V juniorské extralize jste poměrně suverénně ovládli základní část, dobře si vedete i v nadstavbě. Jak zatím sezónu hodnotíte?
Zatím to určitě hodnotím kladně, musím říct, že hrajeme velmi dobře. Samozřejmě občas se tam najdou nějaké chyby a nějaké špatné zápasy. To se najde vždycky. Ale základní část jsme odehráli velmi dobře a třemi výhrami jsme začali dobře i nadstavbu. Takže v tom musíme pokračovat a pokusit se to ještě zlepšit.
Proč si myslíte, že se vám letos tak daří?
Řekl bych, že máme tři vyrovnané lajny a hodně dobrých hráčů, kteří umí dát gól. Hrajeme útočný hokej a nebojíme se hrát útočně i v oslabeních. V některých zápasech se nám proto podaří v nich skórovat, a tím dostaneme soupeře do kolen. Takže si myslím, že i to je jeden z důvodů.
Předpokládám, že jediný cíl je titul...
Určitě, samozřejmě. Ještě je toho ale hodně před námi. Musíme jít postupně, zahrát dobře nadstavbu a umístit se v ní na prvních příčkách.
Vy jste s 27 kanadskými body (10+17) ovládl produktivitu skupiny B. Sledujete individuální statistiky?
Většina hráčů říká, že statistiky nesleduje, ale to podle mě není úplně pravda. I u nás v týmu se na ně každý občas podívá. Samozřejmě výsledky týmu jsou na prvním místě, ale když se daří i mně osobně, tak to je ještě taková třešnička navíc.
Máte o dost více asistencí, než gólů. Připadáte si sám více jako nahrávač a tvůrce hry, než jako střelec?
Já si myslím, že ano. Spíše se považuji za tvůrce hry, snažím se hodně nahrávat, ale zároveň to občas zkouším brát i sám na sebe.
Co byste řekl, že je v hokeji vaše nejsilnější zbraň?
Myslím si, že mám dobrou střelu a umím docela dobře číst hru, takže se často dostávám do šancí, nebo je vytvářím. Ale na druhou stranu bych měl zapracovat na hře dozadu.
Nedávno vám přišla pozvánka na prosincový Turnaj pěti zemí s reprezentací do 18 let, který se koná ve švýcarském Zuchwilu. Co to pro vás znamená?
Hrát za nároďák je podle mě pro každého nejvíc. Reprezentovat svoji zemi je v kariéře to nejvyšší, na co může člověk dosáhnout. Ať už jsou to juniorské výběry nebo pak ten seniorský. Jsem moc rád, že si budu moci znova zahrát Turnaj pěti zemí. Jedeme tam určitě vyhrát.
Odjíždíte už dopoledne 25. prosince. Nemrzí vás, že kvůli tomu přijdete o část Vánoc?
Už i loni jsme jeli dvacátého pátého na reprezentační akci se sedmnáctkou, když jsme hráli trojzápas s Finskem. Musím říct, že je mi to ale nějak jedno. O program budu mít určitě postaráno, takže jsem rád, že můžu být s klukama. S rodinou budu 23. a 24., užiju si to a pak už zase musím makat.
Budete si nějak hlídat jídelníček, abyste se nepřejídal cukrovím?
Tohle já vůbec neřeším (směje se). Já musím říct, že bych naopak potřeboval přibrat, takže ty dva dny využiji k tomu, abych nabral energii a pak měl z čeho brát.
Za reprezentaci do 18 let jste hrál už v listopadu. Jak vidíte své šance na dubnové mistrovství světa?
O tom jsem popravdě vůbec nepřemýšlel, protože mě toho ještě hodně čeká a je to za dlouho, vlastně až po sezoně. Takže na to je ještě hodně času. Hodně kluků je v zámoří, takže o tom opravdu nepřemýšlím. Já se vždycky soustředím na tu danou akci, abych na ní podal co nejlepší výkon.
Ve sparťanském A-týmu byla teď poměrně rozsáhlá marodka. Nenapadlo vás, že byste mohl i třeba nakouknout do zápasu extraligy?
Samozřejmě vím, že tam mají marodku. Ale pořád mají hráčů dost, i hráče z první ligy. Ale musím říct, že jsem rád, že jsem si s nimi mohl zatrénovat. Tenhle týden jsem s nimi byl na dvou trénincích. To byla samozřejmě skvělá zkušenost, bylo to ve velkém tempu. Takže za to jsem rád a ostatní se uvidí.
Jsou tréninky s „áčkem“ hodně velký rozdíl oproti juniorce?
Ano, samozřejmě. Celkově to je ve větším tempu a zároveň je to úplně jiný hokej. V juniorském hokeji je větší chaos, v tom chlapském je to více organizované a každá chyba se potrestá.
Sledujete staršího bratra Tomáše, jak si vede v prvním týmu?
Ano, sleduji, fandím mu. Jsem rád, že se teď poprvé trefil. Už bylo načase (směje se). Ta první trefa byla skvělá, zvlášť proti Brnu.
Soutěžíte spolu?
To ani moc ne, spíše si navzájem přejeme. Ale samozřejmě na tréninku, když se něco hraje, tak soutěžíme.
Máte něco, v čem byste chtěl být stejně dobrý jako bratr? A je naopak něco, v čem ho vy předčíte?
Určitě, my jsme dva rozdílní hráči. On je především centr, zatímco já jsem křídlo. A už od malička to takhle bylo. Já bych určitě chtěl mít stejnou střelu jako on, protože musím říct, že ji má fakt neskutečnou. Jako malý ji hodně trénoval. Ale myslím si, že já jsem důraznější do brány. To je podle mě zase moje výhoda.
Nadcházející červen můžete být poprvé draftovaný. Přemýšlel jste o tom, je to pro vás téma?
Určitě jsem o tom přemýšlel, mám to v hlavě. Ale nijak se na to neupínám, protože vím, že draft není všechno. Když se to povede, je to nádhera. Když ne, není to konec světa. Člověk musí pořád makat a zlepšovat se. Je to ale hodně i o štěstí, jak vyjde sezona. A musí hlavně zůstat zdravý.
Jaká je vaše motivace, která vás žene v hokeji pořád dopředu?
Mě to především od malička hrozně baví. Dělám pro to všechno, teď kvůli hokeji i trošku omezuji školu. Snažím se fakt trénovat hrozně moc, abych se zlepšoval. Moje hlavní motivace je prostě to, abych se pořád zlepšoval.
Jaké jsou vaše aktuální cíle?
Můj hlavní cíl je, abychom hráli hlavně dobře s juniorkou. A aby se nám povedla nadcházející reprezentační akce a já se na ní ukázal v dobrém světle.
Máte nějaký hokejový sen, ke kterému se upínáte? Například vysněný tým v NHL?
Já žádný vysněný tým v NHL nemám, sleduji hokej tak nějak celkově. Zahrát si v NHL je určitě můj hokejový sen, ale neřekl bych, že se k tomu upínám. Jak jsem říkal i s tím draftem, je to hodně o štěstí. Když se to povede, tak je to skvělé, ale ta konkurence je opravdu obrovská. Takže si myslím, že to je hodně těžké a je za tím velká dřina.
FOTO: Juliana Zash