Už jste se v nové funkci rozkoukal?
Začínáme se postupně bavit, jak se sportovním vedením, tak se všemi trenéry, včetně Pavla Grosse. Chci se se všemi dobře poznat a nastavit si co nejefektivněji spolupráci, od mládeže až po áčko. Už dva týdny se intenzivněji bavím s trenéry mládeže o nějakých jménech, na která by se chtěli podívat. Většinu z kluků znám, mladší ročníky budu teprve poznávat a zjišťovat o nich informace. Snažím se být všem trenérům k ruce.
Jak k opětovnému spojení se Spartou došlo?
Tím, že ve Spartě vypomáhám u mládeže a trénuju druhou třídu, tak místní prostředí dobře znám. Krátce jsem hrál i za áčko, Sparta mi byla vždycky blízká a mám k ní vztah. Možná i proto mě oslovil Tomáš Divíšek s nabídkou. Vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou, protože jsem měl rád svoji práci agenta v agentuře Aleše Volka, kterou jsem dělal sedm let. Sparta se ale neodmítá. Měl jsem to tak jako hráč, platí to i teď, protože Sparta udává směr českého hokeje. Je to velká značka, takže svoji novou práci beru jako velkou výzvu a čest. Věřím, že jsem za ty roky v pozici agenta nasbíral zkušenosti i kontakty, které Spartě pomohou. Z pozice agenta jsem viděl, v čem jsou některé kluby napřed a v čem se můžeme zlepšit.
Budete si muset chvilku zvykat, že budete při jednání sedět na opačné straně stolu?
Trošku ano, ale budu dělat v podstatě stejnou práci. Rozdíl je, že se budu snažit přitáhnout nejlepší talenty do Sparty, a ne do agentury. Budu v trošku jiné pozici, ale vím, jak taková jednání probíhají. Věřím, že mám dobrý přehled od mládežníků až po áčkaře, protože za sezonu objedu spoustu zápasů a hráčů vidím hodně. Jsem k ruce i Tomášovi s trenéry áčka, kterým se budu snažit s čímkoliv pomoct.
Zůstává jednou z priorit propojení mládeže s áčkem?
Určitě ano. V tomhle je kontakt nejen s Pavlem Grossem fantastický. Měl jsem možnost oba trenéry poznat na soustředění v Milevsku, kde jsem jim byl k ruce. Oba dva jsou velké kapacity, a když můžete poslouchat jejich zkušenosti a pohledy, je to velká radost. Je obohacující, když kolem sebe máte takový tým lidí. A nezůstává jen u slov, protože zejména v této sezoně se v áčku zapracovala řada mladých kluků, kteří se chytili velmi dobře. Chceme v tom pokračovat i nadále.
Máte tedy na starosti hlavně mládež s přesahem do případných posil pro áčko?
Moje role je určena primárně pro celou mládež. Když bude potřeba, klukům z áčka moc rád pomůžu. Když mě osloví, což je s koncem přestupního termínu aktuální, jsem připravený. Ale jedná se o zkušené borce, kteří klub vedou skvěle, takže já jen čekám na povely. (usmívá se)
Vzroste vaším příchodem důležitost úzké spolupráce s Litoměřicemi?
V první řadě chceme hráče posouvat a individuálně rozvíjet pro velký hokej, pro Spartu a třeba i někam výš. Návaznost na Litoměřice dává mládežníkům šanci se prosadit a připravit na áčko. Příkladem je Jakub Žmola, který dostal šanci a chytil ji.
Sparta by měla být opět první volbou
Když tedy najdete po Česku talentovaného dvanáctiletého kluka, pojedete si pro něj?
U každého hráče je situace a přístup individuální. Když ti kluci můžou být doma a třeba i v menším klubu, je to pro ně lepší, než je vytrhávat na sílu do Prahy. Každá situace vyžaduje určité kroky, ale dokud to jde, domácí prostředí je podle mého názoru lepší. My s nimi můžeme být i nadále v kontaktu, pozvat si je na trénink a ukázat dětem i rodičům naše podmínky a zázemí. Když se pak bude lámat chleba při jejich rozhodování, chtěli bychom být mezi prvními, pro které se rozhodnou.
A není tomu tak?
Konkurence vzrostla, rodiče už neslyší pouze na jméno Sparta. Některé kluby jsou v určitých ohledech o pár kroků napřed, musíme je dohnat a ideálně i předehnat. Když mi bylo čtrnáct a tátovi z Prahy zavolali, že by mě chtěli, málem spadl ze židle. Musel rozdýchat, že jeho syna chce Sparta. Tak by to mělo být, ale je potřeba jít tomu naproti.
Zvyšuje konkurenci i menší výběr hráčů?
Když se v Česku objeví talentovaný kluk, okamžitě ho začnou obcházet agenti a poté i kluby. Rodiče toho pak mají plnou hlavu a záleží jen na nich, kdy uznají za vhodné si vybrat svého zástupce a klub. Většinou se tento přesun děje kolem čtrnácti let. Čerstvě jsem se vrátil z mistrovství krajských výběrů, kde můžete vidět špičku devátých tříd i mladších kluků. Máme některé nasledované, ale už tam se někteří rodiče rozhodují, zda udělat krok za větším.
Potkávat áčko v Holešovicích je pro děti motivace
Je pravdou, že těžká konkurence je jedna věc, ale například Tomáš Tomek roste i proto, že může hrát třeba vedle takového plejera jako Michal Kempný?
Zrovna Tomáše znám dlouho a zlepšuje se každým zápasem! Dostává od trenérů prostor, což je skvělý, protože se kluci zapracují a vyhrajou se. Prosadit se je náročné, ale učíte se od těch nejlepších.
