Poprvé v kariéře jste byl zvolen jako nejlepší hráč akademie HC Sparta Praha za dorosteneckou kategorii. Co pro vás toto ocenění znamená?
Musím se přiznat, že jsem to moc nečekal. Pro mě osobně je to velká čest dostat tohle ocenění. Jsem šťastný.
Fanoušky určitě překvapí, že pocházíte z Bulharska. Jak jste se vůbec dostal do Čech?
Do Čech jsem se dostal přes sparťanskou Letní hokejovou školu v Litoměřicích. Panu Kročákovi se líbil můj herní projev a nabídl mi místo na Spartě. S rodiči jsme nemuseli dlouho přemýšlet. Jsem rád, že jsem tady.
Znáte nějakého bulharského hokejistu, který by působil tady u nás?
Dva kluci hraji v Mladé Boleslavi. Jeden za juniorku a další za dorost. Všichni chodíme do stejné školy v Praze.
V NHL působí bulharský hokejista, konkrétně brankář New York Rangers a rodák z Rusé Alexandar Georgiev. Snažíte se ho nějakým způsobem sledovat?
Samozřejmě o něm vím a sleduji ho. Pochopitelně jako on bych se chtěl dostat tak daleko, bylo by to super.
Kde jste začínal s hokejem? Hrál při vašem rozhodování roli i někdo jiný, nebo jste se rozhodoval sám?
S hokejem jsem původně začínal v Sofii v Bulharsku, když mi bylo přibližně pět let. Od začátku jsem věděl, že ho chci hrát, protože mě to moc bavilo. V mé rodině hrál hokej také můj strejda.
Předpokládám, že hokej v Bulharsku je asi na úplně jiné úrovni než v Česku. V čem jsou největší rozdíly?
Ano, hokej v Bulharsku a Česku se liší. Největší rozdíl je v tom, že v Bulharsku není hokej národním sportem.
Do Sparty jste přišel v průběhu minulé sezony a hned jste slavil s osmou třídou zisk mistrovského titulu. Lepší začátek v novém klubu jste si nemohl přát, že?
Je to tak. Bylo to úžasné. Hned první sezonu v novém týmu jsem měl možnost vyhrát pohár. Z titulu jsem měl obrovskou radost. Byli jsme skvělá parta a hráli jsme fakt dobře. Nikdy v životě jsem nic podobného nevyhrál.
Po příchodu ze zahraničí ve Spartě působíte sezonu a půl. Už jste se stihl pořádně sžít s ambicemi celého klubu a zabydlet se ve sparťanské kabině?
Jojo, s ambicemi klubu jsem se sžil velmi rychle, protože Sparta je jeden z největších a nejúspěšnějších klubů tady v Česku. Co se týče kabiny, kluci mě přijali mezi sebe rychle a na začátku se mi dokonce snažili hodně pomáhat. S nikým jsem neměl žádný problém.
Nyní oblékáte dres sparťanského dorostu. Jak vás kluci v kabině berou jako cizince? Máte nějaký problém s jazykovou bariérou v komunikaci s trenéry?
Kluci v kabině mě berou úplně normálně i přesto, že jsem cizinec. Když náhodou řeknu něco špatně, ihned mě opraví a vysvětlí mi to, proč to tak je. V komunikaci s našimi trenéry je také všechno v pohodě, s tím nějaké větší problémy naštěstí nemám.
Mezi sparťanskými obránci se vám daří na výbornou. V tabulce pravdy +/- máte aktuálně 30 kladných bodů, což je skvělé číslo. Jste spokojen se svou hrou?
V poslední době jsem spokojen, ale pořád to může být lepší. Cítím, že můj herní projev a celkově výkon se může ještě zvednout. V momentě, kdy jsem na ledě, je pro mě velmi důležité, abychom neinkasovali branku.
Sparťanský tým v těchto týdnech usilovně bojuje o první místo, které jako jediné vám zaručí přímý postup do play off. Věříte, že se vám to povede?
Jasně, pevně v to věříme. Máme teď velmi dobře našlápnuto, vedeme tabulku nad druhým Chomutovem. Snažíme se jako tým hodně bojovat a s trenéry si říkáme, že musíme hrát od první až do šedesáté minuty na sto procent. Když budeme nadále předvádět svoji hru, můžeme se vyrovnat jakémukoli soupeři i z play off.
Od začátku vašeho působení v Čechách navštěvujete bulharskou základní školu, což vám usnadňuje situaci. Myslíte si, že byste už teď zvládl i tu českou?
To, že chodím do bulharské školy, je pro mě velkou výhodou. Jsou tam velice ochotní, a dokonce mě pouštějí i na ranní tréninky, které máme nabité. A co se týče české školy? Myslím, že bych ji ještě nezvládl. (směje se)
Pokud se nemýlím, v Praze jste hned po svém příchodu do Sparty dostal od klubu také místo na ubytovně. Prozradíte nám, s kým sdílíte svůj pokoj?
Od začátku svého působení ve Spartě jsem bydlel sám, ale měl jsem hned vedle sebe souseda Tomáše Schwambergera. V této sezoně se mnou bydlel Ota Theimer.
Jste tu skoro dva roky a bydlíte zde bez svých blízkých. Jaké pro vás bylo odloučení od rodičů? Zvládáte všechno s přehledem, jak si sám představujete?
Popravdě to lehké není, ale snažím se to nevnímat. Když můžu, jedu domů za rodinou, která poté na oplátku během sezony přiletí za mnou. Všechno zvládám bez problémů.
Česká a bulharská kuchyně se od sebe velmi liší, nemám pravdu? Byl nebo ještě stále trvá problém zvyknout si na jiné složení jídelníčku?
Ano, v Bulharsku se vaří trochu jiná jídla než tady v Česku. Naštěstí jsem si zvykl celkem rychle a neměl jsem s tím problém. Musím říct, že česká kuchyně se mi líbí.
Vím, že je ještě brzy, protože v tomto roce oslavíte teprve svoje patnáctiny, ale přesto se zeptám, máte už teď nějaký svůj hokejový cíl?
V současné době je mým hlavním cílem to, že bych se jednou chtěl hokejem živit. Proto se chci pořád zlepšovat. Musím zkrátka pracovat každý den na sto procent.
FOTO: Juniorský hokej
