Během zápasu jste často vypadal dosti otráveně, kroutil jste hlavou, co se dělo?
Z toho, že nedáváme góly, jsme frustrovaní. Pokud jsem ale něco řešil se spoluhráči, tak se to jistě týkalo hry. My si na ledě potřebujeme vyříkat některé situace, to je normální.

Minule, když jste ve Spartě působil, tak mužstvo vypadlo ve čtvrtfinále. Zítra se to může stát znovu, vrtá vám to hlavou?
Vůbec ne. My nemyslíme na konec. Chceme vyhrávat každé další utkání a uvidíme. I kdybychom nakonec neuspěli, tak každá série je jiná a s tou s Vítkovicemi se to nedá srovnávat. Jedno s druhým nemá nic společného.

Nyní jste se dostali do hodně svízelné situace. Co se dá ještě dělat?
Dokud budeme mít před sebou vidinu dalšího zápasu, tak si půjdeme pro vítězství. Musíme být upřímní a přiznat si, že třetí porážka byla to poslední, co jsme si přáli. Liberec může hrát maximálně v klidu, ze zajištěné obrany. Každá naše chyba pak může být osudová.

Mluvíte o chybách. Považujete za chybu svoje vyloučení, při kterém Sparta inkasovala gól na 2:1?
Nejsem si vědom, že bych sekl Pince. To vůbec ne. Nesekal bych po Pincově hokejce, nebo po něm. To je úplná hloupost. Dával jsem hokejku na led a možná si pak někdo myslel, že jsem ho přetáhl. To nic nemění na tom, že jsme v tom oslabení dostali gól. Je to moje chyba.

Jak vůbec k souboji s brankářem došlo?
Oba jsme se natahovali po puku. On ani nebyl v brankovišti. V tom momentě se stává normálním hráčem v poli. Pak by také mohl vyjet s pukem na modrou a my bychom kolem něj jen tancovali. To nejde.

Je právě brankář Pinc největší překážkou Sparty v cestě za vítězstvím?
Chytá výborně. Klobouk dolů, před tím co všechno polapí. V prvním utkání moc práce neměl, ale teď ukázal, že chytat umí. Musíme mu zakrýt výhled a snad nám tam konečně něco spadne.