Jak složité najít ideální hranu, kdy vychováváte hráče pro áčko, ale ne za cenu horších týmových výsledků dorostenců či juniorů?
Je to těžké. Ke každému je v dnešní době potřeba přistupovat jednotlivě. Každý hráč je jiný. Jako agent jsem se snažil mít ke klukům osobní přístup, který chci uplatňovat i ve Spartě. I děti čekají, že se budou moci pobavit i s trenéry mimo svou kategorii, přičemž rodiče chtějí pochopitelně vědět, že je o jejich děti dobře postaráno. Když budeme pracovat dobře, kluci nám porostou a budou spokojeni. Ve Spartě je skvělé zázemí, ve kterém nám mohou vyskočit individuality, díky kterým přijdou i výsledky.
Snažíte se svěřencům a hlavně rodičům vysvětlit, že i když z kluka nevyroste další Pastrňák nebo Jágr pro NHL, může mít i tak pěknou hokejovou kariéru třeba i v Česku?
Určitě ano, zároveň se můžou slušně živit tím, co je baví! I proto to kluci dělají. Rodiče z nich chtějí mít hokejisty, ale je to trnitá a dlouhá cesta. Někteří rodiče si už v nižším věku myslí, že mají hokejistu do NHL, ale za tím je spousta práce. Přál bych každému, aby si tím prošel a dosáhl vysněného cíle, ale je to běh na hodně dlouhou a náročnou trať.
Když se vrátím k vám, trénujete druhou třídu, za kterou hraje váš syn. Trénovat takové děti je sice těžká, ale zároveň hezká a čistá práce. Berete ji jako relax?
Využívám, že jsem zvyklý komunikovat s klukama i rodiči. Když jsem přišel do přípravky, Víťa Zikmund mě okamžitě zlákal, ať mu jdu pomoct. Za velkého trenéra se rozhodně nepovažuju, ale licenci mám a na semináře občas zajdu, takže jsem to rád vzal. Můj kluk Spartu miluje, fandí jí a u takových dětí je základ, že mají k hokeji vztah, baví se jím a jsou zdraví. V této kategorii nesmíme brát hokej tak vážně, ale troufám si říct, že máme silný ročník šikovnýc kluků. Jsem rád, že je můžu rozvíjet, protože mě baví s nimi pracovat.
Dá se k získání respektu využít vaše kariéra, když tihle špunti nebyli na světě, když jste hrál s Crosbym?
Rodiče jim možná řeknou, co jsem zač, ale tihle kluci už chodí do O2 areny a sledují kluky z áčka. Přehled mají občas až moc dobrý. (směje se) Oni ví naprosto všechno. Někdy je legrace je poslouchat, jak se vrátí ze zápasu z O2 areny a společně ho probírají. Já jsem ve Spartě takovou stopu nezanechal, ale k současným hráčům vzhlíží. Jsou z nich vyvalení, což je pěkné sledovat.
Vracíme se k propojení, které čím dál více praktikují například fotbaloví giganti - áčko trénuje ve stejném areálu jako mládež. Je to jeden z hlavních nástrojů, jak děti motivovat a ukázat jim, že tam za pár let mohou trénovat i oni?
Určitě! Kluci mají možnost áčko potkávat už od přípravky. Přípravka o víkendu trénovala před áčkem, takže rodiče s dětmi zůstávají a koukají, jak jdou kluci na led. Prckové vidí ty velký kluky na blízko, což je pro ně velká motivace. Je to běh na dlouhou trať, kterou samozřejmě zvládne malý zlomek z nich, ale je pěkné, že každý má svůj vzor, ke kterému vzhlíží. Určitě je to jedna z motivací, která je u hokeje drží.
Z kariéry šlo vytřískat víc, ale jsem spokojený
Vaše kariéra skončila před sedmi lety, ale předloni jste se na skok vrátil do Milevska. Hokej vám chyběl?
To byla výjimečná situace a výpomoc. Z Milevska pocházím a na dálku mu vypomáhám. Když jim chyběli obránci, přemluvili mě na pár zápasů. I když se snažím udržovat, tak i kraj už je dneska na jiné úrovni, takže hokej šel na druhou kolej. Občas se jdu zapotit s veterány, ale už nemám tolik času, protože furt jezdím po zimácích.
Proč jste skončil už v 31 letech? Už to dál nešlo?
V první řadě jsem si prodělal těžké zranění ruky. A rozhodla i rodina, protože dcera šla do první třídy a narodil se nám syn, takže jsem už nechtěl cestovat po Evropě a být sám bez rodiny. Chtěl jsem být nablízku manželce, navíc jsem na sklonku kariéry začal pracovat jako agent pro Aleše Volka, takže jsem u hokeje mohl zůstat. Jsem rád, že v něm můžu nadále působit. Hokej mi dal hodně, zahraničí mě vychovalo, protože jsem šel ve čtrnácti letech do dorostu Sparty a pak v šestnácti do kanadské juniorky, takže mě hokej hodně naučil. Nejen hokejově, ale i po lidské stránce.
Neříkáte si, že šlo z pověsti talentu, který s Crosbym vyhrál kanadskou juniorku, vytřískat víc?
Každý má svoji cestu. Vím, kde a v čem jsem hokeji mohl dát víc. I to je věc, kterou se snažím klukům předat, protože z vlastní zkušenosti vím, kde jsem měl mezery. Sám jsem ale se svou kariérou spokojený. Mohlo to být lepší, ale měl jsem příležitost si zahrát s nejlepším hokejistou na světě. Sledovat Sida už v šestnácti sedmnácti letech byla velká škola. Dodneška jsme kamarádi, takže mi hokej otevřel spoustu dalších dveří. Jsem šťastný za všechno, co jsem prožil, a že u hokeje můžu nadále zůstat ve Spartě. Je to velká výzva i zodpovědnost.
