc rád, že mám po svém boku takového člověka, který mi může předat spoustu zkušeností v jakýkoliv moment. Věřím, že naše spolupráce bude z obou stran jedině super, a že si vyhovíme. Kdykoliv si nechám od něj poradit. Budu rád, když přidá do svého tréninku také nějaký můj pohled. Doufám, že nám to bude společně fungovat.

Jakým stylem se budete chtít v sezoně prezentovat?
Nejprve je skvělé, že bychom měli právě v této věci být co nejvíce propojeni s vedením klubu. Už nyní spolu vedeme dlouhé debaty. Chceme se prezentovat útočným, kreativním hokejem. Rozhodně nechceme hrát jenom dozadu a čekat na chybu soupeře. Chceme mít co nejlepší pohyb, hrát agresivní hokej, aby kluci na úkor i nějaké chyby používali kreativitu a drajv. Není dobré je příliš vázat nějakou taktikou. Jasně, musí mít vytyčené mantinely, o tom není pochyb. Osobně si ale přeju, aby se zdokonalovali a měli svůj prostor se zlepšovat.

V dorostu působilo hned několik talentovaných hráčů. Kolik z nich přestoupilo k vám?
Bohužel situace je taková, že kolikrát ti nejlepší kluci přestoupí do zahraničí a jdou za lepším. To je fakt. Rádi bychom pracovali na všech hráčích, ale každým rokem vnímáme odliv kluků jinam. Míří do Švédska, Finska i do Ameriky. O některé talentované hráče bohužel přicházíme, ale s tím nemůžeme nic dělat. Vždycky se snažíme dát klukům jenom to nejlepší. Víme ale, že taková je doba. I za mě to bylo podobné. V mládeži to občas takhle chodí. Můžu ale říct, že se všemi hráči pracujeme na sto procent.

A jak to vypadá s posilami?
Snažili jsme se přivést zejména kluky, kteří celkově oživí Spartu, přinesou něco nového a zároveň mohou pomoci i směrem do budoucna. Na posilách jsme pracovali celé léto tak, aby všechny naše kroky měly hlavu a patu, aby zkrátka měly smysl pro budoucnost celé Sparty. Nechci říkat, kdo jak je skvělý, to ukáže čas. Věřím ale tomu, že potenciál v týmu rozhodně máme.

Už jste zmínil, že trénování juniorů oproti dorostu je jiné. Je ale podle vás mezi dorosteneckou a juniorskou kategorií nějaký výraznější rozdíl?
Nechci dělat chytrého, když jsem toho v juniorech moc neodtrénoval. Nějaké tréninky včetně zápasů jsem ale viděl. Hráče, kteří jsou nyní u mě v juniorce, jsem měl celé tři sezony právě v dorostu. Krásně u nich vidím jejich progres, což je skvělé. A musím říct, že rozdíl je velký. Kluci stárnou, vyvíjí se dopředu. Dám jeden příklad. Například kluk, kterému je čtrnáct let a vchází do dorostu, vypadá s prominutím jako dítě. A v juniorech, v osmnácti, vám přijde jako hotový chlap. Byť se jedná pouze o pár roků, ten skok je prostě znatelný. A takhle bychom mohli debatovat dlouho. Celkově těch rozdílů by se našlo hodně, ať už z hlediska síly, mentálního nastavení v hlavě a podobně. I já si na to musím teprve zvyknout a zároveň se tak trochu nastavit na vyšší úroveň.

Komunikujete s vedením klubu, máte bližší představu o tom, jak bude probíhat vaše spolupráce s trenéry A-týmu?
Ano, už jsme se spolu bavili. Zájem klubu je takový, aby co nejvíce kluků šlo z akademie do áčka. Pak je otázka, kolik z nich na to má a jakou dostanou roli. Všichni budeme jenom rádi, pokud bychom co nejvíce z nich posílali nahoru. Musí si ale o to sami říct, je to na nich. Mně taky nikdo nedal nic zadarmo. A my jim šanci dáme. Také bude důležité, abychom s Pavlem Grossem průběžně komunikovali a bavili se o tom, jak můžeme jednotlivé věci a třeba i skladbu tréninků propojit. Až budou kluci přicházet mezi dospělé, je třeba, aby byli dostatečně připravení a zároveň, aby měli ten přechod co nejlehčí. Nemůžeme si každý dělat jenom to své, jelikož pak hrozí, že hráč z přechodu do A-týmu bude vyděšený, že jsme ho zkrátka prostě nepřipravili. I z toho důvodu chceme propojit věci ve smyslu stylu hry i návyků, aby hráči poté neměli problém s tím, že návyk od nás se diametrálně liší od toho, který vyžadují trenéři v A-týmu.

Kolik hráčů má podle vás šanci prosadit se v první lize?
Těžko říct, vůbec to nedokážu odhadnout. Máme asi devět kluků na střídavých startech, ale je otázkou, jak se budou trenérům líbit, jak se prosadí, jaké budou předvádět výkony. Tohle si netroufám říct. V tomto ohledu je to navíc ošemetné. O někom si řeknete, že bude hrát první ligu úplně v klidu a třeba ji nakonec vůbec hrát nebude. Anebo naopak. O někom si myslíte, že na to nemá a udělá obrovský progres. Myslím si, že spousta kluků od nás si místo v hokeji najde a uvidíme, kam až to dotáhnou.