Po překonání mety tří stovek gólů jste se přenesl již přes druhou významnou hranici. To musí být pro člověka velkou vzpruhou, obzvlášť v době, kdy se celý tým probírá z krize a začíná se škrábat nahoru...
Popravdě tyto mety nějak speicálně neřeším. Snažím se soustředit na to, abych byl v psychické pohodě. Beru to jako zpestření, ale popravdě jsem ani netušil, že se k té hranici blížím. Když mi Tomáš Zetek předával plaketu k té gólové hranici, tak říkal, že mi tam pár bodů chybí. Takové mety člověk docení až s odstupem času, až třeba zjistí kolikátým hráčem nad touto hranicí je. Těžko to ovšem určuje nějaké hodnoty. Já sám jsem působil šest let ve Finsku, řada hráčů působí v NHL nebo v jiných evropských zemích, tudíž nemají příležitost nasbírat tolik bodů.
Pamatujete si na Váš první kanadský bod, který jste si připsal v dresu Kladna?
(směje se) Vzpomínám si na svůj první gól, ale zda to byl zároveň první kanadský bod, to netuším. Věděla by to máma, která si všechny statistiky pečlivě zaznamenává. Vím, že v nějakém třetím zápase za Kladno jsme hráli shodou okolností na Spartě, kde jsme zvítězili 3:0 a mně se podařilo dvakrát překonat brankáře Čapka. Zda to byly zároveň první kanadské body, to vážně netuším.
Vaše dvě branky výrazně přispěly k vítězství nad Plzní. Další dva body jste zaznamenal na ledě Zlína. Zdá se, že se na Vás reprezentační přestávka podepsala pozitivně...
Pořád to jsou jen dva zápasy. O nějakém velkém úspěchu se můžeme bavit, až když člověk udělá nějakou delší bodovou šňůru a pomůže týmu k dalším výhrám. Naopak si myslím, že mě ta pauza nenakopla, což šlo vidět v zápasech s Budějovicemi a Třincem. Každý to prožívá jinak, ale na mně se to podepsalo. Rozhodně nešlo o žádnou paniku. Nakonec se mi podařilo v posledních zápasech skórovat a já doufám, že budu střílet branky pravidelně. Každý hráč byl měl mít ze všeho kolem dobrý pocit, což se nakonec podepíše na herním projevu, vytváření šancí a celkové hře.
Na lavičku Sparty se vrátil Josef Jandač a pod jeho vedením je tým zatím stoprocentní. Čím to, že má trenér Jandač takový vliv na celý tým?
V první řadě jde o to, že to byl on, kdo většinu toho týmu minulou sezonou skládal. Za letní přípravu a nějakých šedesát zápasů ten tým poznal. Ví, co může od jednotlivých hráčů očekávat. Když se provede nějaká změna, tak je to vždy impulz pro tým. Jde o určitou taktiku, ale je v tom rozhodně více věcí. Poslední zápasy jsme měli také trochu toho sportovního štěstí. I při té nešťastné šnůře jsme měli nějaké lepší pasáže a v první čtvrtině soutěže jsme mohli nasbírat daleko více bodů, ale místo toho jsme zápasy prohrávali o gól. Pan Jandač ten tým zná a zvládá klíčové situace. Moc dobře ví, koho může poslat na určitou situaci.
Vraťme se ke včerejšímu utkání na ledě Zlína. Z jihu Moravy si vezete vybojované tři body...
Byl to jeden z nejtěžších zápasů, ve kterých se nám podařilo zvítězit. Přestože jsme vedli o tři branky, tak nás Zlín dostal pod tlak. Zalezli jsme příliš do defenzivy a oni do toho začali bušit. V tom tlaku a stresu se kolikrát nedaří podržet kotouč na hokejce, nebo ho vyhodit z vlastní třetiny. Navíc tam bylo mnoho vyloučení. Celkem zvláštní je, když píská sudí, kterého jsme v minulé sezoně vetovali a na konci utkání máme osm vyloučených proti třem soupeře. Z toho nejsem moc nadšený.
V předešlých duelech se mohl tým spolehnout na jistého Marka Schwarze. Tentokrát se činil pro změnu Michal Neuvirth a obzvláště ve třetí třetině zlikvidoval několik slibných šancí Zlína. Tým musí pociťovat, že má spolehlivou dvojici brankářů...
Dovolím si říci, že se jedná o to nejdůležitější, což neplatí pouze v hokeji. V něm se všechno může změnit během jediné minuty a když brankář udělá super zákrok, nebo pomůže ustát oslabení, tak se to nakopnce celý tým a dodává to šťávu také v útočné fázi.
Šestistým bodem byla asistence u první branky. Váš moment ovšem přišel až při třetí brance, kdy jste výstavní trefou zvýšil vedení svého týmu. Věděl jste, kam budete střílet, nebo se jednalo o rychlou improvizaci?
Máme tam nacvičený signál, který nám pět vteřin před střelou nevyšel. (směje se) Byla to tedy menší improvizace, ale měl jsem to o něco snažší, díky dobrému postavení. Viděl jsem na puk i branku, což se moc často nepovede. Hráč může v tu chvíli přemýšlet, co by mohlo platit na brankáře soupeře a kde má slabiny. Nestřílel jsem bokem k brance, což mi situaci usnadnilo.
